Naše česká Amerika

Lukáš Jelínek

Česká veřejnost je fascinována velkými politickými hráči a jejich starostmi. Cítíme se být tu Američany, tu Číňany, tu Rusy. Raději bychom se ale měli zaměřit na fungování Evropské unie a naše místo v ní.

Žádné překvapení. Zatímco v Evropě se to mele, Čechy, Moravany a Slezany zaměstnává spor o přicházejícího prezidenta a odcházejícího velvyslance Spojených států amerických. U pravice posedlost Velkým západním bratrem nepřekvapuje. Levice by však aspoň nemusela pracovat na sypání písku do evropského soukolí.

Andrew Schapiro byl viditelným ambasadorem, který se svými názory příliš netajil. Dalo by se říct, že byl „politicky nekorektní“. Dalo se poznat, že diplomacie není jeho doména. Navíc rád komunikoval přes média. V tom se paradoxně podobá Donaldu Trumpovi, který řeší politiku rovnou na sociálních sítích. Přesto bude spolu s dalšími Obamovými velvyslanci nezvykle bryskně odvolán.

Na čtyřicet lidí v sobotu poblíž Karlova mostu Schapirovi na nápěv Vejvodovy skladby Škoda láska na kameru zazpívalo „Goodbye Andrew“. Komu chybět nebude, je tým Miloše Zemana, který Schapira viděl za věcmi, za nimiž nebyl, a neviděl jej tam, kde byl. Přesto je veškerý patos a sentiment zbytečný. Pomáhá jen tmelit skupinu s vyhraněným pohledem na americkou i českou politiku.

Osobnosti truchlící za panem Schapirem patrně najdeme i podepsané pod dopisem evropských politiků (převážně ze střední a východní Evropy) nastupujícímu prezidentu Trumpovi. Z českých jsou zmiňováni Karel Schwarzenberg a Alexandr Vondra. Podle agentur se v listu mimo jiné píše: „Putin neusiluje o americkou velikost. My, jako vaši spojenci, ale ano.“ Už jen zbývá dodat, že coby důkaz oddanosti v Brdech v „Akci Z“ postavíme provizorní radar a budeme se modlit, aby jej USA brzy nahradily skutečným.

×