Britské volby 2019 vyhráli konzervativci, brexit potvrzen
Petr JedličkaToryové získali 365 obvodů z 650. Boris Johnson tak zůstane premiérem a vláda bude mít pohodlnou většinu. Labouristé přišli o šedesát křesel. Propadli také liberální demokraté. Skotští nacionalisté naopak oslavují.
Předčasné volby do Dolní sněmovny britského parlamentu vyhrála jednoznačně Konzervativní strana v čele Borisem Johnsonem. Rozhodli o voliči ve čtvrtek 12. prosince. V britském volebním systému „první na pásce bere mandát za celý obvod“ dokázali konzervativci získat tentokrát 365 jednomandátových obvodů z 650 celkových. Jedná se o 48 obvodů více než ve volbách 2017 a nejlepší výsledek strany od poslední výhry Margaret Thatcherové v roce 1987. V nové sněmovně budou mít toryové pohodlnou jednobarevnou většinu.
„Je to oslňující vítězství a konečně uvolňuje zablokovanost, jíž britská politika trpěla od roku 2017 (...) Změní se mnohé, Konzervativní stranu ovšem nevyjímaje (...) Stačí se podívat, kde vyhrála,“ píše v povolebním komentáři James Forsyth z konzervativního týdeníku Spectator.
Většinu nových zisků toryů tvoří obvody na severu Anglie. Jedná staré průmyslové oblasti, kde lidé v posledních letech volili tradičně labouristy, avšak při brexitovém referendu v roce 2016 hlasovali pro odchod z EU.
Johnson a jeho tým nastavili letošní volební strategii tak, aby právě tyto oblasti získali. A to se jim podařilo.
„Byl to gamble, ale Johnsonovi vyšel. Města a obvody, kde bylo ‚tory‘ donedávna sprosté slovo, přešla ke konzervativcům (...) Johnson nepřesvědčil všechny, ale jeho kampaň kombinující jednak slib konečně dotáhnout brexitu a jednak výdaje na policii či zdravotnictví a přísliby investic v regionu zafungovala (...) Jeho kandidáti skončili první na pásce nejméně v 36 tradičních dělnických obvodech,“ hlásila do pátečního vysílání BBC Laura Kuenssbergová, politická zpravodajka stanice.
Pro Británii znamená výsledek nástup nové Johnsonovy vlády, schválení podzimní verze brexitové („rozvodové“) dohody a odchod z EU do 31. ledna 2020. Po celý příští rok bude pak britská reprezentace vyjednávat smlouvu o nových vztazích s EU, a poté velkou obchodní dohodu se Spojenými státy a dalšími partnery.
Jaká bude domácí politika nové vlády, napoví více až srovnání jejího programu s toryovskými předvolebními sliby. Johnson sám v prvních povolebních projevech slíbil, že ani na dělnické voliče, kteří k němu přešli od labouristů, nezapomene.
„Mohu vám slíbit, že budu pracovat dnem i nocí na tom, abych nezradil vaši důvěru (...) Postarám se, aby skončilo období prázdných debat o tom, jak debatovat, a brexit dotáhnu, jak jsem slíbil, do 31. ledna, žádné ale, žádná možná (...) Budeme masivně investovat do zdravotnictví (...) i školství. Zavedeme australský systém přístupu k migraci, budou investice do infrastruktury, vědy. Budeme nejekologičtější zemí na planetě (...) Do roku 2050 budeme uhlíkově neutrální. Pro toto všechno jste hlasovali a povinností nové vlády, vlády pro lidi, je se o toto vše postarat (...) Nezklameme vás,“ řekl Johnson ve svém dopoledním projevu.
Výsledky labouristů
Hlavním poraženým voleb jsou opoziční labouristé. Strana pod vedením Jeremyho Corbyna získala 202 mandátů, což je o 60 méně než minule. Šest přitom ztratila ve Walesu, šest ve Skotsku a 49 v Anglii, přičemž většinu z toho na chudším severu země. Nově získat se jí podařilo jen jediný obvod, a to Putney v Londýně.
Vzato na hlasy obdrželi labouristé přibližně 10,3 milionu hlasů, zatímco konzervativci 13,9 milionu. Toryové si tak polepšili o přibližně 300 tisíc hlasů, zatímco labouristé více než dva a půl milionu ztratili (účast byla letos 67,3 procenta, tedy srovnatelná s volbami 2017, respektive o 1,5 procenta nižší).
Podílově ztratili labouristé 7,8 procenta hlasů, toryové získali 1,2 procenta.
Za hlavní příčinu porážky je prvních povolebních analýzách označován faktor brexit, který v posledních letech otrávil většinu britské společnosti, rozdělil britský elektorát po jiných než tradičních politických liniích a velmi ovlivnil i politickou kampaň v zemi vůbec. V aktuálních volbách například posílili konzervativce někdejší voliči Brexit Party Nigela Farage, která dostala celkově jen 642 tisíc hlasů. V jarních volbách do Evropského parlamentu ji přitom podpořilo 5,2 milionu Britů.
Díky brexitu — a přirozeně též vlivem přístupu reprezentací Borise Johnsona a Jeremyho Corbyna — získali konzervativci záhy v průzkumech cca desetiprocentní náskok nad labouristy. Labouristé doufali, že se jim podaří rozdíl smazat v posledních dnech před volbami jako v roce 2017. Ovlivnit výsledek mělo i 2,7 milionu mladých lidí, kteří se k letoším volbám zaregistrovali.
Žádné překvapení ve prospěch labouristů se ale nakonec nekonalo. Až na pár méně významných výjimek se straně nepodařilo získat žádný z několika desítek nejsledovanějších obvodů typu Ahsfield, Stockton South či Bishop Auckland, kde činil rozdíl mezi labouristickou a konzervativní podporou v průzkumech několik procent. Ztracen byl v posledku i Sedgefield, obvod, kde kandidovával tradičně Tony Blair.
Faktor Corbyn
Takřka všechna britská média připisují velký díl odpovědnosti za porážku i předsedovi Jeremymu Corbynovi a jeho nejbližším spolupracovníkům. Obzvláště zmiňován je Corbynův vlažný přístup k brexitu, příliš obsáhlý a místy moc radikální program, nezvládnutí aféry s antisemickými výroky některých členů Labour Party a oslabení strany vnitřními spory.
Jedna z prvních povolebních analýz od Kate Proctorové z Guardianu poukazuje dále například na rozhovory s účastníky labouristické kampaně, podle nichž potenciální voliče odrazovala často i třeba Corbynova někdejší podpora severoirským republikánům. Velmi kritizovány byly též předvolební sliby typu vysokorychlostní internet zdarma pro všechny — relativně nákladná záležitost, u níž Labour Party příliš nevysvětlila, proč je ve veřejném zájmu.
Obhájci Corbyna na druhou stranu upozorňují na předpojatost, s níž přistupovala v posledních letech k Corbynovi většina médií. Zvláště bulvár vlastněný známými oligarchy pak pořádal na Corbyna doslova štvanici.
Téma tak bude zapotřebí analyzovat ještě podrobněji. Sám Corbyn na každý pád přijal za porážku odpovědnost.
„Je to přirozeně velké zklamání. Měli jsme výborný program (...) ale brexit nakonec všechno přehlušil (...) Labour Party čeká teď vyhodnocování situace, během kterého ji ještě povedu (...) a po něm proces výběru nového vedení,“ uvedl Corbyn v reakci na výsledky.
Ostatní strany
Z menších stran se dařilo nejvíce Skotské národní straně (SNP), která získala 48 z 59 skotských mandátů. Posílila tak o třináct křesel, přičemž sedm vzala konzervativcům a šest labouristům. Předsedkyně SNP Nicola Sturgeonová se již nechala slyšet, že výsledek vnímá jako mandát k novému referendu o odtržení.
Liberální demokraté ztratili oproti posledním volbám jen jedno křeslo, do jejich parlamentního klubu strany však v posledním roce přestoupila řada konzervativců i labouristů nespokojených s vedením svých původních stran. Celkově tedy LibDem přišli o deset křesel, to jest o polovinu svého dosavadního zastoupení.
Mandát ztratila i sama předsedkyně Jo Swinsonová, která již ohlásila rezignaci.
Co do odevzdaných hlasů si přitom vedli liberální demokraté v letošních volbách lépe než v minulých: podpořilo je 3,7 milionu Britů, zatímco v roce 2017 2,4 milionu. Neuspěli však ve snaze vytvořil třetí velkou stranou britské politiky stojící na podpoře odpůrců Brexitu.
Jak se zdá z prvních povolebních analýz, v některých důležitých obvodech navíc připravili o možný mandát labouristy.
Leccos o britském volebním systému vypovídá, že LibDem budou mít nyní ve sněmovně za svých 3,7 milionu hlasů 11 mandátů, zatímco SNP kandidující jen ve Skotsku získala celkově 1,2 milionu hlasů a za ně 48 mandátů.
V severoirské části voleb přišli o dvě křesla z deseti pravicoví unionisté z DUP, jejichž podpora držela při životě vládu Theresy Mayové. V novém parlamentu je nahradí poslanci severoirské sociální demokracie a vrací se také jeden zástupce liberální Aliance.
Irská republikánská Sinn Féin bude mít opět sedm poslanců, třebaže schůze v britském parlamentu tradičně bojkotuje.
Svojí jedinou poslankyni — Caroline Lucasovou za jihoanglický Brighton Pavilion — bude mít opět i britská Strana zelených.
Brexit Party Nigela Farage žádného poslance nezískala. Jak už zmíněno i výše, Brexit Party dostala tentokrát 642 tisíc hlasů, zatímco ve volbách do Evropského parlamentu před půl rokem ji podpořilo 5,2 milionu Britů.
Zisky okolo 600 tisíc mívala tradičně i stará Faragova strana UKIP, která měla parlamentní zastoupení jen v letech 2015 — 2017, a to jedním poslancem.
Další informace:
Channel 4 News How Boris Johnson won the ‘Brexit election’
Channel 4 News Boris Johnson victory speech as Conservatives win election
The Spectator Boris Johnson’s spectacular win heralds a new form of Toryism
BBC News General election 2019: Let the healing begin, urges victorious PM
BBC News General election 2019: Swinson 'devastated' by election result
BBC News Jeremy Corbyn: ‘I did everything I could to lead Labour'
The Guardian Bombastic Boris Johnson wins huge majority on promise to 'get Brexit done'
The Guardian Five reasons why Labour lost the election
The Guardian Election night 2019: what to watch for — video explainer
Snad by opravdu neškodilo si definitivně uvědomit: jenom a pouze sociální rétorikou (i když třeba jakkoli oprávněnou) není v tomto světě možno ničeho dosáhnout. To je prostě objektivní fakt, a nemá sebemenšího smyslu před ním pořád znovu a znovu zavírat oči. Ať se to komu líbí nebo ne.
Abychom dosáhli dialektické jednoty, začnu v diskusi s Vámi nadepisovat své příspěvky "Od věci".
https://www.blisty.cz/art/98091-britanie-boris-johnson-zaznamenal-v-britskych-volbach-drtive-vitezstvi.html
sem dávám hlavně kvůli diskusi pod ním...
Jak na to poukazuje jeden diskutující v britských listech: Jan Čulík (který naštěstí není novinář, takže mu nelze vytýkat profesní selhávání) už léta obviňuje Čechy, že jsou blbí, když připustili v politice něco takového, jako je Babiš. Když ale Britové připustili v osobě Johnsona něco mnohem obludnějšího, čímž projevili úplně stejnou (ne-li větší) míru blbosti jako Češi - tak za to nemůžou blbí Britové, ale Johnson...
A co by se tedy mělo dělat? Zabránit nastolením jiných pravidel, aby se takoví zmetci dostávali do politiky, nebo se snažit dělat něco pro to, aby lidi nebyli blbí? Jenomže dokud bude platit, že majetek = moc, tak neposkvrněný morální profil zřejmě nebude zrovna to, co by lidem pomáhalo dostat se do vrcholové politiky...
Hajzlové vyhráli volby, to se holt v demokracii nedá nic dělat, pane Kalousi. V liberální demokracii by se ale třeba proti výsledkům voleb mohl uplatnit občanský aktivismus, demonstrace ... a když ani to nepomůže, dala by se nastolit ta jiná pravidla, aby se takoví zmetci do politiky buď vůbec nedostali, nebo - když už tam jsou a vyhráli volby - aby se ti zmetci prostřednictvím těch jiných pravidel z politiky vypakovali. Jen budete asi muset, pane Kalousi, oželet to své uspokojení z toho, že v demokracii se politické garnitury dosud měnily bez použití kalašnikovů a oprátek (viz diskuse pod článkem "Premiér a jeho davy").
"Blahopřejeme, pokud jste chtěli, aby se Boris Johnson stal premiérem. Prosíme ale, příliš mnoho neoslavujte, protože máte práci. Víte, my odpůrci brexitu jsme vám po dobu tří a půl let vysvětlovali, že brexit je chyba, ale teď jsme už s konečnou platností prohráli. Takže teď je to na vás, na stoupencích brexitu. Musíte začít aktivně pracovat. Potřebujeme vidět ty výhody, které prý brexit přinese, ale které jste bohužel od roku 2016 nebyli schopni vyjmenovat.
Doufám, že vám nevadí, že vám tu připravím seznam:
1. Realizujte brexit, prosím. To znamená, jak nám slibujete, že uzavřete úspěšně samostatné obchodní dohody s EU, s Japonskem, s Austrálií, s Kanadou, atd. Musíte uzavřít asi 40 obchodních dohod se 70 zeměmi, tak se do toho dejte. Také je nutno uzavřít obchodní dohodu s USA, která nebude znamenat prodej britského zdravotnictví, ani dovoz chlórovaných kuřat. Chceme, co jste nám slíbili. Že na tom nebudeme o nic hůř než když jsme byli členy EU. Tak dělejte, protože jste to přislíbili do konce ledna 2020. Máte sedm týdnů.
2. Zdravotnictví. Chceme ty peníze, které jste slibovali, prosím. 350 milionů liber týdně, to je asi 72 000 zdravotních sester, tak je prosím začněte shánět. Je to důležité.
3. Skotsko. Ok, Skotům bylo přislíbeno, že Skotsko zůstane v EU, pokud budou hlasovat pro setrvání Skotska v Británii. Jsou hodně nasraní. Teď hlasovali skoro všichni pro skotské nacionalisty, tak zřejmě budou chtít z Británie odejít. Vy jste ale přislíbili, že se Británie po brexitu nerozpadne, tak teď musíte zajistit Skotsku jeho nezávislost a zároveň ho udržet jako součást Spojeného království. Mnoho štěstí s touto kvadraturou kruhu. Je to urgentní.
4. Severní Irsko. Tak dobře. Tohle jste opravdu zvorali. Je velmi pravděpodobné, že se bude nyní Severní Irsko chtít včlenit do Irské republiky, protože nechtělo brexit. Vyvolali jste tam nestabilitu, kterou si my ani oni vůbec nemůžeme dovolit. Tohle je také urgentní.
5. Hospodářství. Johnson hovoří o tom, jak pustí ze řetězu potenciál Británie. Potřebujeme vidět tohle pokud možno brzo. Nechceme zažít hospodářskou krizi, kterou předpovídali pesimisté. Nechceme být chudší. Nechceme prohrát.
6. Taky musíte "znovu sjednotit celou zemi". To bude asi dost těžké, protože lidi hodně zuří na sebe navzájem.
Tak si vyhrňte rukávy, vytáhněte si ponožky, začněte kopat a dodejte, co jste přislíbili. A pamatujte, jestliže se vám něco z výše uvedeného nepodaří realizovat, je to teď vaše odpovědnost a vaše vina, vás, voličů pro brexit. Chtěli jste to strašně moc a teď to máte. Upřímně doufáme, že jsme se mýlili a že budete ve svém úsilí úspěšní. Ale jestliže se vám to nepodaří, budeme vám navždy opakovat, že jsme vás před tímto varovali."
https://www.blisty.cz/art/98105-bez-siroke-stredolevicove-koalice-britanie-konci.html
A ještě i teď jsou realistické hlasy v menšině:
https://www.blisty.cz/art/98103-volebni-porazku-socialni-demokracie-v-britanii-odnesou-ti-nejchudsi-je-to-vina-labouristicke-strany.html
Jenže důležitý není úmysl, ale výsledek. Kupodivu ani ty nejmorálnější úmysly nemusejí vést k volebnímu vítězství.
Každý si výsledek britských voleb vykládá jako potvrzení svých názorů na to, co by levice dělat neměla a co ano. Například podle Jana Kellera Jeremy Corbyn doplatil na vstřícnost k migrantům.
Boris Johnson zvítězil s pomocí nenávisti, podpobně jako Donald Trump nebo Viktor Orbán. Podle některých komentátorů doplatili Corbyn a labouristé na neschopnost, potažmo neochotu, vést proti konzervativcům stejně nenávistnou kampaň jako oni proti nim? Ale mohli to vůbec udělat?
Všechny demokratické státy mají zákony proti podněcování nenávisti, tyto zákony jsou uplatňovány mnohem důsledněji proti těm, kteří se pokusí rozdmýchávat nenávist vůči bohatým, zatímco nenávistné kampaně proti chudým jsou tolerovány. Lze zcela beztrestně bojovat proti přistěhovalcům nebo Romům, stejně jako proti „zneužívání‟ sociálních dávek, ale zkuste stejně nenávistně štvát proti bankéřům, oligarchům, a vůbec boháčům a superboháčům!
Tony Blair kdysi získal pro Labour party vládu tím, že převzal tehdejší řeči pravice o potřebnosti volného trhu, konkurenčního prostředí a soukromého podnikání. Následně se vládnoucí levice stala zcela nerozlišitelnou od pravicových vlád a blairismus se stal výkonným pokračováním thatcherismu. Dnešní pravice získává hlasy chudých útoky na ještě chudší, většině lidí, které obírá o majetek a příjmy, dává náhradou hrdost na to, že jsou něco víc než ti úplně nejchudší, než národnostní menšiny a než migranti. Jan Keller tvrdí, že Jeremy Corbyn prohrál, protože tuto nenávist k nejslabším odmítl převzít, a Robert Fico dává Kellerovi za pravdu tím, ja právě pomocí této nenávisti drží slovenskou sociální demokracii, svůj Smer, dlouhodobě u moci. A stejně jako se Blairova levice stala nerozlišitelnou od pravice Margaret Thatcherové, stala se Ficova levice nerozlišitelnou od pravice Viktora Orbána. Otázka, zda Babišovo ANO a Kaczynského PiS jsou levice nebo pravice, následně ztrácí smysl.
Snad ještě není úplně dobojováno, zdá se nicméně, že jiná než ficovská levice je odsouvána na okraj, ne-li přímo vymazávána z politické mapy. Vítězí ficovština, blairismus 2.0.
"The important thing about being a leader is not being right or wrong but being certain. Of course it helps to be right as well."
-- Terry Pratchett