Hořící auta, vykrádané obchody, ulice plné slzného plynu, střety s policií, na jejíž ochranné štíty dopadají kameny, sem tam protestující sražený policisty na chodník a poutaný — tak nám televize předvádí v působivých obrazech dění v Baltimoru. Dává nám tím zapomenout, že sledujeme důsledky, jejichž příčiny nevidíme, ačkoliv jsou neméně otřesné. Čísla nemusí stejně okamžitě zapůsobit, máme-li však viděné scény pochopit, jsou údaje zapotřebí.

Baltimore má 622 tisíc obyvatel, 63 procent jsou Afroameričané. Od roku 2011 zaplatila městská správa 5,6 milionu dolarů za více než sto soudních případů policejní brutality. Jejími oběťmi byli převážně „barevní“ a mezi nimi například i těhotná žena, pětašedesátiletý kněz a sedmaosmdesátiletá babička.

Afroameričané jsou více než 5,6krát pravděpodobněji zatýkáni kvůli marijuaně než bílí, i když marjánku užívají obě skupiny zhruba stejně. Baltimorský okres má kvůli vlastnictví marijuany pátou nejvyšší míru zatýkání v USA.

Baltimorští černoši mají osmkrát větší pravděpodobnost, že zemřou na komplikace HIV/AIDS a dvakrát vyšší pravděpodobnost smrti z příčin souvisejících s cukrovkou než bílí.

Pokud jde o očekávanou délku života, rozdíl mezi těmi, kdo žijí v nejzámožnějších čtvrtích, a těmi, kdo bydlí o devět kilometrů dále ve čtvrtích nejchudších, je 20 let.

Bílé děti narozené v Baltimoru mají v průměru o šest roků delší život než děti černé.

Celoměstský průměr nezaměstnanosti je 8,4 procenta. Podle většiny odhadů je však nezaměstnanost ve čtvrtích Afroameričanů dvakrát vyšší než ve čtvrtích bělochů.

Pod úřední hranicí chudoby žije v Baltimoru 148 tisíc lidí — 23,8 procenta obyvatel. Střední školy absolvuje v Baltimoru 56,4 procenta studentů. Celostátní průměr je asi 80 procent.

Údaje méně názorně vyjádřené, než jsou obrazy poluličních potyček, jsou neméně výrazné.