Minulý týden napadli v Boršicích na Uherskohradišťsku dva muži při koštu vín poslance TOP 09 Dominika Feriho. Podle Feriho a jeho kamaráda útok provázely rasistické výroky jako „ne*ři nejsou lidi“.

Útočníkům — otci se synem — se obratem dostalo mediální pozornosti. Vladimír Hromádko, starší z obou mužů, který je na Facebooku jistě jen shodou okolností příznivcem nacionalistického Řádu národa a fašistické Národní demokracie, tvrdí, že o rasismus nešlo. Na vině prý byl alkohol a „blbá nálada“.

Feriho převezla po útoku záchranná služba s lehkým zraněním do nemocnice. V nahnědlých zákoutích sociálních sítí se mezitím rozpoutalo houfné schvalování útoku a volání po tom, že poslance s etiopskými předky měli zbít víc. Jinde pro změnu dominují průpovídky o tom, že šlo o „obyčejnou rvačku“. Tezi o bitce bez rasistického motivu podporuje i dozorující státní zástupce Tomáš Pindur.

Anatomie rvačky

Facebookoví macho mudrcové snažící se incident bagatelizovat a překroutit ve Feriho neprospěch mají jasno: mladý poslanec není chlap, když si stěžuje na násilí. Celé to nahrál a ostatně si za to může sám. Rasismus samozřejmě neexistuje.

Tuto linii ostatně mimoděk přiživují i představitelé oficiálních míst. Ať už se jedná o Pindurovu „tak nějak obyčejnou rvačku“, či pohled starosty Boršic Romana Jílka, podle kterého se přihodila pouze očekávatelná událost, do které se jen shodou okolností připletli místní bezúhonní občané.

Svědectví Feriho i jeho kamaráda Víta Nerudy ovšem hovoří o něčem zcela jiném. „Přišel docela blízko a ptá se mě ‚ty jsi Feri?‘ Říkám — jo jsem, jak můžu pomoct. Ani jsem to nestačil doříct a už mě začal mlátit. Snažil jsem se hlavu krýt, vůbec jsem nevnímal, co se kolem mě dělo za chaos,“ popsal událost poslanec.

I když je brzy na definitivní posouzení, je zapotřebí pořádné dávky ignorance či zaujatosti, abychom takovou situaci mohli označit za obyčejnou opileckou rvačku. Ta totiž předpokládá zapojení dvou víceméně symetrických stran, které se vyhecují až k fyzickému střetu.

Nejtypičtější předehrou je slovní konflikt kvůli nějaké absurditě, po němž jeden z aktérů modelové bitky strčí do druhého, ten jej strčí nazpět, načež dostane první ránu. Následuje střet, který je víceméně ritualizovaný a protivníci v něm zpravidla nemají za cíl druhého vážněji poranit. Možnou těžší újmu má na svědomí spíše nahodilost opileckých úderů, případně nešťastný pád.