Celkem třikrát stihl již nový předseda britské Konzervativní strany a od středy také premiér Boris Johnson promluvit o svých premiérských plánech: v úterý, když oficiálně děkoval konzervativcům za zvolení, ve středu, když přijel z královské audience poprvé do premiérské rezidence, a zejména ve čtvrtek — to když dvacet minut představoval, a posléze dvě hodiny hájil, program své vlády v Dolní sněmovně.

V každém z vystoupení uvedl Johnson na místě hlavního cíle uskutečnění brexitu nejpozději do 31. října, „bez dalších pokud, bez dalších ale“. Prioritou je stále prý odchod s dohodou, avšak bez pokračujícího „svázání“ Británie pravidly jednotného trhu a tzv. irskou pojistkou — souborem záruk, že hranice mezi Severním Irskem a vlastním Irskem zůstane volně propustná pro lidi i zboží, což by dál podřizovalo Británii společným unijním regulím, byť z malé části.

Právě kvůli těmto bodům odmítla brexitovou dohodu bývalé premiérce Mayové i část jejich vlastních poslanců, což vedlo nakonec k premiérčině rezignaci a Johnsonově nástupu.

Johnson v projevech zdůraznil odhodlání jednat o úpravě dohody s EU se „vší myslitelnou energií“; zároveň ale jasně uvedl, že prioritu má odchod do slíbeného termínu, i kdyby se měl stát bez dohody či bez dalšího hlasování parlamentu.

„(Musíme) obnovit důvěru v demokracii a konečně naplnit závazek, který dal opakovaně tento parlament (...) Raději bych odešel s dohodou, věřte mi, že ano (...) Ale pokud se ukáže, že v Bruselu není vůle dohodnout se, musíme být připraveni i na alternativu,“ uvedl Johnson v parlamentu s učebnicovou ukázkou posunu odpovědnosti.

Plánováním a koordinací příprav na případný brexit bez dohody pověřil Johnson oficiálně Michaela Gova, dosud ministra životního prostředí a Johnsonova letitého vnitrostranického spolupracovníka i soupeře. V Johnsonově obměněné vládě bude ministrem bez portfeje.

Johnson dále slíbil, že jeho nový ministr financí a hospodářství Sajid Javid — rovněž spolupracovník i soupeř — zajistí všechny prostředky nutné pro takový scénář. Prudkost zlomu, jež by příslušný odchod z EU způsobil, chce Johnsonova vláda kompenzovat firmám snížením daní, stimulačními balíčky a nabídkou nových příležitostí. Ty se mají v Británii otevřít po „osvobození od unijních směrnic“ a po dojednání nových obchodních dohod s Austrálií, Pákistánem, Indií, JAR a zejména s USA.

Soudě dle projevů hodlá Johnsonova vláda sáhnout v rámci kompenzací i do balíku 39 miliard liber, které by měla dle stávající dohody splatit Británie zbytku EU za dlouhodobě návratné investice, jež šly na ostrov z unijních peněz v minulých letech. Většina mezinárodně-právních výkladů přitom říká, že tyto peníze bude Británie muset vrátit při jakékoliv formě brexitu.

Je to realistické?

Mezi analytiky a komentátory se vede v současnosti živá debata, nakolik je Johnsonův brexitový plán realistický, respektive co jím ve skutečnosti nový premiér sleduje. Soudě dle reakcí z EU, délky dosavadních jednání, faktu, že do 31. října zbývá jen něco přes devadesát dní, i skutečnosti, že britští a unijní politikové mají teď v srpnu prázdniny, se totiž zdají šance na změnu dohody a její schválení nanovo nepatrné.

Jedna část autorů je proto názoru, že Johnson chce použít eventualitu brexitu bez dohody především jako páku — buď na špičky EU, aby souhlasily s dodatkem ke smlouvě ohledně irské pojistky, nebo na vlastní poslance, aby dohodu nakonec schválili, anebo na obojí.

Jiná část autorů míní, že Johnson počítá už stoprocentně s tvrdým brexitem a slova o dohodě jsou jen součástí jeho politické taktiky.

Velká skupina komentátorů má dále za to, že Johnson myslí zejména ne na okolnosti a dopady brexitu, ale na předčasné volby. Včasný brexit je tak v jeho hlavě nadějí na zpětné získání voličů protestních pro-brexitových stran, a tím i na vítězství — bez ohledu na širší důsledky.

Nemalá skupina autorů konečně soudí, že Johnson žádnou sofistikovanou strategii nemá a jen opakuje svým typickým energickým stylem fráze, jimž od referenda o brexitu v roce 2016 přivykl.

Skalních obhájců má Johnson mezi analytiky a komentátory málo. Autoři z této skupinky přitom buď opakují Johnsonovu argumentaci, nebo tvrdí, že lepší dohodu může Británie vyjednat až po odchodu z EU, a brexit bez dohody je tak v posledku nejlepší řešení.

Otázkou s otevřenou odpovědí je také pozice britské parlamentní většiny.

„Zde musíme vzít na vědomí, že Johnoson má i v koalici se severoirskými unionisty v parlamentu většinu oficiálně pouze tří hlasů (...) respektive dvou hlasů, pokud dopadnou doplňovací volby v okrsku Brecon a Radnorshire 1. srpna tak, jak se čeká (...) Patnáct až dvacet poslanců za Konzervativní stranu je navíc proti tvrdému brexitu (...) a možná budou ochotni svrhnout i vlastního premiéra (...) Je tak pochopitelné, že Johnson nevyloučil předčasné volby, a to ani na přímou otázku při čtvrtečních interpelacích. Otázkou je ale, zda je to pro něj jen záložní plán, anebo už plán A,“ vysvětloval v pátečním vysílání BBC Iain Watson, politický zpravodaj stanice.

Vnitřní politika a celková vize

V každém z projevů se Johnson věnoval i dalším závazkům své nové vlády v oblastech, které s brexitem přímo nesouvisejí: v otázkách bezpečnosti, migrace, školství či zdravotnictví. V závěrech se vracel pak k celkové národohospodářské vizi, a tedy i k žádoucímu směřování státu opět v souvislosti s brexitem.

Vzato konkrétně slíbil Johnson posílit bezpečnost v ulicích, a to náborem dvaceti tisíc dalších policistů, posílením pravomocí policie o možnost zastavit a prohledat osobu vzbuzující nějaké podezření (režim stop-and-search) a zpřísněním režimu promíjení zbytku trestu vězňům.

V otázce imigrace slíbil pak zaručit další pobyt třem milionům občanů zemí EU, kteří dnes v Británii žijí, a zavést australský model přístupu k přistěhovalectví — tedy krom jiného větší otevřenost k talentovaným a kvalifikovaným migrantům a přísnější regulaci přistěhovalectví ostatních.

Ve zdravotnictví Johnson vyloučil privatizaci celého systému a zavázal se k přípravě opatření, které zkrátí průměrnou dobu čekání na vyšetření (dnes až několik týdnů). Ve školství slíbil štědřejší financování základních a středních škol.

Autoři prvních rozborů Johnsonových plánů vnímají tyto sliby vesměs jako určitou sociální protiváhu k celkové národohospodářské vizi a koncepci premiéra. Právě v těch totiž Johnson pojímá Británii jako maximálně otevřené jádro nového obchodního impéria, jež vznikne na základě uvolnění pravidel po odchodu z EU a díky systému velkých obchodních smluv, které jeho země uzavře.

Konkrétně zmínil Johnson například možnost využít uvolnění regulací geneticky modifikovaných plodin („jimiž Británie nakrmí svět“), podporu vývoje a výroby britských baterií do elektromobilů, aut i letadel, prohlášení upadající přímořských center za svobodné přístavy s vlastním daňovým režimem a pravidly a maximální vstřícnost k investorům celkově.