USA: bouře kvůli policejnímu rasismu zasáhly již 75 měst, jedenáct mrtvých
Petr JedličkaBěhem dne probíhají převážně poklidné demonstrace, během nocí propuká násilí. Národní gardu uvedlo do pohotovosti již patnáct států. Zaznamenávány jsou ale i pozitivní momenty.
Do pětasedmdesáti měst se již rozšířily protesty, nepokoje a střety s policií, které v USA začaly po smrti George Floyda v minnesotském Minneapolis. Floyd zemřel v pondělí 25. května po brutálním policejním zákroku, který je protestujícími vnímán jako typický projev — a zároveň důsledek — neřešeného policejního rasismu. Bouří se účastní mnoho Afroameričanů z chudších částí měst, zdaleka však nejen oni.
Obecně v posledních dnech platí, že ve dne se protestuje masové a převážně poklidně. V Miami, Portlandu, Flintu či Lexingtonu byly k vidění dokonce scény smíření mezi demonstranty a policií. V noci nicméně rozvášněné davy s policisty bojují, zapalují auta i domy a rabují obchody.
„U řady záznamů zachycujících rabování je zjevné, že jde o organizovanou akci, která nemá s protesty nic společného, které protesty slouží jen jako příležitost (…) Hodně slyšet je ale zároveň názor, že poklidných protestů bylo za poslední léta plno, a protože nic nezměnily, je na místě chovat se jinak,“ hlásila do nedělního vysílání Channel 4 Siobhan Kennedyová, reportérka přímo v Minnesotě.
Z násilných akcí poutaly přes noc na sobotu nejvíce potyčky, v něž přerostl protest před Bílým domem ve Washingtonu. Sídlo prezidenta bylo přes celý víkend obklopeno ozbrojenci. Část demonstrantů na ně vrhala kameny a zapalovala ohně. V pátek byl Donald Trump dokonce ochrankou odveden na krátko do podzemního krytu.
V noci na neděli byla nejvýbušnější situace v Los Angeles, kde rozvášněný dav zdemoloval i výlohy obchodů na slavných bulvárech Fairfax a Melrose.
V noci na pondělí zas shořelo několik desítek policejních aut v New Yorku, přičemž se ukázalo, že mezi stovkami zadržených je i pětadvacetiletá dcera starosty de Blasia.
V porovnání s pátkem bylo v sobotu a neděli zasažených měst dvojnásobně. Zadrženo a zatčeno bylo přes čtyři tisíce lidí. Již jedenáct lidí bylo při protestech zabito, dva z nich byli policisté. Nejméně čtyři lidi usmrtili ozbrojení odpůrci protestujících střelbou z aut do davu.
Rodina oběti nechala provést nezávislou pitvu, podle níž byl Floyd -- v rozporu s oficiální pitvou -- skutečně policisty zadušen.
V neděli 26. srpna ve 03:15 ráno vypukla v ulici Brückenstraße v Chemnitzu rvačka. Podle policie to byl boj mezi "několika lidmi různých národností". Rvačky se účastnilo až 10 lidí. Tři z nich byli bodnutí a těžce zraněni, jeden z nich, Daniel Hillig, pak zemřel v nemocnici.
Událost vyvolala nepokoje, které byly kritizovány jako netolerantní. Angela Merkelová demonstrace odsoudila, Horst Seehofer vyjádřil Hilligově rodině soustrast. Politička Die Linke, Martina Renner obvinila demonstrující ze zneužití vraždy. Z vražd a zabití bylo v Německu v roce 2017 obviněno 1140 podezřelých s cizím pasem a 1558 podezřelých s pasem německým. Lidí s cizím pasem žije v osmdesátimilionovém Německu zhruba deset milionů.
Co tím chcete říct, pane Nusharte? V čem vám přijdou ty případy podobné?
1. V obou případech smrt (podle dostupných informací) nastala cizím zaviněním, chování oběti patrně nezavdalo žádný důvod k ospravedlnění toho, co se pak stalo.
2. V obou případech je možné cítit lítost, účast s pozůstalými, v obou případech je ve svobodné zemi možné dát to najevo i veřejně, což se stalo.
3. V obou případech byl veřejný projev lítosti, účasti a také touhy po nápravě situace, která je systémovou příčinou těchto smutných událostí, doprovázen negativními jevy (v jednom případě rabováním a dalšími mrtvými, ve druhém případě pronásledováním a zraněním cizinců a rasistickými projevy vůči nim).
4. V obou případech ta událost nějak souvisí s přístupem státní správy k řešení konkrétních celospolečenských problémů (v jednom případě je to problém policejní brutality, ve druhém případě je to problém migrace).
5. V obou případech je viník ve vědomí většiny lidí ztožněn s nějakou skupinou a vina je pak vnímána nikoli jako pouze vina konkrétního jednotlivce, ale jako vina celé této skupiny.
6. V obou případech nemůžeme s jistotou říci, že motivem činu byla rasová či etnická odlišnost mezi pachatelem a jeho obětí.
Tu podle mě nejzásadnější podobnost však připomněla Martina Renner z Die Linke:
Oba dva nešťastné případy jsou využívány k politickým cílům (v tom prvním případě k politickým cílům levice, v tom druhém případě k politickým cílům pravice), což samozřejmě ti, kdo tak činí, nemohou v žádném případě navenek připustit a poukazují na to vždy pouze u protivníka.
To rozdělení politických cílů na cíle levice a cíle pravice ovšem už dnes není přesné - slouží jen jako prázdná značka či nálepka. Dělící linií je podle mě spíše vztah ke globálnímu liberalismu včetně jeho ekonomických konotací.
(Z těchto nových úhlů pohledu je progresivní levice vlastně "misionářem globálního kapitálu" a populismus naopak "lidojedstvím", které ti misionáři přišli vymýtit.)