Zdálo by se, že poté, co ČSSD výrazně pomohla dostat Zemana na Hrad, zakope válečnou sekyru a začne s ní spolupracovat, jak před prezidentskou volbou sliboval. Krátce po prezidentské volbě to tak skutečně vypadalo.

Zeman přijal pozvání na jarní sjezd ČSSD do Ostravy, kde přednesl vcelku přívětivý projev. Kdo mu chtěl věřit, že „sociální demokrat na Hradě nemůže nemít s ČSSD korektní vztahy“, uvěřil. Budoucí události ukázaly, že to byl ze strany Zemana jen další úskok, a ze strany těch, kteří mu „chtěli věřit“, hloupá naivita.

Zeman byl už beztak dávno rozhodnut dohrát svoji roli Zorra mstitele až do zlověstného konce. Jinými slovy byl odhodlán poslat Sobotkovu ČSSD zcela ke dnu.

Pád Nečasovy a Rusnokovy vlády

Zemanovi zcela zjevně nestačilo, že se stal prezidentem. Absolutní vrchol své politické kariéry začal spatřoval v tom, že bude prezidentem v systému, který co nejvíce promění v prezidentský systém. A tomu podřizoval veškeré své počínání. Tato Zemanova politická ambice byla dlouho veřejným tajemstvím, ale na konci svého hradního angažmá se k ní otevřeně přiznal.

V roce 2013 padla v důsledku různých afér — financování Věcí veřejných, kauza Nagyová — Nečasova vláda a v zemi začala vládnout Zemanem dosazená úřednická vláda v čele s externím zemanovcem Jiřím Rusnokem, který byl jednou z ústředních postav v Zemanově volebním štábu v první přímé prezidentské volbě. Zeman chtěl, aby Rusnokův kabinet vládl až do řádných voleb v červnu 2014 a kypřil půdu pro posun k prezidentskému systému.

S tím však Sobotkova ČSSD nesouhlasila. Podle ní měla Rusnokova vláda účinkovat jen do předčasných voleb uskutečněných v co nejkratším termínu ještě v roce 2013 a do té doby nedělat žádné systémové politické kroky. Sobotka si byl vědom Zemanovy ambice a všech rizik, které jsou s ní spojeny; zároveň chtěl ale využít zvyšujících se volebních šancí ČSSD předčasné volby vyhrát.

Nebylo překvapením, že Zemanovu snahu, aby Rusnokova vláda úřadovala až do termínu řádných voleb v roce 2014, podporovali v ČSSD zemanovci v čele s Haškem. Sobotkovi se však podařilo prosadit stranické usnesení o konání předčasných voleb, jehož součástí bylo rozhodnutí nedat Zemanem jmenované Rusnokově úřednické vládě důvěru.

Rusnokova vláda tak padla, a Zeman k nastartování změn politického systému nedostal šanci. Samozřejmě, že si postup Sobotkova vedení opět vyložil jako „zradu“ a jeho nutkání pokračovat v roli Zorra mstitele opět zesílilo.

„Smíření“ Zemana s ČSSD se tak ukázalo jako podmíněné. Zeman se právem obával vítězství Sobotkovy ČSSD v předčasných volbách a následného sestavení vlády pod vedením principiálního předsedy ČSSD, který by si nenechal do její politiky Zemanem mluvit a dále by komplikoval uskutečňování jeho politických ambicí. Po etapě „hry na smíření“ tak opět nastoupila etapa proti-sobotkovských intrik.

Lánský puč

Předčasné sněmovní volby 2013 Sobotkova ČSSD vyhrála s podporou 20,5 procenta, což bylo o 1,5 procenta méně, než byl výsledek Paroubkovy ČSSD v roce 2010. Povolební situace pro ČSSD byla ale diametrálně odlišná; na rozdíl od Paroubka, Sobotka se mohl s velkou nadějí na úspěch pokusit sestavit většinovou vládu s hnutím ANO a lidovci.

Stalo se však něco neuvěřitelného. S absurdním zdůvodněním údajně slabého volebního výsledku se rozhodli zemanovci v čele s Haškem Sobotku odvolat z vedení strany. Právě Hašek už měl vést rozhovory o sestavení vlády, stát se příštím premiérem a vládu vést způsobem, který by vyhovoval Zemanovi.

Zemanovci tento scénář s prezidentem podrobně konzultovali na schůzkách v Lánech, které vešly později ve známost pod názvem Lánský puč. Tyto schůzky probíhaly v utajení, leckdo o nich ovšem věděl, včetně Sobotky, který na nich měl svého člověka, spekulovala o nich také média. Hašek a další účastníci těchto schůzek však jejich konání sveřepě popírali.

Z přímých účastníků lánských schůzek se nejčastěji uvádí, kromě Haška, Jeroným Tejc a Zdeněk Škromach. Škromach byl starou Zemanovou marionetou, právník Tejc se k zemanovcům přidal teprve krátce předtím, když mu prezident slíbil karierní a politický vzestup na funkci ministra spravedlnosti nebo člena Ústavního soudu. Chtěl-li Zeman provést transformaci parlamentního systému na prezidentský, potřeboval mít v soudním systému, a hlavně mezi ústavními soudci co nejvíce svých lidí.

Málo se ovšem vědělo o roli dalšího účastníka lánských schůzek — Milanu Chovancovi. Tento za Sobotky významný místopředseda strany jel na první lánskou schůzku, která se konala ještě v den vyhlášení výsledků voleb, údajně s vědomím Sobotky, aby mu o pletichách zemanovců podal informace.

Chovancova role však byla v tomto ohledu poněkud nejednoznačná. On sám na schůzku nejel jen jako Sobotkův člověk, ale také jako ten, který může stejně tak posloužit Zemanovi — dávat mu informace z bezprostředního Sobotkova okolí. Chovanec byl s určitou nadsázkou něčím, co se ve špionážních kruzích nazývá „dvojitý agent“.

Když se konání lánských schůzek stávalo stále více veřejným tajemstvím a rozepisovala se o nich hlavní média, vyvolávalo to rozhořčení většiny členů ČSSD i značné části veřejnosti. Situace se se stala neudržitelnou.

Hašek a ostatní účastníci lánské schůzky její konání nadále umíněně popírali. Česká televize, která případ detailně sledovala, nakonec našla přesvědčivé důkazy, na jejichž základě v přímém přenosu Haška a ostatní účastníky schůzek usvědčila ze lži.