Před několika měsíci jsem jel metrem z východního Londýna do ještě východnějšího Londýna, kde jsem v tu dobu bydlel a vedle sebe uslyšel češtinu. Takhle daleko od centra to byl zvláštní úkaz, proto jsem se mladého páru zeptal, co je přivádí do mých východních končin. Byli moc sympatičtí, výlet do Londýna dostali jako dárek od rodičů. Už jim nezbylo moc peněz na ubytování, tak si našli nejlevnější airbnb na předměstí. „Londýn je supr, říkali. Jen je tu dost těch ‚čmoudů‘.

Nic moc jsem neřekl a vystoupil, byl jsme trochu v šoku, rozhodně nepřipravený na takovou poznámku. Byli do té doby tak milí, zvědaví na velké město, ve kterém byli poprvé.

To slovo ale řekli s takovou samozřejmostí, ba co hůř, trochu spiklenecky, jako by bylo jasné, že s nimi budu souhlasit. Jako by to byla objektivní skutečnost, kterou sdílíme, ale o které ani nemusíme dál mluvit.