Příštím předsedou vládnoucí Konzervativní strany, a tím dle zvyklosti i britským premiérem, bude Boris Johnson — nepřehlédnutelný a pověstně exhibující politik, exprimátor Londýna a krátce i ministr zahraničí. Rozhodli o tom řadoví členové Conservative Party, kteří poslední měsíc v poslední fázi hlasování vybírali mezi Johnsonem a Jeremym Huntem, dosud sloužícím ministrem zahraničí.

Johnson, který byl v souboji favoritem, se prezentoval krom svého typického stylu zejména razantnějším postojem k brexitu, konkrétně ochotou podstoupit i odchod z EU bez dohody, pokud se Británie nedomluví na lepších podmínkách brexitu do 31. října.

Hunt se naopak snažil stylizovat do role rozumné a smírnější alternativy, místy až v míře, že byl kritiky označován za Mayovou v kalhotách. I Hunt sliboval s EU ještě vyjednávat, ale zároveň se vyhnout brexitu bez dohody, a to i za cenu, že by se musel posouvat termín odchodu.

„(Johnson) zvítězil nad Jeremym Huntem s přehledem. Získal celkově 92 153 hlasů, zatímco jeho soupeř 46 656 (...) Vzato na procenta jde o 66,4procentní podíl (...) což je mírně nižší zisk, než s jakým vyhrál David Cameron v roce 2005 (67,6 procenta),“ uvádí BBC.

V britských médiích se vede debata, nakolik posílil Johnsonovu pozici účelový vstup velkého počtu stoupenců tvrdého brexitu do Konzervativní strany. Někteří autoři mluví dokonce o únosu konzervativců.

Faktem na druhou stranu je, že Johnson byl mezi řadovými toryi dlouhodobě nejoblíbenějším politikem a po debaklu v posledních evropských volbách jej mnozí vnímali jako poslední naději na záchranu.

Johnson sám je jednou z nejvýraznějších postav britské politiky posledních dvou dekád — absolvent Eton College, jenž získal proslulost jako bruselský redaktor agresivního britského bulváru šířícího fake news; miláček televizních talkshow a estrád, politik, jenž přežil nepočítaně osobních i vážných veřejných skandálů, mimořádně vtipný glosátor s darem pro komunikaci s normálními lidmi a podle vidění mnoha Britů zároveň šašek a egoista, který si neuvědomuje vážnost situace.

V nejvyšší politice se Johnson pohybuje od nástupu Davida Camerona, jemuž byl vždy neoficiálním vnitrostranickým soupeřem. Nejvíce viděn byl jako londýnský primátor v době 30. olympijských her a pak jako jedna z tváří kampaně za vystoupení Británie z EU.

Po referendu o brexitu v roce 2016 se Johnson stal na dva roky ministrem zahraničí. V létě 2018 však z funkce odstoupil a přesunul se do řad kritiků tehdejší premiérky.

Premiérem bez voleb

Johnsonův současný nástup do čela strany i vlády umožnil dlouhodobý konflikt uvnitř Konzervativní strany ohledně způsobu odchodu z EU, kvůli kterému se poslední předsedkyni a premiérce Therese Mayové nepodařilo ani na několik pokusů získat parlamentní většinu pro dohodu o vztazích Británie s EU po brexitu, kterou vyjednávali její zmocněnci.

Sama Mayová rezignovala 7. června. Johnson se stane premiérem hned krátce po svém zvolení, konkrétně zítra 24. července.