Sobotní vyhlášení výsledků voleb předsedy labouristů skončilo podle očekávání, vyhrál Jeremy Corbyn. Přesto se jedná o jeden z nejpřekvapivějších výsledků v dějinách labouristů. Corbyn totiž do souboje o nástupnictví Ed Milibanda, který rezignoval po prohraných volbách, vstupoval jako úplný outsider, z výrazně levicových pozic.

Kromě výsledku samého fascinuje i jeho povaha: Corbyn byl zvolen již v prvním kole se ziskem 59,5 procent hlasů. Obdržel tak dokonce silnější mandát než Tony Blair při svém prvním vítězství v roce 1994. Navíc v historicky první přímé volbě předsedy — v absolutních číslech dostal přes čtvrt milionu hlasů.

Pro labouristy jeho zvolení představuje jasný odklon od blairovské politiky, s níž byla spojována především Liz Kendallová, která skončila jako poslední se 4,5 %. Za Corbynem jasně zaostali i oba středoví kandidáti, praktičtí kariérní politici Andy Burnham (19%), Yvette Cooperová (17%). Po vyhlášení výsledků se čtveřice kandidátů v kruhu spontánně objala, což by mohlo být dobré znamení vzhledem k obavám, že by se Corbynovi nemuselo dařit získat podporu konzervativnějších částí strany, které se objevovaly před jeho zvolením.

„Chudoba není nevyhnutelná. Věci se mohou změnit, a také se změní,“ řekl Corbyn ve svém vítězném projevu. Od jednoho z nejpřekvapivějších lídrů v historii strany se skutečně očekává výrazný posun doleva. Corbyn slibuje omluvu za podíl na válce v Iráku a mírová jednání na Blízkém východě, zastavení politiky škrtů, znárodnění železnic a energetických společností, zrušení školného, a především zásadní daňovou refomu, která bude systematicky snižovat sociální rozdíly v Británii.

Jeho první kroky z labouristické konference v Londýně mířily na demonstraci na podporu uprchlíků, na níž se mimo jiné skandovalo: „Co chceme? Uprchlíky! Kdy je chceme? Hned!“

Před pár měsíci byl Corbyn neznámým poslanecem zvoleným za maličký obvod Islington v severním Londýně, který proklouzl mezi kandidáty na předsedu labouristů na poslední chvíli a na jehož vítězství byl kurz dvě sta ku jedné. Podpora začala narůstat poté, co se na jeho podporu zmobilizovalo masivní sociálně-politické hnutí, které v něm spatřovalo jediného kandidáta stojícího v principiální opozici vůči nastupující konzervativní vládě. K ohromné spotánní podpoře zdola se záhy přidaly také odbory.

Důvody úspěchu kampaně komentátoři hledají i v jeho osobnosti. Corbyn je znám svou zásadovostí, celoživotním prosazováním levicové politiky a bezprostředním nenuceným stylem. Jeho vítěztví ovšem podepřela skutečnost, že lidé politicky mu blízcí zvítězili v dalších důležitých kláních. Kandidátem na starostu Londýna se stal Sadiq Khan a místopředsedou labouristů Tom Watson.

↗

Nový předseda labouristů představuje zásadní zvrat. Grafika Labour Party

Nadšení „corbynmánie“ může podle mnoha komentátorů ovšem rychle vyprchat. Před Corbynem stojí dvě základní těžké úlohy: sjednotit stranu, ve které čelil nevybíravým útokům blairistů, a přesvědčit, že se svým politickým profilem bude reálně zvolitelnou alternativou Cameronových konzervativců.

Každopádně povaha labouristů se zásadně změnila. Po volbách do strany vstoupili desetitisíce lidí, kteří z ní chtějí vytvořit principiální levicovou protiváhu ultrakonzervativní Cameronově vládě.

Lze také očekávat, že Corbynovo vítězství bude mít ohromný dopad na debaty o povaze demokratické levice v celé Evropě. Politický tajemník a faktická dvojka španělských Podemos přivítal Corbynovo vítězství na twitteru slovy: „Vlna změny dospěla už i na sever Evropy. Je čas vytvořit Evropskou unii pro lidi. S Jeremym Corbynem, podemos!“

První článek v češtině o Jeremym Corbynovi vyšel na začátku srpna v Deníku Referendum. Končil slovy: „Zdá se být také jasné, že důsledná sociálně demokratická politika, s programem typu Corbynova, si své institucionální vyjádření najde postupně ve všech evropských zemích. Počítejme s tím, že vlna, která se zvedá, nakonec dorazí i k nám.“