Erazim Kohák: Uprchlíci? Konečně máme příležitost něco splatit

Jakub Patočka

Filosof Erazim Kohák prožil většinu svého života jako politický uprchlík, byl členem exilového vedení ČSSD. V rozhovoru pro DR říká: „Jedná se o náš charakter, zda chceme být národ velkorysý a sebevědomý, anebo národ bázlivý.“

Erazim Kohák je živoucí legendou. Jeden z nejvýznamnějších soudobých českých filosofů strávil přesně polovinu života jako politický uprchlík v exilu. Zde se angažoval i politicky, celoživotně podporoval Demokratickou stranu v USA a byl členem exilového vedení České strany sociálně demokratické. To přirozeně stanovilo témata našeho rozhovoru: vlna uprchlíků přicházející do Evropy a postoj ČSSD k ní.

Mluvili jsme spolu krátce po jeho návratu z několikatýdenní cesty do Ameriky, kde se svou ženou Dorothy mimo jiné několik dní strávili se svými dětmi a vnoučaty plavbou po pobřeží Maine. Spojeným státům by on i Dorothy přáli prezidenta Bernieho Sanderse. Odpočinek s rodinou v USA Erazimovi nepochybně prospěl, protože s Deníkem Referendum hovořil v nejlepší formě.

Erazime, většinu svého života jste prožil jako uprchlík. Povězte nám prosím, jak by měla Česká republika podle vašeho mínění reagovat na uprchlickou krizi?

My Češi, jsme lidem tolik, tolik dlužni... Jediné, co bychom měli udělat, je otevřít dveře dokořán a přijmout co nejvíce lidí, co jsme schopni.

Náš národ přežil jenom proto, že nás naši sousedé byli ochotni po celé naše dějiny přijímat s otevřenou náručí, počínaje Prusy v 17. století, o minulém století netřeba mluvit. Jsme mnoho, mnoho dlužní svým sousedům i dalším lidem, kteří nás přijímali. A konečně máme příležitost něco splatit.

Samozřejmě byly i výjimky — teď mám na stole knihu Detlefa Brandese Germanizovat a vysídlit, popisující, jak nás Němci za druhé války chtěli zlikvidovat jako autonomní součást Evropy. Ale to byla mimořádná krajnost. Teď jsme na řadě my, abychom ukázali, co můžeme darovat, abychom ukázali svou štědrost, což nebývala poslední česká vlastnost.

A co námitka, že tentokrát se jedná z velké části o muslimy, kteří nejsou součástí naší kultury, takže vlastně jde o něco jiného?

To jsou — s prominutím — takové blbosti! Mně jako evangelíkovi se katolíci vždycky jevili jako úplně jiná kultura. A co se tu jen dělo za rekatolizace... Jak se říkalo: dvě stě let jsme trpěli, pro velký úspěch prodlužujeme. Každý člověk je přece především člověk. Přicházející uprchlíci jsou úplně stejní lidé jako jsme byli my, když jsme byli uprchlíky. Jsou to lidé v nouzi, chtějí v míru žít a pracovat, tak jako jsme to chtěli my. A potřebují pomoct. To je celé.

A proč k tomu část české společnosti a politická reprezentace přistupují jinak?

Protože jsme strašpytlové, kdybych se při vyslovení toho slova nerděl, řekl bych poseroutkové. Nemáme důvěru v sílu vlastní tradice, a náš strach je obrazem naší vlastní slabosti. Ztratili jsme sebevědomí, které jsme vždy měli, a tak máme strach.

Na čem se ono dřívější sebevědomí Čechů zakládalo?

Na důvěře v ideály, které jsme byli ochotni hájit od vzniku českého národa, i když jsme třebas zůstali úplně sami. Sebevědomí Čechů se od 16. století budovalo jako sebevědomí národa Husova, posléze Komenského a Masarykova. Strach z muslimů je v tomto obraze něčím nesmírně trapným. Češi nebývali národem strašpytlů, bývali jsme ochotní jít i proti všem — to by byl mimochodem moc pěkný název knížky, škoda, že už mi to někdo vyfoukl.

Co si máme myslet o návrhu Evropské unie rozdělovat uprchlíky kvótami?

Jistěže ano. Jak jinak byste to chtěli rozdělovat? Princip dobrovolnosti je nesmysl. To by skončilo tak, že by si Češi vzali dva lidi česko-arabského původu. Naše vůle není dobrá. Kvóty jsou nutnost.

A je to pro nás příležitost. Náš národ se obnovoval vždycky jedině odvahou prolínat se s jinými. Týká se to nakonec i těch katolíků a protestantů.

Sudeťáci nás přijali vlídně

Jaké máte vzpomínky na to, když prchala vaše rodina?

Pamatuju si to dobře, bylo mi patnáct let. Vzpomínám, že jsme byli nesmírně vděční Sudeťákům, kteří nás nechali u sebe na koberci přespat první noc po přechodu hranice. Byli to lidé, které jsme tři roky předtím vyhnali z republiky. Uměli česky a chovali se k nám velice pěkně. Říkali, že nás chápou.

Litoval jste někdy, že jsme vyhnali Němce?

Mnohokrát jsem litoval toho, že jsme je museli vyhnat. Litoval jsem a lituji, že Čechoslováci německé národnosti vytvořili situaci, ve které jejich přítomnost zde nebyla slučitelná s bezpečím republiky. Miloval jsem mnohonárodnostní československou republiku se Slováky, Rusíny, Maďaróny a tak dále. Vždycky jsme strašně litoval, že Čechoslováci německé národnosti toto pomohli zničit.

Jak dlouho jste tenkrát jako uprchlíci u sudetských Němců bydleli?

Pár dnů. Přijel si pro nás americký džíp, tatínkovo jméno dost znamenalo, takže ho měli Američané v evidenci. Byl to ryzí demokrat, který prošel koncentrákem, kde strávil čtyři roky. Vždycky jsem byl velice hrdý na to, že o jeho prvním veřejném vystoupení po návratu z koncentráku vyšel článek, v němž stála věta: „Kohák mluvil bez sebemenší zloby.“ Američané o jeho přednostech věděli a počítali s ním do funkce ředitele Svobodné Evropy, jímž se také stal.

Jak dlouho jste byli v Německu?

Jeden a půl roku. Můj otec pro mě ale udělal skvělou věc, že mi zařídil americkou střední školu, kam jsem chodil s dětmi amerických důstojníků, díky tomu byl pak pro mě přechod do Ameriky snazší, nadto maminka byla učitelka angličtiny.

Co říkáte tomu, že prezident Miloš Zeman doporučil každému, kdo souhlasí s příchodem uprchlíků, aby si nějakého vzal domů?

Myslím, že to nakonec není vůbec špatná myšlenka. Musel bych to probrat s Dorothy, ale myslím, že nám by se tu na přechodný čas taky někdo vešel.

Nad zvolením Jeremyho Corbyna jásám

Velkou událostí pro evropskou sociální demokracii je zvolení Jeremyho Corbyna předsedou Labour Party. Co na to říkáte?

Jásám. Konečně si labouristé do svého čela zvolili skutečného socana.

Jeho první kroky mířily na demonstraci na podporu uprchlíků.

To je logické, protože to přesně vystihuje podstatu sociální demokracie.

Jsme oba sociálními demokraty, musím se zeptat: jak o tom přesvědčit vedení ČSSD?

Principem sociální demokracie je víra v to, že dobrá vůle se oplácí dobrou vůlí. Českoslovenští Němci v roce 1948 měli dobré důvody být na nás rozhněvaní, přesto nám pomáhali, náš případ nebyl výjimkou. Měli bychom dnes dokázat aspoň to, co oni. Jedná se o náš charakter, zda chceme být národ velkorysý a sebevědomý, anebo národ bázlivý.

No ale jak o tom vedení ČSSD přesvědčit? Zdá se to dnes strašně těžké, přitom je to přece celé o to podivnější, že sama sociální demokracie byla uprchlicí, v letech 1948-1989 fungovala v exilu.

Ano, sám jsem byl členem ÚV exilové strany. Jak? Jistě připomínáním velikého dluhu, který k ostatním sociálním demokraciím máme. Ony nám pomohly, když socany v exilu nikdo nemohl ani cítit.

Západoevropské sociální demokracie se nás tehdy mimořádně velkoryse zastávaly a nesluší se, abychom se k nim dnes obraceli zády. Sociální demokracie se vždycky všude zasazovala za ideály velkorysosti, byla to strana lidí velké duše a velkého ducha. Jinak nemá smysl.

Vedení ČSSD se prostě musí připomínat: pamatujte na naši tradici. Vždy jsme byli stranou lidí sebevědomých a štědrých, nedělejte z nás stranu bázlivých sobců.

JAKUB PATOČKA

    Diskuse (34 příspěvků)
    Jiří Kubička, psycholog
    September 15, 2015 v 11.55
    Slovo filosofa
    Moc se mi líbí, jak jednoduše filosof odpovídá na otázku kvót, naprosto s tím souhlasím. Vykrucování české vlády je prostě trapné.

    Panu Patočkovi za tento velmi zajímavý rozhovor děkuji.
    Eva Hájková, penzistka
    September 15, 2015 v 16.44
    To je opravdu velice zajímavá myšlenka, že katolíci by mohli být vzhledem k evangelíkům jinou kulturou. Možná jsou jinou kulturou i ateisté či dokonce komunisté. Kdo ví, kolik kultur v tom našem národě vlastně existuje. My Češi jsme vlastně multikulturní už dávno!
    DU
    David Unger, psycholog
    September 15, 2015 v 17.39
    Ono to víno pana profesora Koháka zase tak čisté není,
    když mluví o tom, že "jsme museli vyhnat Němce". Nemuseli. Naši německy mluvící spoluobčané sice byli občané Československa, ale "Čechoslováky" v pravém smyslu být ani nemohli. Československo bylo vytvořeno revolučně, a priori jako protiněmecký a protirakouský stát, národní stát Čechoslováků, kde si Němci sice časem získávali určité omezené postavení, ale jejich práva byla od začátku do konce výrazně potlačena. Souhlasím s panem profesorem v tom, že Češi jsou ostatním národům "tolik dlužni". Nicméně v té tradici "proti všem", o které pan profesor mluví, nyní úspěšně pokračujeme.
    FO
    Filip Outrata, redaktor
    September 15, 2015 v 20.0
    Jiné kultury
    Myslím, že dvě (i více různých kultur) se mohou potkat i třeba v rámci jediné rodiny. Pokud pojem "kultura" pojímáme takto široce, může označovat skutečně cokoli.
    JV
    Jiří Vyleťal
    September 16, 2015 v 8.36
    Ano, máme toho hodně co splácet
    Také bych chtěl vyzdvihnout správný a ničím nepodmiňovaný postoj maximální pomoci uprchlíkům, jak jej vyjadřuje pan Kohák. Ostatně, od člověka s patřičným sociálním cítěním - tedy od opravdového a ne papírového rádoby sociálního demokrata – bychom nic jiného čekat ani neměli. Totéž platí o zkušenosti uprchlíka, kterou pan Kohák také zažil a načerpal z ní poznání ústící v lásku k druhým lidem.

    Chtěl bych také podtrhnout poznámku pana Ungera, v níž pan Unger správně upozorňuje na nekritické nahlížení na první republiku, které se snadno stává zdrojem nepravdivé argumentace. Viz „museli jsme vyhnat Němce“ a proto máme co splácet. Ano, máme co splácet, ale vyhnat Němce jsme nemuseli. Chtěla to naše nezodpovědná a pýchou zaslepená politická reprezentace.

    A máme také co splácet za 40 let komunismu. Během nich Západ bez jakýchkoliv „ale“ bral všechny uprchlíky z Československa (včetně mne samotného), kterým, až na výslovné výjimky vztahující se převážně jen k létům padesátým, nehrozilo nic srovnatelného s postavením uprchlíků ze Sýrie (také včetně mne samotného) a dalších afrických zemí.

    S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal
    Luděk Ševčík, OSVČ
    September 16, 2015 v 10.30
    Je třeba s tím opravdu něco udělat!
    Pokud stát brání panu Kohákovi, či dalším v tom, aby se ujali migrantů, je třeba co nejdůrazněji protestovat. Pokud chce někdo splatit svůj dluh, který dle něj vznikl tím, že byl někde jako migrant přijat, nesmí mu být v tom bráněno.
    Nechápu sice proč píše o přechodné době, měla by to být stejně dlouhá doba, jaká byla poskytnuta jemu.
    Dále mám výhrady proti tomu, aby pan Kohák vytvářel nátlak na další obyvatele této země, aby jeho dluh spláceli s ním. Co s jeho dluhem mají společného ti, kteří neemigrovali a celý život zde pracovali?
    Taky je zvláštní ta asociace s tím, že když dle diktátu EU příjmu migranty, tak budu velkorysý a sebevědomý a když se postavím diktátu, tak budu bázlivý.
    A nejzvláštnější je, že na tyto nelogičnosti zde nikdo neupozorní. Vypadá to pak, že je jedno jaké nesmysly v článku zaznějí, hlavně když bude pro přijetí migrantů, pak je úspěch zaručen.
    A to je moc špatné vysvědčení pro aktivisty. Obvykle se totiž stébla chytají jen tonoucí.
    Eva Hájková, penzistka
    September 16, 2015 v 11.0
    Pane Ševčíku,
    Přiznám se, že mi taky bylo divné, proč máme splácet nějaký dluh za to, že naše elity, které od nás emigrovaly, byly v zahraničí dobře přijaty.
    Musela jsem nad tím hluboce přemýšlet. Ale nakonec jsem to pochopila. Naše elity emigrovaly proto, protože my Češi jsme národem strašpytlů. A to je naše veliká vina, kterou musíme těm statečným splácet.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    September 16, 2015 v 11.19
    Hluboce jste přemýšlela, paní Hájková,
    ale asi ne proto, aby jste to pochopila, ale proto, aby jste našla jakoustakous omluvu. Všechny naše elity neemigrovaly. A nebyly to jen elity, kdo emigroval.
    Zase to zdejší nelogické myšlení. Co je statečného na lidech, kteří odsud utekli a vrátili se, až bylo po všem? Jaký dluh vůči někomu, kdo odsud utekl mám? Bojoval snad tento člověk za naši demokracii se zbraní v ruce tak, jak tomu bylo u našich emigrantů po německé okupaci? Kdo je strašpytel? Ten kdo zůstene, nebo ten, kdo uteče?
    Tahle zdejší dogmata mě drtí.
    Eva Hájková, penzistka
    September 16, 2015 v 11.55
    Já nikoho neomlouvám, naopak se snažím tak trochu ukázat na paradoxnost celé situace.

    JV
    Jiří Vyleťal
    September 16, 2015 v 11.58
    Proč lidé emigrovali - pro paní Hájkovou
    Vážená paní Hájková,
    mluvit o elitách je často zavádějící. V případě uvažování o emigraci a jejích důvodech to nebude jinak.

    Jakkoliv důvodů k emigraci z někdejšího Československa mohlo být tolik, co samotných emigrantů, jeden důvod byl asi pro velkou většinu československých emigrantů stejný. A byl to i důvod mé emigrace: Nechtěli jsme žít v prostředí, v němž je člověk trvale nucen žít v rozporu s vlastním svědomím. Nechtěli jsme žít ve světě v němž vládne lež. A hlavně, nechtěli jsme, aby v tom žili naše děti.

    S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal
    + Další komentáře