Že se aktuální dění v USA stalo předmětem debat (nejen) v České republice je zcela pochopitelné, stejně tak skutečnost, že prostřednictvím komentářů k zemi za oceánem mluvíme o vlastní společnosti. Dnešní ticha, výhybky a touha mluvit jsou pokračováním našeho vlastního příběhu.

Otázky bohatství, spravedlnosti, rasismu a protestu nejsou unikátně „americké“ nebo „západní“. Rezonují v reportážích a literatuře z celého světa. Je ale řada důvodů, proč má dění v USA větší dopad na celosvětovou debatu, než třeba zprávy z Prahy. V první řadě, Spojené státy jsou jednou z největších zemí světa, navíc se silnou diplomatickou, ekonomickou a kulturní přítomností na celé planetě. Za druhé, demokracie a lidská práva jsou těžištěm diplomatického marketingu USA. Jsou-li tak porušována právě v USA, reakce je silnější, než když se tak stane v zemi, která se neprofilovala jako globální obhájce těchto hodnot. Za třetí, jazyk. Angličtina je globálním jazykem, a i když máme mnoho verzí, přízvuků a jiné typy slovních zásob, zprávy v tomto jazyce cestují rychleji než třeba ty české.

Za čtvrté, a tento bod je možná diskutabilnější: dostupnost důvěryhodných zdrojů informací a rozdílných pohledů. Proč je tento bod diskutabilnější: protože právě možnost být slyšen a domoct se spravedlnosti je v jádru probíhajících protestů pořádaných hnutím Black Lives Matter. Když se ale nad tímto bodem zamyslíme v kontextu uvedeného, lze vše vnímat i z druhé strany. Pro lidi v jiných zemích je podstatně snazší číst, slyšet nebo vidět názory různých Američanů, než je tomu v případě sporů, které se vedou třeba u nás, v Istanbulu nebo v Thajsku. 

Je nutno zdůraznit, že nejde jen o pluralitu pohledů. Spojené státy jsou sídlem řady médií a výzkumných institucí, které své výstupy před zveřejněním podrobují pečlivému bádání a ověřování. Samozřejmě, je snazší tyto svědectví vidět a slyšet, pokud čtenář připustí, že existují.