Britskou premiérku Theresu Mayovou čekají nejsložitější dny její dosavadní kariéry — a Británii jako takovou pro změnu největší politická krize v novodobé historii. Důvodem je samozřejmě souboj o podobu odchodu Spojeného království z Evropské unie, který vrcholí v souvislosti s minulý týden představenou dohodou o brexitu.

Přestože se Mayové těsně podařilo protlačit vyjednanou dohodu ve vlastním kabinetu, zevnitř jestřábů ve vládní Konzervativní straně se vzápětí ozvalo volání po svržení premiérky. Z vlády rezignovali dva významní ministři a vnitrostranickým odpůrcům Theresy Mayové podle informací britských médií chybí několik posledních hlasů pro vyvolání hlasování o jejím svržení.

Představená dohoda neuspokojila ani opozici. Zatímco labouristé požadují návrat k jednacímu stolu s Evropskou unií a nalezení takového kompromisu, který splňuje jejích podmínky, liberální demokraté a Skotská národní strana hledají způsob, jak se dobrat nového hlasování o členství v EU.

Za takové situace se zvyšuje pravděpodobnost dvou extrémních řešení: odchodu úplně bez dohody, který by podle všech odhadů vedl k masivním ekonomickým ztrátám pro obě strany, anebo právě druhého referenda. To by naopak mohlo rozzuřit značnou část britské společnosti, která na opuštění Evropské unie stále trvá.

Obrysy dohody

V rámci sedmnáct měsíců dojednávané „rozvodové smlouvy“ se obě strany mimo jiné dohodly na přechodném období nejméně do konce roku 2020, kdy by se měla Británie řídit všemi stávajícími evropskými pravidly a regulacemi, ale přišla by o účast na rozhodování ve společných institucích nebo o zástupce v Evropského parlamentu.

Přechodné období by bylo případně možné prodloužit. Po jeho skončení by došlo k ukončení volného pohybu osob a služeb, což byl jeden z hlavních požadavků podporovatelů brexitu, počítá se však s bezvízovým stykem a s dohodou na vytvoření zóny volného obchodu.

Zřejmě nejkomplikovanější a zároveň nejkontroverznější je otázka Severního Irska, jejíž řešení se znovu odkládá. Dohoda obsahuje tzv. pojistku, která by měla zabránit obnovení fyzické hranice mezi oběma částmi rozděleného ostrova — Británie by podle ní musela zůstat součástí celní unie a Severní Irsko by nadále ve většině ohledů podléhalo pravidlům jednotného evropského trhu i po skončení přechodného období, dokud se obě strany nedohodnou na trvalém řešení.

Tuto pojistku by Británie nemohla jednostranně vypovědět, i když s jejím zavedením prý ani jedna strana nepočítá a očekává se dosažení konečné dohody. Podobně kontroverzní je z britského hlediska slib plnit již uzavřené finanční závazky vůči Evropské unii, které by se podle Mayové měly pohybovat ve výši „35 až 39 miliard liber“.

Vnitrostranická vzpoura