S termínem backstop, či jeho českou variantou irská pojistka, se to má při psaní o brexitu stejně jako s termínem impeachment při psaní o USA — každý, kdo se zajímá, tuší, oč jde, ale většinou právě jen tuší. Důvodem je tu zmatení dané tím, že tyto termíny označují několik různých věcí zároveň.

Vzato obecně je backstop záruka, kterou požadovala EU po Británii po celé roky jednání o podobě brexitu. Je to právně závazná garance, že hranice mezi britským Severním Irskem a vlastním Irskem nebude znovu ustavena jako pevná, že zůstane i po brexitu volně propustná pro lidi i zboží a že tomu tak bude minimálně do doby, než se EU a Británie řádně dohodnou na nových obchodních vztazích. Tzv. rozvodová smlouva, kterou dojednala s EU vláda Theresy Mayové, totiž dohodou o nových vztazích není — jde jen o dohodu na způsobu britského odchodu a na režimu, jež bude platit v přechodném období po něm.

Backstop je přitom včleněn do této rozvodové smlouvy jako specifický bod a zde přichází jeho druhý význam — to, jak konkrétně má být ona obecná garance naplněna.

Brexitáři kritizují backstop v obou jeho významech. Vadí jim obecně, že EU vůbec něco takového do rozvodové smlouvy žádala a prosadila. Ale ještě daleko více jim vadí konkrétně jeho současná podoba.

V průběhu jednání v posledních letech byly navrhovány různé podoby backstopu — různé způsoby naplnění dané garance. Britská delegace se přitom snažila EU dlouho přesvědčit, že není vůbec žádný backstop třeba — že má plán jak zřídit mezi Severním Irskem a Irskem po uplynutí přechodného období neviditelnou, ale pevnou obchodní hranici, na níž bude zboží v kamionech kontrolováno za jízdy pomocí nejmodernějších snímacích zařízení, a že celní kontroly budou probíhat v terminálech mimo hraniční pásmo.

Jak se však ukázalo, tento způsob správy přeshraničního pohybu má řadu nedotažených aspektů. Jeho zavádění a ladění by se tak s velkou pravděpodobností protáhlo. Tým Mayové proto nakonec navrhl (a byl to skutečně tým Mayové, ne tým EU), aby měl backstop tu podobu, kterou dnes brexitáře dráždí nad cokoliv jiného: pokud se Británie a EU nedohodnou na nové podobě obchodních vztahů do konce přechodného období stanoveného rozvodovou smlouvou, tedy do konce roku 2020, a pokud zároveň nebudou ochotny přechodné období prodloužit, zůstane Británie v celní unii s EU a Severení Irsko z části v jednotném trhu EU, a to až do doby, dokud nebude dohoda o nové podobě obchodních vztahů dojednána.

Právě toto konkrétní naplnění irské pojistky mají dnes brexitáři na mysli, když říkají, že backstop zasahuje do britské suverenity a že ohrožuje její demokracii. Lidé hlasující v referendu 2016 pro brexit totiž dle brexitářského výkladu politiky zavázali, aby Británii osvobodili ze sítě pravidel Evropské unie. Jestliže ale Británie zůstane v celní unii, bude obchodní politikou EU svázána stále, přičemž nad režimem v Severním Irsku budou mít britští politikové ještě menší moc.

Pokud by chtěla EU udržet Británii „svázanou“ napořád, mohla by teoreticky jednání o nové podobě obchodních vztahů sabotovat a s pomocí backstopu držet Británii v celní unii do nekonečna. Anebo jinak řečeno: Brexit s backstopem s sebou nese riziko, že vystoupení Británie z EU nebude nikdy dotaženo úplně a že Británie s tím jednostranně nebude moci nic udělat — byť jde o riziko tuze malé, na hranici reálnosti.

Záruky Mayové a pozice Johnsona

Theresa Mayová si byla vědoma, jaký je backstop pro brexitáře problém. Při své snaze provést rozvodovou dohodu parlamentem si proto od unijních představitelů vymohla:

1. ústní i písemná prohlášení, že backstop nechtějí zneužívat, resp. nechtějí využívat, pokud nenastane specifická opravdu krizová situace,
2. písemné prohlášení, že backstop je koncipován jako dočasné provizorium a nelze jej využívat dlouhodobě (to jest ve spojitosti s případnou zdržovací taktikou u nové smlouvy),
3. písemnou, ale víceznačnou garanci, že Británie může za pomoci arbitrárního řízení backstop vypovědět, pokud se bude EU snažit jej zneužít.