Britské volby 2017 skončily patem, Corbyn překonal očekávání

Facebook Twitter Vytisknout

Britské parlamentní volby, jež letos v dubnu podnítila předčasně konzervativní premiérka Theresa Mayová, skončily patem. Nejvíce hlasů získali, a největší zastoupení udrželi, premiérčini toryové — celkově dostali 13,7 milionu hlasů, což je o 2,4 milionu více než při posledních volbách z roku 2015. Opoziční labouristé ovšem posílili ještě více (konkrétně o 3,6 milionu hlasů) a kvůli mechanice většinového systému se počet konzervativních poslanců ve sněmovně sníží.

Z již úplných výsledků je zřejmé, že toryové budou mít dohromady 318 z 650 poslanců, tedy o třináct méně než doposud. Přicházejí tak nejen o image jasné reprezentace sjednoceného národa, jak je prezentovala v dubnu Mayová, ale především o parlamentní většinu.

Británii nyní čeká vyjednávání toryů se severoirskou pravicí o nové vládě, a poté s největší pravděpodobností relativně slabý kabinet — což je dle drtivé většiny komentářů přesný opak toho, než o co premiérka Mayová vyvoláváním předčasných voleb usilovala.

„Uvážíme-li, že konzervativci měli v dubnu ohromný 22procentní náskok a nakonec překonali labouristy o 2,4 procenta, (...) není divu, že se již množí volání po premiérčině rezignaci,“ hlásila do pátečního vysílání BBC Laura Kuenssbergová, volební analytička stanice.

Mayová je dle vyjádření z pátečního dopoledne rozhodnuta v premiérské funkci setrvat. Nově povede ovšem jen menšinovou vládu, což její pozici při dalších jednáních o Brexitu citelně oslabí. Na tváři premiérky bylo po celý pátek znát, že si svou porážku navzdory volebnímu vítězství uvědomuje.

↗

Mayová doufala v podstatně lepší výsledek. Foto Peter McDiarmid, WmC

Celkově vypadají výsledky po sečtení všech 650 okrsků následovně:

Konzervativní strana 42,4 procenta a 318 poslanců (o 13 křesel méně),
Labouristická strana 40,0 procenta a 262 poslanců (o 30 křesel více),
Liberálně demokratická strana 7,4 procenta a 12 poslanců (+4),
Skotská národní strana 3,0 procenta a 35 poslanců (-21),
Strana nezávislosti UK — UKIP 1,8 procenta bez poslance,
Strana zelených 1.6 procenta a jedna poslankyně.

Účast v letošních volbách přesáhla 68,7 procenta. Oproti minulým volbám jde o nárůst o 2,3 procenta, oproti volbám 2010 o 3,6 procenta.

Skotsko a Irsko

Ve skotské části voleb citelně oslabila Skotská národní strana — SNP, jež přišla přibližně o čtvrtinu hlasů oproti roku 2015, a v důsledku o 21 mandátů z 55. Z jejích posledně získaných okrsků přebrali nejvíce konzervativci, které ve Skotsku vede charismatická Ruth Davidsonová, část ovšem připadla také labouristům a část liberálním demokratům.

SNP zůstává i nadále ve Skotsku nejsilnější stranou a spolu se malými spojenci stále kontroluje tamní vládu i skotský autonomní parlament. Ztráta oproti minulým volbám však podle prvních povolebních analýz ubere sílu jejímu volání po dalším referendu o skotském odtržení.

V severoirské části voleb přebraly dvě největší strany, to jest unionistická DUP a republikánská Sinn Féin, všechny okrsky svým někdejším soupeřům — severoirské sociální demokracii a ulsterským unionistům.

Poslanci Sinn Féin odmítají v britském parlamentu tradičně zasedat, takže se neočekává, že by při vyjednávání o nové vládě hráli nějakou roli. U role DUP se naopak předpokládá, že bude letos klíčová — zatím se totiž jedná o jedinou stranu, která je ochotna menšinovou vládu toryů podporovat.

Body pro Corbyna

Corbynovu důsledně levicovému vedení se sice nepodařilo zvítězit, v letošním kontextu mu to však z komentátorů vyčítá jen málokdo. Mayová vyhlásila volby v době extrémně nízké podpory labouristů a pokračující tiché válce mezi blairistickým křídlem Labour Party a Corbynovým vedením. Labouristé přesto dokázali za měsíc a půl náskok konzervativců téměř vyrovnat.

Analytikové BBC připomínají, že od Corbyna se v dubnu očekával podobný výsledek jako od pověstně neúspěšného labouristického vůdce Michaela Foota v roce 1983. Labour Party pod Footem získala tehdy jen 27,6 procenta hlasů a obsadila 209 křesel.

Cobryn však letos překonal nejen výsledek svého předchůdce Eda Millibanda z voleb 2015 (30,4 procenta, 232 křesel), ale i blairisty Gordona Browna z voleb 2010 (29 procent, 258 křesel). Na procenta a počet odevzdaných hlasů předčili letos Corbynovi labouristé dokonce i výsledek strany na konci éry Tonyho Blaira: ve volbách roku 2005 dostala Labour Party pod Blairovým vedením 9,5 milionu, respektive 35,2 procenta hlasů — o 3,4 milionu, respektive 4,8 procenta méně než tento rok pod Corbynem.

↗

Jeremy Corbyn neskrýval spokojenost. Foto Fb-archiv J. C.

Dobrý výsledek Corbynova vedení spojují pozorovatelé v prozatímních analýzách s Corbynovou zdatností v kampani a chybami Mayové na druhé straně, s úspěšnou mobilizací mladých voličů, jichž přišlo hlasovat 72 procent z oprávněných, se zdárným zapojením Corbynových aktivistických stoupenců a s výrazným programem i lídrem, který působil jako skutečná alternativa, nikoliv jen jako o něco sociálnější neoliberál.

Labouristům pomohla v letošních volbách také britská Strana zelených, která ve zvláště citlivých okrscích svoje kandidáty stáhla, aby neoslabovala Labour Party při soupeření s konzervativci.

Podle znaleckých prognóz pomůže úspěšná kampaň Corbynovi i v upevnění pozice v rámci strany, třebaže hlavní kritiku — že kvůli svojí radikalitě nedokáže získat středového voliče, a tedy i celkově vyhrát — zatím Corbyn nevyvrátil. Úspěšná mobilizace mladých voličů, proražení pomyslného skleněného stropu nevolitelnosti a vyhlídka na obtížná jednání o Brexitu dávají nicméně labouristům velkou naději do budoucna.

Konec UKIPu, malí vítězové a malí poražení

Z dalších zajímavostí letošních voleb vyzdvihují britští pozorovatelé kolaps evroskeptického UKIPu, který obdržel v roce 2015 3,9 milionu hlasů, respektive 12,7 procenta; letos však jenom 0,6 milionu hlasů, respektive 1,8 procenta. Dosavadní lídr strany Paul Nuttall již resignoval. Analytikové připomínají, že většina voličů UKIPu přešla letos ke konzervativcům a malá část také k labouristům.

Svůj poslanecký mandát nedokázali dále udržet někdejší slavní lídři menších britských stran Nick Clegg, který vedl liberální demokraty v době jejich vzmachu v roce 2010 a poté při spoluvládnutí s konzervativci, a Alex Salmond, předseda skotské SNP v letech 2004 — 2010, který vyjednal proslulé první referendum o skotském odtržení.

Jen velice těsně obhájila svůj mandát současná konzervativní ministryně vnitra Amber Ruddová, která zastupovala premiérku ve velké televizní předvolební debatě. Podobě těsně pak ve svém okrsku prohrál Ben Gummer, konzervativec, který byl odpovědný za přípravu premiérčina programu.

Bena Gummera porazil mimochodem ipswichský labourista Sandy Martin, na jehož kampani se podílej jako dobrovolník i Vojtěch Vašák, který před volbami poskytl DR rozhovor.

Mezi malé vítěze řadí pak britská média kupříkladu zasloužilého expředsedu liberálních demokratů Vince Cabla, jenž získal zpět po dvou letech svůj někdejší mandát v Twickenhamu, a to navzdory ohromných prostředkům, které investovali konzervativci do kampaně jeho poslední držitelky Tanii Matthiasové. Malými vítězi jsou dle všeobecného shody také konzervativec Zac Goldsmith, jenž loni prohrál volby londýnského starosty a nyní se dokázal vrátit, a labouristka Diane Abbottová — důsledně levicová stínová ministryně vnitra, jíž se zejména bulvár vysmíval po celou kampaň za její mediální přešlapy.

Kampaň zvládli lépe labouristé

Kampaň před letošními hodnotí pozorovatelé vesměs shodně: překvapivě dobře zvládnutou ze strany labouristů a plnou chyb na straně konzervativců. Konzervativci oslovovali voliče zejména pomocí billboardů a hesel. Premiérka Mayová se krátce po iniciaci předčasných voleb stáhla, odmítla chodit do předvolebních debat a v terénu byla k vidění jen sporadicky.

Jeremy Corbyn naproti tomu zahájil kampaň v okrscích s tradičně silnou levicovou základnou a ulici až do voleb neopustil. Na mítincích měli labouristé plno, konzervativci je museli dokonce několikrát kašírovat pro kamery, aby nevypadaly úplně tragicky.

Hitem kampaně se v její závěrečné části stal klip YouTubera Captaina SKA namířený proti premiérce Mayové.

Labouristům se dále podařilo přitáhnout pozornost k jejich radikálnímu programu a slibům zásadních změn a mistrně využít škrty v péči o postižené navrhované vládou. Po teroristickém útoku v Manchesteru se pak povedlo labouristům odvrátit snahu konzervativců vylíčit Corbyna jako omlouvače teroristů ve vazbě na jeho někdejší kontakty s IRA a představiteli Hamásu. I masmédia naopak nakonec přijala labouristické poukazy na škrty v policejních rozpočtech, které Mayová uskutečňovala ještě jako ministryně vnitra.

Ani jedné ze stran se nepodařilo ovládnout celou veřejnou debatu se svými volebními tématy — u konzervativců s volbami coby potvrzením Brexitu a potřebou liberalizované ekonomiky, u labouristů s nutností zásadní daňové reformy a konce podfinancovanosti zdravotnictví, respektive veřejných služeb obecně.

V okrscích, které získali labouristé na konzervativcích zpět, však podle prvních povolebních analýz rezonovala zvláště sociální témata a své sehrál i autentický projev Corbyna jako člověka skutečné změny, politika, který žije neodtržen od lidí a celkově zůstává mimo establishment.

Majorita britských médií tentokrát po většinu kampaně buďto otevřeně stranila konzervativcům, nebo alespoň varovala před důsledky volby labouristů. Poměr se trochu posunul až ke konci kampaně, kdy začal být ke Corbynovi vlídnější i bulvár a kdy se naopak do sporu s konzervativci dostala BBC.