V Británii se 6. května konalo hned několik voleb, jejichž výsledky přepsaly politickou mapu už tak rozděleného Spojeného království. Zatímco vládnoucí konzervativci pod vedením Borise Johnsona ještě posílili, labouristé utrpěli drtivou porážku. Menší parlamentní strany ale mají důvod slavit, stejně tak levice ve skotském a velšském parlamentu. Výsledky voleb a z nich vyplývající trendy lze shrnout do šesti hlavních bodů:

1. Konzervativci jako catch-all-party

Posledních čtyřicet let v Británii platilo pravidlo, že vládnoucí strana v lokálních a doplňujících volbách zpravidla utrpí porážku. Voliči ji totiž mají tendenci „potrestat“ posílením opozice. Podobný výsledek se očekával i letos — Konzervativní strana je koneckonců u moci už jedenáct let. Stal se ale přesný opak: konzervativci s přehledem vyhráli jak lokální volby do anglických zastupitelstev, tak doplňovací volby do Dolní sněmovny v okrsku Hartlepool.

V lokálních volbách bylo ve hře na pět tisíc mandátů. Konzervativcům se podařilo získat 294 nových zastupitelů, Labour party naopak 267 ztratila. Nový poměr sil mezi dvěma hlavními stranami je tak 2346 konzervativních zastupitelů ku 1344 labouristickým. Zbytek křesel si rozdělily další strany a nezávislí kandidáti.

V okrsku Hartlepool se v doplňovacích volbách volil nový poslanec poté, co na svůj post pro podezření ze sexuálního obtěžování rezignoval labourista Mike Hill. Ostře sledované klání nakonec s přehledem — o necelých sedm tisíc hlasů — vyhrála kandidátka konzervativců Jill Mortimerová. Vůbec poprvé v dějinách tak bude mít Hartlepool, ještě donedávna labouristická bašta, v Dolní sněmovně konzervativní zastoupení.

Komentátoři vysvětlují úspěch Johnsonovy strany efektivní kombinací národoveckých témat a ekonomického populismu. Konzervativci slibují „silné a nezávislé“ Spojené království, prosazují tvrdou migrační politiku — zároveň však Johnson tvrdí, že plánuje vysoké investice a znárodnění vybrané infrastruktury.

„Brexit rozhodně pomohl Johnsonovi vyhrát volby, hlavní byl ale příslib stabilní a rostoucí ekonomiky... Konzervativci už neprosazují politiku škrtů a utahování opasku. Začali s rekordním financováním veřejných služeb, investují do zdravotnictví i školství,“ píše ve své analýze levicový ekonom James Meadway.

Konzervativní straně se tak — všem korupčním skandálům a vysokému počtu obětí covidu-19 navzdory — podařil návrát do pozice catch-all-party. Oslovuje voliče napříč politickým spektrem, od ekonomické středolevice po extrémní identitářskou pravici.

2. Labouristická krize identity

Zatímco konzervativci úspěšně cílí na širokou koalici voličů, Labour Party si na první pohled není svou politickou identitou jistá. Květnové volby měly být první velkou zkouškou Keira Starmera, který vede labouristy od loňského dubna. Expředsedu Jeremyho Corbyna vystřídal se slibem, že stranu sjednotí a pomůže jí k vítězství. Jeho předsednictví však zatím vedlo především k vnitrostranickému rozkolu, a nově i k volebnímu debaklu. Starmer proto čelí sílící kritice především z levicového křídla, podle kterého je strana pod jeho vedením nečitelná a odklání se od svých tradičních voličů: pracující a nižší střední třídy, mladých lidí, odborů.

„Labour Party vytvořila politické vakuum. Jasně se vymezuje proti Corbynovi a Johnsonovi, nemá ale srozumitelný program. Voliči neví, jak by labouristé naložili s politickou mocí — a často to neví ani samotní labouristé,“ uvedl pro BBC levicový novinář a analytik Owen Jones.

Starmerovi blízcí spojenci namítají, že za prohru mohou především „dvě C: covid a Corbyn.“ Vládnoucí konzervativce prý posílila úspěšná očkovací kampaň a voličská podpora vládnoucí strany v době krize, zatímco labouristy oslabuje nevyřešený odkaz kontroverzního expředsedy. O politickém dopadu covidu lze diskutovat, svádět porážku v Hartlepoolu na Corbyna se však zdá zcestné: pod jeho vedením totiž Labour Party tamní volby vyhrála v letech 2017 i 2019. Ve městech jako Salford nebo Preston navíc labouristé dosáhli na zastupitelská křesla právě s radikálním programem corbynovského střihu. V neposlední řadě stojí za zmínku, že Starmer je podle nejnovějšího průzkumu YouGov u veřejnosti méně populární, než byl po roce předsednictví Corbyn.

Mnoho příznivců Labour Party se proto obává takzvané „Pasokifikace,“ tedy dramatického úpadku voličské přízně po vzoru řecké sociálnědemokratické strany PASOK, která se během šesti let propadla ze čtyřiačtyřiceti procent hlasů na necelých pět procent. Starmer přislíbil změnu strategie a personální obměnu, aby Labour Party vyhrála příští volby — tentokrát už parlamentní. Spory mezi středovým a levicovým křídlem však budou se vší pravděpodobností nadále pokračovat.

3. Velká města tíhnou doleva

Jednou z mála útěch pro Labour Party může být fakt, že s přehledem ovládla boj o posty starostů velkých měst. Ze třinácti křesel získali labouristé jedenáct, a to včetně ekonomických metropolí jako jsou Londýn nebo Manchester. Staronoví představitelé obou měst Sadiq Khan, respektive Andy Burnham, zvítězili s programy akcentujícími sociální a ekologickou politiku. Khan zvítězil s pětapadesáti procenty všech hlasů, Burnham dokonce se sedmašedesáti. Joanne Andersonová, nově zvolená starostka Liverpoolu taktéž za Labour Party, se stala vůbec první černošskou starostkou velkého města v dějinách Spojeného království.

Pravomoci britských starostů se dají v našem kontextu připodobnit ke krajským hejtmanům: těší se určité míře svrchovanosti a mají možnost vymezit se vůči centrální vládě.

Úspěch „metropolitních“ labouristů si někteří komentátoři vykládají jako důkaz toho, že se Labour Party stala stranou elit. Například Londýn však vykazuje vysoký podíl nízkopříjmových obyvatel a trpí dlouhodobým problémem dětské chudoby, nabízí se tedy otázka, kdo přesně mají ony „elity“ být.

4. Zelení na vzestupu

Vedle konzervativců jsou největšími vítězi voleb do anglických zastupitelstev malí levicoví Zelení. Podařilo se jim více než zdvojnásobit počet zastupitelů — z předešlých 66 na 151. Posílili de facto ve všech regionech, a i když v žádném zastupitelstvu nemají většinu, na několika místech budou členy vládnoucích koalic.

„Zelení jsou nyní čtvrtou nejdůležitější stranou. Dokážou obdržet nemalý podíl hlasů,“ vyjádřil se pro BBC přední britský politolog John Curtice. Na třetí místo obsadil středové liberální demokraty, kteří v lokálních volbách získali tři nová křesla a dosáhli tak dohromady na 588 zastupitelů.