Podzimní sjezd britské Labour Party odsouhlasil přijetí jednoho z nejradikálnějších plánů na snižování emisí skleníkových plynů v Evropě: britské verze konceptu Green New Deal prosazujícího zelenou a sociálně citlivou přestavbu ekonomiky. Strana si předsevzala usilovat o uhlíkovou neutralitu k roku 2030. Plán počítá s rozsáhlými investicemi, posílením pozice odborů i zestátněním hlavních energetických společností.

„Naši planetu zachrání jedině radikální a rozhodná akce. A tu Labour Party podnikne,“ prohlásil předseda labouristů Jeremy Corbyn poté, co sjezd vyslyšel dlouholeté úsilí ekologického křídla strany a odsouhlasil návrh, který prakticky začleňuje Green New Deal do programu. Corbyn ekologickým snahám vyslovuje podporu dlouhodobě a již dříve ocenil mimo jiné aktivity organizátorů středoškolských stávek za klima.

I tak je ovšem labouristická koncepce Green New Deal natolik bezprecedentní, že jej komentátorka deníku The Guardian Ellie Mae O’Haganová označila za „nejdůležitější politický moment poslední dekády“. Zelenému křídlu strany se totiž podařilo návrh prosadit navzdory konzervativnější části straníků i skepsi některých významných odborových svazů včetně jednoho z hlavních dlouhodobých spojenců Labour Party, svazu GMB sdružujícího mimo jiné tisíce zaměstnanců průmyslu přímo závislého na fosilních palivech.

GMB se svými šesti sty tisíci členy v prakticky všech průmyslových odvětvích představuje významnou politickou sílu, která se již dříve dostala do sporu s Corbynovými sklony podporovat ekologická hnutí či iniciativy za jaderné odzbrojení. Svaz totiž odmítá podpořit prakticky jakákoli opatření, jež mohou představovat ohrožení pro stálé pracovní pozice jeho členů.

V obecné rovině tak sice uznává nutnost snížit emise skleníkových plynů, ale zatím odmítá podpořit konkrétní záměr uhlíkové neutrality k roku 2030. Delegát GMB Joseph Ghayouba na sjezdu labouristů připomněl, že je zcela zásadní, aby případnému uzavírání dolů a dalších provozů předcházel jasný plán toho, jak zabránit zvýšení nezaměstnanosti. A tím podle jeho svazu labouristé zatím nedisponují.

Těžba a spalování uhlí jako hlavní zdroj emisí jsou dnes ve Velké Británii na historickém minimu. A v příštím desetiletí má uhelná energetika skončit úplně. Téma je ale zvláště pro levici dlouhodobě ožehavé: v paměti stále přežívá rozsáhlá vlna hornických stávek z let 1984 a 1985, kterou vyvolalo právě uzavírání dolů bez zajištění adekvátních sociálních programů ve spojení s tehdejší ostře pravicovou politikou premiérky Margaret Thatcherové.

Green New Deal staví na investičních programech a rekvalifikaci

I historický význam britského uhelného průmyslu je zřejmě jedním z důvodů, proč labouristický Green New Deal počítá s rozsáhlými změnami v sociálním systému a související legislativě. Labour Party se chystá prosazovat programy zaměřené na zajištění důstojných pracovních míst pro všechny a posílení pravomocí odborových organizací, jež se mají na plánování ekonomické transformace přímo podílet.

Ukončení těžby a spalování fosilních paliv ve Velké Británii může ohrozit zhruba 280 tisíc zaměstnanců. Ekologické křídlo Labour Party ale uvádí, že část výkyvu v zaměstnanosti vykryje sama zelená transformace ekonomiky. Energetika závisející na obnovitelných zdrojích a na ní navázaná odvětví totiž bude potřebovat vyšší tisíce nových zaměstnanců. Podle labouristů se navíc mají rozšiřovat sektory ekonomiky postavené na službách, jako je sociální a zdravotní péče.

Transformace má zahrnovat i investice do regionů, které přivedla závislost na mnohdy upadajících těžařských projektech do ekologické i ekonomické tísně. V těch mají díky investičním projektům a možnostem rekvalifikace vniknout příležitosti pro nové formy podnikání a rozvoj moderního zeleného průmyslu.

Možnost rekvalifikace je pro zelenou přestavbu ekonomiky v pojetí labouristů klíčová. Plán proto počítá i s rozšířením vzdělávacího systému o nové možnosti celoživotního vzdělávání. Ty mají nejen pomoci lidem v produktivním věku s bezproblémovým přechodem do nových oborů, ale také připravit ekonomiku na očekávaný rozvoj automatizace, který v příštím desetiletí ovlivní až desítky procent pracovních pozic.

Labouristé chtějí minimalizovat i emise pocházející z dopravy skrze modernizaci železnic a převod co největšího podílu veřejné dopravy do veřejného vlastnictví. Klíčové je především nahrazení nyní převládající automobilové dopravy kvalitními vlaky a autobusy, které provází nesrovnatelně nižší uhlíková stopa. Jízdné by se mělo snížit, případně zcela zrušit. Výhodou posílení veřejné dopravy mají být i nová pracovní místa a investiční příležitosti.

Kritici včetně některých zástupců odborů pokládají vizi Green New Deal za příliš optimistickou. Není totiž zcela jisté, zda bude trh reagovat na investice žádoucím způsobem. Předmětem obav především ze strany pravice je také zcela otevřená levicová rétorika labouristů oznamujících „zelenou průmyslovou revoluci“ a budování socialistické ekonomiky.

Uhlíková neutralita je ve světě běžným tématem, Češi jsou pozadu

Britský Green New Deal přichází v situaci, kdy všechny hlavní tamější politické strany v obecné rovině nutnost dosažení uhlíkové neutrality plně uznávají a liší se pouze v datech, kdy jí chtějí dosáhnout. Nejrychleji, k roku 2030, chtějí cíle dosáhnout zelení, nyní doplnění o labouristy. Liberální demokraté chtějí na ekonomickou transformaci o patnáct let déle a nejméně razantní opatření chystá Konzervativní strana, jež pokládá za dostačující stávající záměr na nulové emise v roce 2050.

Polovina století je metou, k níž zatím směřují i některé další vůdčí evropské ekonomiky, například Francie či Německo. Švédsko chce spolu se Skotskem emise skleníkových plynů odbourat k roku 2045. Ještě větší ambice projevilo Norsko, které chce srazit emise na nulu do roku 2030, ovšem pouze v případě, že se k němu připojí další země.

S největší pravděpodobností mezi nimi nebude Česká republika. Vláda Andreje Babiše (ANO) konkrétní strategii, jak dosáhnout uhlíkové neutrality, nemá. Premiér počítá s tím, že se zde emise sníží ve srovnání s rokem 1990 o čtyřicet procent k roku 2030 a o osmdesát procent do poloviny století.

Ekologové to pokládají za zcela nedostatečné. Rok 1990 je podle nich zvolený účelově kvůli tehdejší míře emisí ovlivněné přežívajícím těžkým průmyslem z doby vlády KSČ. Výhled navíc ani zdaleka neodráží aktuální propočty, podle nichž mají země prvního světa přestat spalovat uhlí nejpozději v roce 2031.