Americký prezident Donald „Law-and-Order“ Trump pronesl na začátku týdne věty, jejichž vyznění nedává stále mnohým spát: „Důrazně jsem doporučil každému z guvernérů, aby do ulic vyslal Národní gardu, a to v takovém počtu, abychom je ovládli. Starostové a guvernéři musí zajistit jasnou převahu pořádkových sil (v ulicích), dokud nebude všechno násilí potlačeno. Jestliže odmítne nějaké město či stát učinit kroky, které jsou nutné k obraně životů a majetku obyvatel, povolám ozbrojené síly Spojených států a problém vyřeším rychle za ně.“

Připočtou-li se k těmto slovům ubývající, leč telegenické násilné střety, případy žhářství či rabování, hojně medializované výstupy Toma Cottona — který je mimochodem nejpodporovanějším senátorem z rozpočtů zbrojařské lobbistické organizace National Rifle Association (NRA) —, či nařízený přesun 82. výsadkové divize na základny kolem hlavního města Washingtonu, vzniká skutečně úděsný dojem: na Trumpovu pohrůžku může dojít! „Afroameričané vyšli do ulic už ve všech významnějších městech“ — „Trump říká ,nasadit armádu‘ a ,střílet‘“ — „v USA začíná druhá občanská válka,“ šíří se sociálními sítěmi.

Nechci tu zlehčovat rozsah současných bouří ani Trumpovu nebezpečnost. Současné bouře jsou vpravdě nejzávažnější události podobného typu od šedesátých let, i když v posledních dnech, zdá se, polevují. A prezidenta odpovědného podobně jako Trump neměly USA od Andrewa Johnsona  — toho, co nedokázal přijít střízlivý ani na vlastní inauguraci. S armádou a občanskou válkou je to však opravdu složitější.

Proč nemluvit o válce

Předně, použít ozbrojené sily způsobem, jak hrozí Trump, není jen tak. Prezident USA má danou možnost díky Zákonu o vzpouře z roku 1807. Využívá se ale jen zcela výjimečně. V moderní době byla armáda například použita, aby dohlížela na implementaci antisegregačních zákonů v jižanských státech. V roce 1992 byla též nasazena po šestidenních nepokojích v Los Angeles. Tím jsme však se seznamem v podstatě u konce.

Antisegregační nasazení armády na jihu bylo přitom spíše politické — guvernéři dotčených států s ním formálně nesouhlasili, fakticky jim přišlo však vhod, protože nemuseli vynucovat přijatá opatření, proti nimž dříve bojovali.