Baracka Obamu za několik dní vystřídá v americkém prezidentském úřadě nepředvídatelný Donald Trump. Během volební kampaně ho Obama označil za „žalostně nekvalifikovaného“ pro funkci prezidenta. Dle Obamových tehdejších slov Trumpovo zvolení mělo znamenat zničení všeho, co se po osm let snažil budovat.

Ačkoli Trumpa přivítal v Bílém domě až v překvapivě klidné atmosféře a svá slova se snažil velmi tlumit, obavy ze škod, které napáchá jeho nevyzpytatelný nástupce, zůstávají. Dosluhující demokrat se tak v posledních týdnech svého účinkování v úřadu pokusil vládnutí Trumpa omezit několika pojistkami.

↗

„Myslel jsem si, že to bude hladké předání moci, ale NENÍ!,“ postěžoval si Trump na svém oblíbeném Twitteru ohledně posledních kroků, které před jeho vládnutím nachystal Obama. Repro DR

Na jejich zakotvení mu po té, co byl jeho nástupce zvolen, zbývalo jen několik posledních týdnů v úřadě. A ač se zpravidla očekává, že prezident po volbách už jen předá svou funkci a nesáhne k silným politickým krokům v samém závěru svého mandátu, Obama se chopil poslední příležitosti něco změnit. A nebylo toho málo.

Zničení registru muslimů

„Myslel jsem si, že to bude hladké předání moci, ale NENÍ!,“ postěžoval si Trump na svém oblíbeném Twitteru ohledně posledních kroků, které před jeho vládnutím nachystal Obama. Ten se k nejtrvalejší pojistce rozhodl kvůli slovům, která zazněla v Trumpově kampani, že vytvoří registr muslimů a že jim do země nedovolí vstup.

Požadavek sice z jeho programu nenápadně zmizel a jeho rétorika se po výhře ve volbách výrazně umírnila. Ale po berlínském teroristickém útoku, ke kterému se přihlásil takzvaný Islámský stát, z odpovědnosti za něj znovu obvinil všechny muslimy. A jeho islamofobie tak znova vykvetla v pestrých barvách.

Trump mohl vybudovat registr muslimů celkem snadno, protože podobný nápad měl i jeho republikánský předchůdce George W. Bush. Realizoval ho po teroristických útocích 11. září 2001 jako „Národní bezpečnostní systém registrace vstupu a výstupu“, zkráceně NSEERS, rychle se však pro něj ujalo pojmenování „Registru Arabů a muslimů“. Bush jeho prostřednictvím chtěl v USA vytipovávat teroristy.

V roce 2011 ministerstvo vnitřní bezpečnosti uznalo, že systém je diskriminační a v boji proti terorismu neúčinný, a přestalo jej používat. Nashromážděná data ale existovala dál. V listopadu 2016 se dvě stovky lidskoprávních organizací obrátily na Obamu s prosbou o úplné zničení registru. Těsně před Vánocemi jim vyhověl, čímž zhatil Trumpovy plány systém využít. Pokud bude o vytvoření registru stále usilovat, bude muset začít od nuly.

Rezoluce OSN o Izraeli

Druhý Obamův výrazný krok, který učinil už jako dosluhující prezident a kterým popudil Trumpa, bylo hlasování v Radě bezpečnosti OSN. I přesto, že vztahy Obamy a izraelského premiéra Benjamina Netanjahua rozhodně nejsou vřelé, Spojené státy stále nad Izraelem a jeho politikou držely ochrannou ruku. Až doteď.

Trump se stylizuje jako obránce Izraele i jeho okupační politiky v Palestině. A s výhledem, že kritizovaný Netanjahu pravděpodobně bude ještě větším spojencem USA než doposud, Obama už zřejmě ztratil trpělivost. Spojené státy tak poprvé po čtyřiceti letech nevetovaly rezoluci Rady bezpečnosti OSN odsuzující politiku Izraele na okupovaných palestinských územích.

Ve spletitém diplomatickém vyjednávání se navíc jasně ukázalo, kdo na čí straně stojí. Netanjahu v telefonátu tlačil na zatím nepovolaného Trumpa, aby stanovisko USA změnil. Platné mu to nebylo.

Pomoc indiánům proti ropovodu

Protesty Siouxů, jejich spřátelených kmenů a ekologů proti ropovodu v Severní Dakotě, o kterém od září průběžně informujeme, se také dotkly způsobu předávání moci v Bílém domě. Obamova vláda do kauzy zasáhla již v září, kdy požadovala od těžařské firmy dočasné zastavení stavby ropovodu. Ač šlo o žádost, nikoliv o pravomocné zastavení prací, jednalo se o důležité povzbuzení protestujících, s nimiž to tou dobou nevypadalo dobře.

Společnost Energy Transfer Partners, která ropovod budovala, je pojítkem k Donaldu Trumpovi. Podle zjištění ABC News do ní Trump investoval v předchozích letech více než milion dolarů, naopak korporace přispěla na jeho prezidentskou kampaň sto tisíci dolary.

Kromě společnosti, která ropovod staví, má Trump navíc podíl i ve firmě Phillips 66, jež se má stát čtvrtinovým vlastníkem již hotového ropovodu. Na Trumpovy poměry to jistě nejsou velké sumy, ale na to, aby firmu hájil před Obamovými zásahy, to jistě stačí.

Začátkem prosince, měsíc po vyhraných volbách pro Trumpa, Obamova administrativa nakonec přitvrdila, vyslyšela prosby původních amerických kmenů i aktivistů a stavbu ropovodu zastavila. Pro Siouxy jistě není vyhráno, Trump se může pokusit stavbu obnovit, ale jeho výchozí situace je nesouměřitelně horší. A je otázkou, zdali se pokračování ropovodu udrží mezi prioritami své vlády.

Proč až před Trumpem

Obamovy poslední kroky v úřadu, kterými tak rozlítil Trumpa, jsou jistě záslužné. Vyvolávají ale otázku, proč se k některým z nich neodhodlal již dříve a proč takhle nepůsobil soustavně.

Pokud by se Obamovým nástupcem nestal Trump, ale kandidátka za demokratickou stranu Clintonová, pravděpodobně by registr NSEERS nezrušil. Proč proti ilegálním izraelským osadám a okupaci palestinského území Obama nevystupoval již v minulosti? I v případě protestů domorodých kmenů v Severní Dakotě proti ropovodu jeho zásah přišel později, než bylo možno doufat.

V Americe se během sezony hurikánům dávají vlastní jména podle písmen abecedy. Když přijde řada na D, každá pohroma by teď mohla dostávat jméno Donald. Tu přicházející do Bílého domu Obama v lecčems lehce zkrotil, otázka, proč si nepočínal takto suverénněji už dřív, zůstane ale už trvalou součástí jeho dědictví.