Corbyn by měl prosazovat socialistický brexit

Hlasování o brexitu poskytlo dlouhodobě opomíjeným vrstvám britské společnosti zasadit ránu politické a ekonomické elitě. Pokusy výsledky referenda zvrátit je pouze naženou do náruče krajní pravice, varuje aktivista a odborář Tom Barker.

V sobotu dvacátého října se v ulicích Londýna více než půl milionů lidí zúčastnilo demonstrace na podporu britského členství v Evropské unii. Protest svolala Volba lidu (People’s Vote), koalice tvořená konzervativci, částí labouristů, zelených a liberálních demokratů spolu s několika levicovými organizacemi. Jejím cílem je zvrátit brexit.

Množství účastníků jistě muselo organizátory potěšit. Jenže čísla v referendu v roce 2016 byla přeci jen o poznání vyšší – na 17,4 milionů voličů, včetně mnoha z těch nejopomíjenějších skupin obyvatelstva, se tehdy svým hlasováním rozhodlo protestovat proti stávajícímu řádu.

Foto_herald_scotlandCeloživotní euroskeptik Corbyn byl nucen vést kampaň za setrvání v EU pod tlakem v Labour Party stále vlivných příznivců bývalého premiéra Tonyho Blaira. Foto Herald Scotland

Tvrdošíjní zastánci setrvání v EU často tvrdí, že bojují proti nárůstu populistické pravice napříč Evropou, jen málokteří z nich si však uvědomují politické následky toho, kdyby se rozhodli ignorovat takové množství lidí. Hlasování o brexitu je pro ně rozhodujícím politickým momentem v životě. Jejich svět se 23. června 2016 obrátil naruby a často tvrdí, že nepoznávají vlastní zemi.

Jenže většině Britů se jejich svět obrátil naruby už před mnoha lety. Zprávy z poslední doby ukázaly, že pod hranicí chudoby žije v zemi 14 milionů lidí – a že po více než století setrvalého pádu začala opět růst dětská úmrtnost. To není důsledek brexitu, ale dlouhých desetiletí neoliberální politiky, která postupně zruinovala britskou střední třídu. Desetiletí, během nichž se politika obou hlavních stran lišila jen kosmeticky.

Pro většinu britského obyvatelstva byl rok 2016 za celou generaci zkrátka prvním momentem, kdy měli pocit, že jejich hlas může něco změnit. Pokoušet se něco takového zvrátit musí zákonitě vést k vzestupu krajní pravice.

O čem bylo hlasování o brexitu?
Ve své podstatě představovala volba opustit Evropskou unii protest proti politickému establishmentu. Ten obyvatele jedním hlasem varoval, aby se vyslovili proti vystoupení. S brexitem by podle nich nastal bezmála konec světa. Jenže politický establishment dávno přišel o veškerou důvěryhodnost a referendum se proměnilo v nástroj, kterým jej nespokojení voliči mohli konečně potrestat.

Někdy se tvrdí, že hlasovat pro opuštění Evropské unie motivovaly široce rozšířené protimigrantské nálady nebo dokonce otevřený rasismus. A faktem je, že v obou oficiálních kampaních – jak pro opuštění, tak pro setrvání – se objevovaly rasistické motivy a protiimigrační argumentace. Zdaleka ale nešlo o to nejdůležitější. Příznivci brexitu jako hlavní důvody pro svoje rozhodnutí v průzkumech opakovaně popisovali nezaměstnanost a zhoršující se kvalitu veřejných služeb.

Méně majetní Britové zoufale hledali způsob, jak se konečně vymanit z ničivé politiky škrtů, a byli ochotní využít jakýchkoli prostředků, aby mohli zasadit ránu politické a ekonomické elitě. Pokud snad byl brexit nepříliš vhodným nástrojem, jak se této elitě pomstít, pak je třeba brát v úvahu, že žádných jiných se jednoduše nedostávalo.

Samozřejmě, že by bylo lepší, kdyby se nemajetní občané Británie mohli spolehnout na autentickou sociálně demokratickou stranu. Jenže takových na kontinentu zbylo jen pár a touhu po alternativě k establishmentu tak vyplňují pravicově populistické strany.

Corbynova Labour Party
Hnutí proti politice škrtů se v Británii soustředí kolem Jeremyho Corbyna. Jeho zvolení do předsednické funkce v roce 2015 zachránila labouristy před stejným osudem, jaký potkává sesterské strany po celé Evropě.

Jenže situace uvnitř Labour Party je komplikovaná. Na rozdíl od některých novějších levicových hnutí za sebou labouristé musí táhnout minulost spojenou s osobností bývalého premiéra Tonyho Blaira. Přestože většina z více než půl milionu členů stojí na Corbynově straně, parlamentní labouristé a řada radnic je naopak vůči němu nepřátelská. Labour Party dnes fakticky tvoří dvě různé strany.

To je ostatně hlavní důvod, proč byl celoživotní euroskeptik Corbyn nucen vést kampaň za setrvání v Evropské unii. Pokud by se postavil na opačnou stranu, musel by se vypořádat s masivním odporem vlastních poslanců.

Corbyn se od samého okamžiku zvolení potýká s bezprecedentním nepřátelstvím ze strany politických a ekonomických elit. Prakticky každý den se objevují nové a nové titulky, které ho označují jako sympatizanta teroristů, hrozbu pro národní bezpečnost, rasismus... Je to dlouhý seznam.

Některé z nejhorších útoků přitom vychází právě zevnitř jeho vlastní strany. Blairovi příznivci by raději napomohli pokračování konzervativní vlády, než aby dopustili Corbynův úspěch. I to je jeden z důvodů, proč dávají přednost druhému referendu o brexitu před konáním předčasných voleb.

Labouristé a brexit
Asi není třeba dodávat, že neustávající útoky ze všech stran Corbyna poškodily. Přestože zatím nevedly k výraznému odklonu voličů, rozhodně se jejich prostřednictvím podařilo vyvolat zmatení ohledně labouristické pozice vůči brexitu. Nemalá část veřejnosti se dnes domnívá, že by Labour Party v případě vítězství zpochybnila výsledek referenda.

Corbyn opakovaně zdůraznil, že labouristé budou rozhodnutí britských voličů respektovat. Řada vysoce postavených straníků, včetně stínového ministra pro brexit Keira Starmera nebo londýnského starosty Sadiqa Khana, však vysílají přesně opačný vzkaz a trvají na novém referendu. Když se pak Jeremy Corbyn pokouší uklidnit Blairovy příznivce tvrzením, že je Labour Party “jednotná”, jen posiluje dojem, že i on sám si přeje zvrátit brexit.

Vyvolávání zmatení okolo labouristické politiky vůči brexitu má za cíl zajistit, aby Corbyn v případných předčasných volbách nezískal dostatečnou voličskou podporu a nestal se předsedou vlády. Slouží navíc i k rozdělování jeho příznivců, z nichž má řada tendenci považovat Evropskou unii za progresivní instituci.

Co Toryové?
Ještě víc než labouristy rozděluje brexit vládní Konzervativní stranu. Počet poslanců, kteří mají v úmyslu vyjádřit nedůvěru premiérce Therese Mayové, údajně každý den narůstá. Drtivá většina představitelů ekonomické elity by dávala přednost setrvání v Evropské unie, ale Toryové jsou si dobře vědomi následků, které by takový obrat přinesl jejich straně.

Oblíbenou alternativou pro některé z nich je tzv. „měkký brexit”, tedy odchod z Evropské unie na papíře. V praktické rovině by to znamenalo setrvání v jednotném trhu a v měnové unii. Jenže politici jako Boris Johnson si brzy uvědomili, že něco takového příznivce brexitu nemůže uspokojit, a rozhodli se dosáhnout nejvyšších pozic právě trváním na co nejtvrdší variantě opuštění EU.

V tuto chvíli není jisté vůbec nic. Ale zdá se, že toryovská krize je tak vážná, že by mohla vést k rozpadu nejstarší a nejúspěšnější kapitalistické strany na světě.

Recept: socialistický brexit
Média jsou dnes plná zpráv o tom, že pokud Británie skutečně opustí Evropskou unii, velké podniky se jednoduše přesunou za hranice. Obecně se také míní, že brexit povede ke kolapsu libry a k útěku kapitálu. Toryové na takové hrozby nenabízí žádné recepty.

Socialistická vláda by ale mohla. Pokud by se významná část průmyslu pokusila vzít nohy na ramena a u moci by byl Corbyn, ze strany odborů by se ozvaly urgentní výzvy k jejich demokratickému převzetí zaměstnanci. Útěk kapitálu by mohlo řešit znárodnění bank.

Uvnitř Evropské unie by takové kroky byly zcela nepřijatelné. Právě proto musí Corbyn využít své pozice, aby voličům vysvětlil, co je neoliberální Evropská unie skutečně zač, a připravil zemi na socialistický brexit.

Pokud by Labour Party ve věci brexitu pod tlakem Blairových příznivců kapitulovala, poškodí sebe samotnou a dodá potřebnou munici krajní pravici. Kapitalismus je v krizi. Jedinou alternativu dnes nabízí socialismus.

Tento článek vznikl exkluzivně pro DR. Z angličtiny přeložil František Kalenda

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Dva důvody hlasování pro brexit Středa, 31.Října 2018, 07:30:56

Někdo hlasoval pro brexit, protože je EU "neomarxistická", a někdo proto, že je "neoliberální". Ten druhý případ je evidentně autor článku.

S následky své hlouposti musí žít oba tábory. A to v jednom státě. EU jim už do toho nebude mluvit.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Poslední část článku je ovšem ryzí dadaismus Středa, 31.Října 2018, 07:42:59

Jednak brexit nemůže být "socialistický".

"Brexit means brexit". To by autor jako brexitář měl vědět. Až ve svobodné monarchii, osvobozené od jha EU, si můžete eventuálně udělat socialistickou revoluci.

Ovšem kromě brexitu bez jakékoliv dohody budete mít na krku ještě mezinárodní sankce a blokády, to je vám snad jasné.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

I ve Velké Británii přestává rozdělení na levici-pravici representovat Středa, 31.Října 2018, 11:42:40

některá základní rozdělení společnosti.Většinový jednokolový systém podporuje existenci dvou velkých stran a to zatím vede udržení lab-lib polarity. Jenomže polarita leave-rermain, proevropský -euroskeptický v něm representována representována není. Ani zastánci tvrdého brexitu, ani ti, kdo by chtěli brexit zvrátit či zmírnit nemají jasnou volbu, pro pravicové brexitáře by byla situace jasná, kdyby se leaderem Toryů stal Johnson.

Jeremy Corbyn nemá kvůli své ambivalenci ve vztahu k EU o moc lepší předpoklady než Mayová k tomu, aby Británii z brexitové krize vyvedl. Zatím je v té věci spíše tlačen, než aby vedl. To jistě pan Barker dokázat nechtěl, ale povedlo se mu to výborně.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Přestože je tvrdý Brexit devastující pro UK i EU, Středa, 31.Října 2018, 21:00:43

buďme rádi, že jsme se v EU Anglie zbavili. U Skotska je naděje, že se k EU v budoucnu připojí.

Anglie byla v EU trojským koněm a vzhledem k její nevůli přijmout v budoucnu euro je to nyní ta lepší zpráva.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Brexit byla volba proti londýnskému centru Středa, 31.Října 2018, 21:02:26

Podívejte se na mapu výsledků. V rámci Anglie voliči volili proti Londýnu. Budou litovat, ale uštědřili svému hlavnímu městu lekci. Bohužel se otázka evropské spolupráce dostala do vleku referenda o národní nespokojenosti.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

To je právě ten problém s takovými referendy Čtvrtek, 1.Listopadu 2018, 07:47:29

Vždycky je nutno následně spekulovat a vysvětlovat, o čem vlastně "ve skutečnosti" lidi hlasovali, "pro koho" a hlavně "proti komu".

Takže lidi vlastně "ve skutečnosti" nikdy nehlasují o otázce, která je v referendu položena. Tomu by tak bylo jenom v případě, kdyby otázka zněla "Chcete, aby XY a YZ měli pořádný vztek?"

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 1.Listopadu 2018, 22:13:41

Co jsem se dočetl, tak proti brexitu a pro druhé referendum nejsou jen volení politici Labour ale i víc než 80ˇ% členů strany a potenciální voliči Labour. Ti členové strany, to jsou ti, kteří ho podporují proti většině vlastních poslancům.

Odpor proti brexitu Labour sjednotil a dává jí šanci vyhrát volby.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.