Snad nikdy od osmdesátých let neměli britští labouristé tolik kritiků jako za Jeremyho Corbyna. A někteří z nich mají i pravdu. Velmi neoprávněná je ale výtka, že strana v programu pro volby 2019 nic smysluplného nenabídla; že jen slibovala všechno všem, že chce neodpovědně rozhazovat či že si chtěla především kupovat hlasy voličů.

Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Tu část programu It's time for Real Change, která se týká ekonomiky, státu, výdajů a příjmů, lze vnímat jako ztělesnění odpovědnosti.

Nejde, pravda, o odpovědnost v pojetí krátkodobé rozpočtové odpovědnosti — tedy o takovou, jejímž hlavním kritériem je nedovolit, aby zadluženost Británie vzrostla ze současných 90 procent HDP na 95 procent, což by výdaje navrhované labouristy pro první rok opravdu zapříčinily —, ale o odpovědnost v její faktické podstatě. O takovou, jež nechce připustit zmarnění potenciálu dnešních generací, a zejména o takovou, jež myslí na budoucnost, ovšem jinak než kupecky.

Celý Corbynův program má 107 stran. Je členěn do pěti kapitol, přičemž dvě z nich — Konečné slovo k brexitu a Nový internacionalismus — zde přeskočíme. I ony obsahují sice řadu zásadních reforem — příkladně ukončení vývozu zbraní do Saúdské Arábie, nahrazení Sněmovny lordů komorou národů a regionů či rozšíření volebního práva na všechny, kdo mají v Británii trvalý pobyt. Zásadních otázek odpovědnosti v kontextu rozvoje, příjmů a výdajů se ale týkají jen vzdáleně.

Sliby dané ve zbylých třech kapitolách lze rozdělit do dvou skupin: na sliby výdajové, jež mají napravit zejména škody vzniklé v období politiky škrtů (austerity) a usnadnit cestu k důstojnému životu chudší většině společnosti, a na sliby investiční. Ty mají připravit Brity, Británii a britskou ekonomiku na další desetiletí.

Výdajové sliby, jež mají pomoci chudším a nedostatečně placeným přímo, tedy plošným zvýšením příjmů či dávek, jsou přitom v programu v zásadě jen tři:

1. zvýšení platů učitelů, policistů či pracovníků ve zdravotnictví o pět procent hned v roce 2020 a v dalších letech pak alespoň o inflaci — což je v podstatě pouze vrácení reálných mezd na předkrizovou úroveň,
2. zrušení systému jednotné dávky sociální podpory (tzv. universal credit) a její nahrazení systémem dílčích specifických podpor,
3. zvýšení minimální mzdy na úroveň, z níž lze žít a nejen přežívat — konkrétně na deset liber za hodinu.

Sociální stát

Z jmenovaného hlediska, tedy z pohledu zvyšování dostupnosti institucí sociálního státu, je v programu zdůrazňováno nejvíce zdravotnictví. Zde je konkrétně slibováno dávat do rezortu každý rok o 4,5 procenta více peněz než dnes, zdvojnásobit rozpočet zdravotnické podkapitoly, která se týká duševního zdraví, plně dotovat každému Britovy jednu prohlídku u zubaře ročně, zrušit poplatek za recept a začít mohutně školit novou generaci praktických lékařů, která bude schopna zvládnout o 27 milionů návštěv pacientů za rok více.

Pro důchodce má být pak zaveden sociální fond s rozpočtem 10,8 miliardy liber, z něhož budou propláceni pečovatelé o osoby nad 65 let.

Takřka úplně chtějí labouristé zrušit školné na vysokých školách. Ztrátu prostředků má školám kompenzovat dotace ve výši 7,2 miliardy. Dále se slibuje stabilizace dlouhodobého rámce financování škol obecně, oběd zdarma pro všechny děti na základních školách, prostředky na platy pro 20 tisíc učitelů navíc, prodloužení mateřské na dvanáct měsíců a proplácení jeslí a školek po dvouleté, tříleté a čtyřleté děti tak, aby mělo každé dítě nárok na 30 hodin týdně v této instituci bez doplatku.

Městské radnice a zastupitelstva mají získat právo důsledněji regulovat pohyby cen nájmů za bydlení, přičemž celostátní direktiva má být nezvyšovat nájmy meziročně o více než inflaci. Dále mají radnice získat větší pravomoci v řízení systému veřejné autobusové dopravy a prostředky, aby byly schopny plně dotovat jízdné pro Brity mladší pětadvaceti let.

Zrušena má být srážka z dotace na bydlení, využívá-li příjemce vícepokojový byt (tzv. bedroom tax). Krom toho počítá Labour Party s mohutným přesunem prostředků do výstavby sociálního a dostupného bydlení tak, aby rokem 2024 počínaje přibývalo 100 tisíc městských bytů každý rok a dalších 50 tisíc bytů spadajících do kategorie sociálního a dostupného bydlení. Náklady se zde odhadují na 75 miliard.