Hněv, který by se měl snášet miliardáře, oni sami snáší na jiné. Lidé, kteří čelí nerovnosti, vyloučení, chudinským mzdám a nejistotě, jsou oligarchy, jejich médii a jejich stranami popouzeni k tomu, aby si svůj vztek vybíjeli na imigrantech, muslimech, Evropské unii a dalších „cizáckých“ silách.

Z Bílého domu, své věže na Manhattanu či letního paláce na Floridě dští Donald Trump prostřednictvím Twitteru síru proti „elitám“. Dominic Cummings, výstřední poradce Borise Johnsona, zvěstuje tutéž zprávu, ať už právě dlí ve své gobelíny obložené knihovně v domku na zámožném předměstí Londýna, nebo na statku své rodiny v Durhamu. Je jasné, že elitami nemyslí ty politické či ekonomické — ale intelektuály, studenty, učitele, profesory a všechny ty, kdo se odvažují myslet nezávisle a oponovat jejich politice. Anti-intelektualismus se vrátil jako významná politická síla.

Ze stránek novin se valí stížnosti privilegovaných. Komentátoři a redaktoři listů jako Telegraph či Spectator tvrdí, že jsou utlačováni netolerantní mafií povýšených neomarxistů, hnutími proti rasismu jako Black Lives Matter a dalšími kulturními proudy ve společnosti. Ze sloupků na prvních stranách celostátních deníků a křesílek v hlavním vysílacím čase na BBC burácejí, že jsou prý umlčováni.

Rozmáhají se mýty o ztracené národní velikosti a údajném úpadku. Hesla jako Make America Great Again či Take Back Control slibují slavný návrat do imaginárního zlatého věku. Konzervativci i republikáni se odvolávají na mytologii o tradičních rodinách a patriarchálních hodnotách, mnozí lidé v Británii otevřeně oplakávají ztrátu světového impéria.

Extravagantní šašci, opírající se o věrnou základnu fanoušků budovanou vizuálním obsahem na sociálních sítích, nahrazují prkenné technokraty, kteří kdysi dominovali politickému životu. Diskuse ustupuje symbolům, sloganům a skandálům. Politické strany, které dříve byly schopné tolerovat určitou míru vnitřního pluralismu, dnes podléhají kultům osobnosti.

Politici i jejich poradci si navykají na beztrestnost. Během slyšení k návrhu na impeachment Donalda Trumpa americkým Kongresem jeho právníci reálně tvrdili, že prezident a národ jsou jedno a totéž a jeho zájmy jsou tudíž od těch národních neoddělitelné.