Celkem třikrát stihl již nový předseda britské Konzervativní strany a od středy také premiér Boris Johnson promluvit o svých premiérských plánech: v úterý, když oficiálně děkoval konzervativcům za zvolení, ve středu, když přijel z královské audience poprvé do premiérské rezidence, a zejména ve čtvrtek — to když dvacet minut představoval, a posléze dvě hodiny hájil, program své vlády v Dolní sněmovně.

V každém z vystoupení uvedl Johnson na místě hlavního cíle uskutečnění brexitu nejpozději do 31. října, „bez dalších pokud, bez dalších ale“. Prioritou je stále prý odchod s dohodou, avšak bez pokračujícího „svázání“ Británie pravidly jednotného trhu a tzv. irskou pojistkou — souborem záruk, že hranice mezi Severním Irskem a vlastním Irskem zůstane volně propustná pro lidi i zboží, což by dál podřizovalo Británii společným unijním regulím, byť z malé části.

Právě kvůli těmto bodům odmítla brexitovou dohodu bývalé premiérce Mayové i část jejich vlastních poslanců, což vedlo nakonec k premiérčině rezignaci a Johnsonově nástupu.

Johnson v projevech zdůraznil odhodlání jednat o úpravě dohody s EU se „vší myslitelnou energií“; zároveň ale jasně uvedl, že prioritu má odchod do slíbeného termínu, i kdyby se měl stát bez dohody či bez dalšího hlasování parlamentu.

„(Musíme) obnovit důvěru v demokracii a konečně naplnit závazek, který dal opakovaně tento parlament (...) Raději bych odešel s dohodou, věřte mi, že ano (...) Ale pokud se ukáže, že v Bruselu není vůle dohodnout se, musíme být připraveni i na alternativu,“ uvedl Johnson v parlamentu s učebnicovou ukázkou posunu odpovědnosti.

Plánováním a koordinací příprav na případný brexit bez dohody pověřil Johnson oficiálně Michaela Gova, dosud ministra životního prostředí a Johnsonova letitého vnitrostranického spolupracovníka i soupeře. V Johnsonově obměněné vládě bude ministrem bez portfeje.

Johnson dále slíbil, že jeho nový ministr financí a hospodářství Sajid Javid — rovněž spolupracovník i soupeř — zajistí všechny prostředky nutné pro takový scénář. Prudkost zlomu, jež by příslušný odchod z EU způsobil, chce Johnsonova vláda kompenzovat firmám snížením daní, stimulačními balíčky a nabídkou nových příležitostí. Ty se mají v Británii otevřít po „osvobození od unijních směrnic“ a po dojednání nových obchodních dohod s Austrálií, Pákistánem, Indií, JAR a zejména s USA.

Soudě dle projevů hodlá Johnsonova vláda sáhnout v rámci kompenzací i do balíku 39 miliard liber, které by měla dle stávající dohody splatit Británie zbytku EU za dlouhodobě návratné investice, jež šly na ostrov z unijních peněz v minulých letech. Většina mezinárodně-právních výkladů přitom říká, že tyto peníze bude Británie muset vrátit při jakékoliv formě brexitu.

Je to realistické?

Mezi analytiky a komentátory se vede v současnosti živá debata, nakolik je Johnsonův brexitový plán realistický, respektive co jím ve skutečnosti nový premiér sleduje. Soudě dle reakcí z EU, délky dosavadních jednání, faktu, že do 31. října zbývá jen něco přes devadesát dní, i skutečnosti, že britští a unijní politikové mají teď v srpnu prázdniny, se totiž zdají šance na změnu dohody a její schválení nanovo nepatrné.

Jedna část autorů je proto názoru, že Johnson chce použít eventualitu brexitu bez dohody především jako páku — buď na špičky EU, aby souhlasily s dodatkem ke smlouvě ohledně irské pojistky, nebo na vlastní poslance, aby dohodu nakonec schválili, anebo na obojí.

Jiná část autorů míní, že Johnson počítá už stoprocentně s tvrdým brexitem a slova o dohodě jsou jen součástí jeho politické taktiky.