Britské volby 2019 vyhráli konzervativci, brexit potvrzen

Petr Jedlička

Toryové získali 365 obvodů z 650. Boris Johnson tak zůstane premiérem a vláda bude mít pohodlnou většinu. Labouristé přišli o šedesát křesel. Propadli také liberální demokraté. Skotští nacionalisté naopak oslavují.

Předčasné volby do Dolní sněmovny britského parlamentu vyhrála jednoznačně Konzervativní strana v čele Borisem Johnsonem. Rozhodli o voliči ve čtvrtek 12. prosince. V britském volebním systému „první na pásce bere mandát za celý obvod“ dokázali konzervativci získat tentokrát 365 jednomandátových obvodů z 650 celkových. Jedná se o 48 obvodů více než ve volbách 2017 a nejlepší výsledek strany od poslední výhry Margaret Thatcherové v roce 1987. V nové sněmovně budou mít toryové pohodlnou jednobarevnou většinu.

Čtete rádi analýzy zahraničního dění z dílny Petra Jedličky? Podpořte rubriku Svět a pomozte jí rozšiřovat kapacity.
×

„Je to oslňující vítězství a konečně uvolňuje zablokovanost, jíž britská politika trpěla od roku 2017 (...) Změní se mnohé, Konzervativní stranu ovšem nevyjímaje (...) Stačí se podívat, kde vyhrála,“ píše v povolebním komentáři James Forsyth z konzervativního týdeníku Spectator.

Většinu nových zisků toryů tvoří obvody na severu Anglie. Jedná staré průmyslové oblasti, kde lidé v posledních letech volili tradičně labouristy, avšak při brexitovém referendu v roce 2016 hlasovali pro odchod z EU.

Johnson a jeho tým nastavili letošní volební strategii tak, aby právě tyto oblasti získali. A to se jim podařilo.

„Byl to gamble, ale Johnsonovi vyšel. Města a obvody, kde bylo ‚tory‘ donedávna sprosté slovo, přešla ke konzervativcům (...) Johnson nepřesvědčil všechny, ale jeho kampaň kombinující jednak slib konečně dotáhnout brexitu a jednak výdaje na policii či zdravotnictví a přísliby investic v regionu zafungovala (...) Jeho kandidáti skončili první na pásce nejméně v 36 tradičních dělnických obvodech,“ hlásila do pátečního vysílání BBC Laura Kuenssbergová, politická zpravodajka stanice.

Pro Británii znamená výsledek nástup nové Johnsonovy vlády, schválení podzimní verze brexitové („rozvodové“) dohody a odchod z EU do 31. ledna 2020. Po celý příští rok bude pak britská reprezentace vyjednávat smlouvu o nových vztazích s EU, a poté velkou obchodní dohodu se Spojenými státy a dalšími partnery.

Jaká bude domácí politika nové vlády, napoví více až srovnání jejího programu s toryovskými předvolebními sliby. Johnson sám v prvních povolebních projevech slíbil, že ani na dělnické voliče, kteří k němu přešli od labouristů, nezapomene.

„Mohu vám slíbit, že budu pracovat dnem i nocí na tom, abych nezradil vaši důvěru (...) Postarám se, aby skončilo období prázdných debat o tom, jak debatovat, a brexit dotáhnu, jak jsem slíbil, do 31. ledna, žádné ale, žádná možná (...) Budeme masivně investovat do zdravotnictví (...) i školství. Zavedeme australský systém přístupu k migraci, budou investice do infrastruktury, vědy. Budeme nejekologičtější zemí na planetě (...) Do roku 2050 budeme uhlíkově neutrální. Pro toto všechno jste hlasovali a povinností nové vlády, vlády pro lidi, je se o toto vše postarat (...) Nezklameme vás,“ řekl Johnson ve svém dopoledním projevu.

Výsledky labouristů

Hlavním poraženým voleb jsou opoziční labouristé. Strana pod vedením Jeremyho Corbyna získala 202 mandátů, což je o 60 méně než minule. Šest přitom ztratila ve Walesu, šest ve Skotsku a 49 v Anglii, přičemž většinu z toho na chudším severu země. Nově získat se jí podařilo jen jediný obvod, a to Putney v Londýně.

Vzato na hlasy obdrželi labouristé přibližně 10,3 milionu hlasů, zatímco konzervativci 13,9 milionu. Toryové si tak polepšili o přibližně 300 tisíc hlasů, zatímco labouristé více než dva a půl milionu ztratili (účast byla letos 67,3 procenta, tedy srovnatelná s volbami 2017, respektive o 1,5 procenta nižší).

Podílově ztratili labouristé 7,8 procenta hlasů, toryové získali 1,2 procenta.

Za hlavní příčinu porážky je prvních povolebních analýzách označován faktor brexit, který v posledních letech otrávil většinu britské společnosti, rozdělil britský elektorát po jiných než tradičních politických liniích a velmi ovlivnil i politickou kampaň v zemi vůbec. V aktuálních volbách například posílili konzervativce někdejší voliči Brexit Party Nigela Farage, která dostala celkově jen 642 tisíc hlasů. V jarních volbách do Evropského parlamentu ji přitom podpořilo 5,2 milionu Britů.

Díky brexitu — a přirozeně též vlivem přístupu reprezentací Borise Johnsona a Jeremyho Corbyna — získali konzervativci záhy v průzkumech cca desetiprocentní náskok nad labouristy. Labouristé doufali, že se jim podaří rozdíl smazat v posledních dnech před volbami jako v roce 2017. Ovlivnit výsledek mělo i 2,7 milionu mladých lidí, kteří se k letoším volbám zaregistrovali.

Žádné překvapení ve prospěch labouristů se ale nakonec nekonalo. Až na pár méně významných výjimek se straně nepodařilo získat žádný z několika desítek nejsledovanějších obvodů typu Ahsfield, Stockton South či Bishop Auckland, kde činil rozdíl mezi labouristickou a konzervativní podporou v průzkumech několik procent. Ztracen byl v posledku i Sedgefield, obvod, kde kandidovával tradičně Tony Blair.

Vývoj podpory britských stran od posledních voleb. V pravé půli zjevný přesun hlasů od Brexit Party (bledě modrou) ke konzervativcům, a následně rozdíl mezi konzervativci a labouristy, který zůstal až do voleb zachován. Zdroj WmC

Faktor Corbyn

Takřka všechna britská média připisují velký díl odpovědnosti za porážku i předsedovi Jeremymu Corbynovi a jeho nejbližším spolupracovníkům. Obzvláště zmiňován je Corbynův vlažný přístup k brexitu, příliš obsáhlý a místy moc radikální program, nezvládnutí aféry s antisemickými výroky některých členů Labour Party a oslabení strany vnitřními spory.

Jedna z prvních povolebních analýz od Kate Proctorové z Guardianu poukazuje dále například na rozhovory s účastníky labouristické kampaně, podle nichž potenciální voliče odrazovala často i třeba Corbynova někdejší podpora severoirským republikánům. Velmi kritizovány byly též předvolební sliby typu vysokorychlostní internet zdarma pro všechny — relativně nákladná záležitost, u níž Labour Party příliš nevysvětlila, proč je ve veřejném zájmu.

Obhájci Corbyna na druhou stranu upozorňují na předpojatost, s níž přistupovala v posledních letech k Corbynovi většina médií. Zvláště bulvár vlastněný známými oligarchy pak pořádal na Corbyna doslova štvanici.

Téma tak bude zapotřebí analyzovat ještě podrobněji. Sám Corbyn na každý pád přijal za porážku odpovědnost.

„Je to přirozeně velké zklamání. Měli jsme výborný program (...) ale brexit nakonec všechno přehlušil (...) Labour Party čeká teď vyhodnocování situace, během kterého ji ještě povedu (...) a po něm proces výběru nového vedení,“ uvedl Corbyn v reakci na výsledky.

Kritikové zevnitř labouristického hnutí tlačí aktuálně na Jeremyho Corbyna, aby odstoupil bez prodlení. Foto Sky News

Ostatní strany

Z menších stran se dařilo nejvíce Skotské národní straně (SNP), která získala 48 z 59 skotských mandátů. Posílila tak o třináct křesel, přičemž sedm vzala konzervativcům a šest labouristům. Předsedkyně SNP Nicola Sturgeonová se již nechala slyšet, že výsledek vnímá jako mandát k novému referendu o odtržení.

Liberální demokraté ztratili oproti posledním volbám jen jedno křeslo, do jejich parlamentního klubu strany však v posledním roce přestoupila řada konzervativců i labouristů nespokojených s vedením svých původních stran. Celkově tedy LibDem přišli o deset křesel, to jest o polovinu svého dosavadního zastoupení.

Mandát ztratila i sama předsedkyně Jo Swinsonová, která již ohlásila rezignaci.

Co do odevzdaných hlasů si přitom vedli liberální demokraté v letošních volbách lépe než v minulých: podpořilo je 3,7 milionu Britů, zatímco v roce 2017 2,4 milionu. Neuspěli však ve snaze vytvořil třetí velkou stranou britské politiky stojící na podpoře odpůrců Brexitu.

Jak se zdá z prvních povolebních analýz, v některých důležitých obvodech navíc připravili o možný mandát labouristy.

Leccos o britském volebním systému vypovídá, že LibDem budou mít nyní ve sněmovně za svých 3,7 milionu hlasů 11 mandátů, zatímco SNP kandidující jen ve Skotsku získala celkově 1,2 milionu hlasů a za ně 48 mandátů.

Grafika WmC přibližuje poměr mezi mandáty jednotlivých stran v nové sněmovně. Konzervativci zde modrou, LibDem oranžovou, labouristé červenou, SNP žlutou a DUP růžovou. Odstíny zelené pak velšská Plaid Cymru, britská Strana zelených a malé strany severoirské levice.

V severoirské části voleb přišli o dvě křesla z deseti pravicoví unionisté z DUP, jejichž podpora držela při životě vládu Theresy Mayové. V novém parlamentu je nahradí poslanci severoirské sociální demokracie a vrací se také jeden zástupce liberální Aliance.

Irská republikánská Sinn Féin bude mít opět sedm poslanců, třebaže schůze v britském parlamentu tradičně bojkotuje.

Svojí jedinou poslankyni — Caroline Lucasovou za jihoanglický Brighton Pavilion — bude mít opět i britská Strana zelených.

Brexit Party Nigela Farage žádného poslance nezískala. Jak už zmíněno i výše, Brexit Party dostala tentokrát 642 tisíc hlasů, zatímco ve volbách do Evropského parlamentu před půl rokem ji podpořilo 5,2 milionu Britů.

Zisky okolo 600 tisíc mívala tradičně i stará Faragova strana UKIP, která měla parlamentní zastoupení jen v letech 2015 — 2017, a to jedním poslancem.

Další informace:

Channel 4 News How Boris Johnson won the ‘Brexit election’

Channel 4 News Boris Johnson victory speech as Conservatives win election

The Spectator Boris Johnson’s spectacular win heralds a new form of Toryism

BBC News General election 2019: Let the healing begin, urges victorious PM

BBC News General election 2019: Swinson 'devastated' by election result

BBC News Jeremy Corbyn: ‘I did everything I could to lead Labour'

The Guardian Bombastic Boris Johnson wins huge majority on promise to 'get Brexit done'

The Guardian Five reasons why Labour lost the election

The Guardian Election night 2019: what to watch for — video explainer

    Diskuse
    Výsledek těchto britských voleb bude zřejmě v prvé řadě velmi tvrdou ranou pro všechny příslušníky radikální levice. Kteří vždy naléhali na to následovat Corbyna, že prý to je zaručená cesta k volebnímu vítězství.

    Snad by opravdu neškodilo si definitivně uvědomit: jenom a pouze sociální rétorikou (i když třeba jakkoli oprávněnou) není v tomto světě možno ničeho dosáhnout. To je prostě objektivní fakt, a nemá sebemenšího smyslu před ním pořád znovu a znovu zavírat oči. Ať se to komu líbí nebo ne.
    JK
    December 13, 2019 v 12.41
    Jestliže k volebnímu vítězství stačí pořád dokolečka všemi komunikačními kanály dostatečně nahlas vyřvávat jednu a tu samou lež, nota bene stokrát vyvrácenou, něco se společností asi není v pořádku. Kdyby si to měli vyžrat jenom sami Britové, tak bych jim zlomyslně popřál, ať si to teda sami vyžerou, když si to navařili. (Radši jsem měl místo Britové napsat Angličani, protože jak k tomu přijdou Skoti a ulsterští Irčani, kteří to takhle nechtěli?) Jenže dopady na zbytek Evropy a koneckonců celého světa jsou zatím těžko předvídatelné.
    JN
    December 13, 2019 v 13.20
    "Něco s [britskou] společností asi není v pořádku."
    Možná by nebylo úplně od věci zřídit nad těmi hloupými Brity nějakou formu protektorátu, když si nedokážou vládnout sami... :-)
    (To byla ironie.)
    JN
    December 13, 2019 v 19.52
    Od věci k věci a zase zpátky
    Pane Kalousi, Vámi velmi často používaný nadpis má sice schopnost svoji četností čtenáře iritovat, ale rozhodně se ho nevzdávejte, neboť je rozkošný!

    Abychom dosáhli dialektické jednoty, začnu v diskusi s Vámi nadepisovat své příspěvky "Od věci".
    JK
    December 13, 2019 v 22.20
    Pavlu Krupičkovi
    Klikaté stezky dějin jsou lemovány pomníčky se jmény poražených morálních vítězů sociálních a politických bojů. Některé ty prohry byly velice slavné a dostaly se - samozřejmě jedině s tím správným hodnocením, jehož zabarvení záviselo na tom, kdo a pro koho jej psal - dokonce i do učebnic dějepisu. Nicméně směr dalšího dějinného vývoje určovali a určují jejich vítězové.
    JN
    December 13, 2019 v 22.45
    Otázka tedy je, jak to zařídit,
    aby (ve volbách?) vítězili ti, kdo zvítězit mají (tedy ti morální vítězové) a ne falešní hráči.
    IH
    December 14, 2019 v 10.29
    Nehledě na patrnou ironii, je to otázka královská
    Nejde však, zatím tedy určitě ne, o to porazit falešné hráče a vůbec nezaslouženě vitězící zcela na hlavu. Úplně by stačilo, aby to bylo jako ve sportu (tedy ne ruském), s podvody a dopingem se bojuje, jeho užití se trestá distancem.
    + Další komentáře