Já si dokonce myslím, že celá věc zasluhuje odsouzení i v případě, že by nešlo o romského uchazeče. Ta žena z knihkupectví totiž zveřejnila dokument, který nebyl určen veřejnosti. Dokument je hezká, úctyhodná a - a to není tak důležité, ale přece - dojemná žádost o přijetí na brigádu od uchazeče, který je ještě téměř dítě. Kdyby ta pracovnice knihkupectví byla normální otevřená osoba, chtěla by se s tím klukem aspoň sejít, i když asi zrovna v knihkupectví pro něj práce nebude. Fakt, že jeho žádost s posměchem vystavila na veřejně sdíleném twitteru, je věc morálně nepřijatelná. Nabízí se napomenutí: a kdyby takhle žádalo o brigádu její dítě, schvalovala by, aby se žádost takhle vystavovala posměchu? Co je vlastně na té žádosti směšného?
V 80. letech jsem byla takovým nádeníkem v jednom knihkupectví na sídlišti a bylo jen na dobré vůli a sympatiích vedoucí obchodu, že mě pustila k práci se zákazníky a k objednávkám. Vím od té doby, že i nádenické práce je v knihkupectví dost, podařilo se mi tam si zablokovat krční páteř a když mě lékař vyšetřoval, zasmál se mému prohlášení, že přece nedělám nic těžkého. Zeptal se mě tenkrát, jestli jsem si někdy zvážila knížky, které denně musím přemístit. A napsal mi neschopenku. Možná by ten kluk přece něco mohl v tom knihkupectví dělat, ale na tom nezáleží a o to vůbec nejde.
Měli jsme také skvělé romské zákazníky. Tehdy byly zbourány celé bloky dělnických domů u plzeňské Škodovky a jejich romští obyvatelé dostali byty na sídlišti. Romské babičky na tom sídlišti chodily vnukům pro knížky, poslouchaly před obchodem, co hrajeme, a tu a tam si taky koupily desku. Jasně, že třeba Točkolotoč, folkovou skupinu ze Svitav. Ale naše oblíbená romská zákaznice si koupila i Smetanovy polky pro klavír a jednou i Gershwina. Pouštěli jsme hudbu reproduktorem z prodejny na ulici a někdy jsme vyloženě líčili na romské zákazníky, testovali jsme, co se jim bude líbit. Za Ray Charlese, který byl tehdy na poměry drahý, jim nebylo líto peněz. A taky přece museli mít gramofon!
Jinak soudím, že ta paní z knihkupectví v Jablonci není žádná personalistka, ale normální vedoucí prodejny, která nemá v knižním obchodě co dělat, protože je hloupá, vulgární a nevzdělaná. Bez ohledu na její vztah k Romům.

že si to paní Uhlová tentokrát moc nepromyslela, když říká "Navzdory tomu všemu si myslím, že vyhazovat ji neměli."

Totiž, i kdyby náhodou nešlo o Romského chlapce, a komentář neměl rasistický podtext, tak je tu pořád personalistka zveřejňující něčí pracovně obdržené CVčko na Twitteru s posměšným komentářem. A to je pochopitelně pořád na vyhazov (dokonce i bez toho posměšného komentáře), a téměř určitě šlo o porušení pracovního kodexu dotyčné personalistky.

Taky dělám občas technické pohovory, a kdybych udělal něco podobného, je mi jasné, že rovněž vyletím jak z praku.