Podle lidového rčení je drzé čelo lepší než poplužní dvůr. Živým důkazem je poslankyně za Okamurovu SPD Karla Maříková obávající se kriminalizace politických názorů. Policie totiž začala vyšetřovat její nehorázný facebookový status a požádala Sněmovnu o vydání poslankyně k trestnímu stíhání.

Maříková před více než rokem napsala: „Je zakázané dovážet invazivní nepůvodní druhy rostlin a zvířat na území EU. Muslimští imigranti také nejsou původními obyvateli Evropy a stejně jako invazivní druhy znamenají nečekané šíření a postupné vytlačení původních obyvatel Evropy. Proto by měli mít také zákaz vstupu na území EU.“

A teď babo raď. Dopustila se Maříková trestného činu podněcování k nenávisti, nebo ne? A má se pakovat před soud?

Úvaha o původních a nepůvodních druzích nápadně připomíná přemítání o čisté a nečisté rase. Ono už samo přirovnávání lidí k rostlinám a zvířatům dost zavání. Také se lze podivovat tendenci uzurpovat si právo rozhodovat o tom, komu bude a komu nebude dovoleno vstoupit na evropskou půdu.

SPD stojí za Maříkovou. Ta už kdysi nařkla ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD) z popírání ústavy tím, že omezuje svobodu slova, například blokování lidí na sociálních sítích. Ona a její souvěrci se snaží vyvolat dojem, že zde jakási naoranžovo natřená politická moc otevírá náruč nezřízené migraci a cíleně potlačuje její kritiky. Sdílejte, než to smažou!

Legrační. Zvlášť když si člověk uvědomí, že druhdy internacionalistická sociální demokracie se nedokázala přimluvit ani za přijetí dětských a mladistvých běženců, jimiž jsou napěchovány uprchlické tábory v Řecku. Soutěž, kdo je větší izolacionalista, je vyrovnaná. A SPD se leda obává o to, že ji ostatní připraví o vítězství v závodech ke dnu.

Přes to přese všechno nelze tvrdit, že by Maříková otevřeně podněcovala násilí. Nemluví — aspoň ne veřejně — o vytrhávání či hubení invazivních druhů. Pouze spiklenecky pomrkává a její věrní jí rozumějí. Patrně k nim patří i komunista Zdeněk Ondráček, který straší „politickým procesem“ s Maříkovou.

Chápat se ale dá reakce opozičních poslanců, kteří se nechystají zvednout ruku pro její vydání. „Osobně to neschvaluji a myslím, že to svědčí o tom, jaký je to člověk. Ale takových podobných výroků koluje na sociálních sítích velké množství. Nemyslím, že by poslanec měl být stíhán za veřejné výroky,“ uvádí místopředsedkyně STAN Věra Kovářová. Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová zase míní, že „výroky jsou to naprosto nehorázné a odsouzeníhodné, ale je to politické vyjádření, které bychom měli pokrýt imunitou“.

Šéf poslanců topky Miroslav Kalousek rovnou varuje před nebezpečným precedentem do budoucna. V tom má pravdu. Při úrovni české politické kultury hrozí, že by mohl být příště za slovo chytán a popotahován i demokraticky smýšlející poslanec, pokud si pustí pusu na špacír v rámci běžného vládně-opozičního soupeření. Už proto je nutné nebezpečnost slov zákonodárců vážit na lékárnických vahách. Imunita členům parlamentu náleží zejména proto, aby si vládnoucí většina nemohla jen tak snadno vyřizovat účty s opoziční menšinou.

Mandátový a imunitní výbor Sněmovny s vynesením verdiktu nepospíchá. Na příští schůzi si chce nejprve poslechnout vyjádření Maříkové. I kdyby ale policisté tentokrát odešli s prázdnou, měli by vědět, že jejich ostražitost je na místě a že v případně skutečně návodných výroků proti jakékoli skupině obyvatelstva je správné zasáhnout.

Karla Maříková by si v mezičase mohla přečíst třeba Káju Maříka. Co kdyby ji při jejím naturelu toto kýčovité poselství křesťanské lásky k bližnímu aspoň zlehka oslovilo…?

A kdyby snad ne, měli by ji do reality uvést nikoli policisté, nýbrž občané. Když něco není přímo trestné, ještě to neznamená, že by nemělo přijít hlasité odsouzení nahnědlých názorů a uvržení podobně kontaminovaného jedince, jako je Maříková, do pomyslné karantény.