Oficiálně vyhlášených stávek v Británii již dlouho ubývá. Spontánní stávky se ovšem nyní šíří i do sektorů odborově neorganizovaných a objevují se nové, kreativní formy protestů. Projevuje se to rovněž ve statistice pracovních dnů ztracených díky odmítání práce; těch v britském soukromém sektoru v posledních letech výrazně přibylo, popisují v článku na popularizačním webu The Conversation sociální vědci Emma Sara Hughesová a Tony Dundon.

Konkrétně se podle oficiálních statistik v lednu 2018 podařilo ztratit 231 tisíc pracovních dnů — o 146 tisíc víc než v lednu předchozího roku a o 166 tisíc víc než v roce 2016.

Mezi příklady nových typů stávek v dosud neorganizovaných oblastech uvádějí výzkumníci úspěch pilotů a dalších zaměstnanců společnosti Ryanair, jimž se pod hrozbou stávky podařilo přimět vedení k jednání o mzdách. Ředitel Michael O‘Leary se přitom proslavil výrokem, že „dřív bude mrznout v pekle“, než jeho aerolinka připustí vznik odborů.

Historicky první stávka proběhla loni také ve společnosti McDonald‘s a podle pozorovatelů je pravděpodobné, že v průběhu letošního roku přeruší zaměstnanci řetězce činnost znovu. Vadí jim nejen nízké platy, nýbrž i často kritizované smlouvy s takzvaně „nulovými hodinami“, tedy bez garantované pracovní doby. Kromě toho zastavili během ledna práci dělníci na železnici, zaměstnanci IT Firem i vysokoškolští učitelé, ohrožení škrtáním příspěvků na penze.

Nové formy odporu

Nespokojenost s platy, pracovními podmínkami a nejistotou však kromě běžného odpírání vlastní práce plodí také netradiční formy protestních aktivit, upozorňují Hughesová a Dundon. Rok od roku narůstá absentérství, k němuž podle výzkumníků kromě stále většího rozšíření psychických chorob vedou také postoje mileniálů neodpovídající tradiční pracovní etice.

Objevují se i sabotáže — neznámý zaměstnanec společnosti Ineos například loni v květnu vyřadil z provozu celou rafinerii ve skotském Grangemouth. Zřejmě proto, že firma oslyšela protesty proti rostoucímu nepoměru mezi platy dělníků a managementu firmy.

Pozoruhodným příkladem nových forem organizace je skotská kampaň Better Than Zero („lepší než nula“ v narážce na nulový počet hodin ve smlouvách), za níž stojí mladí odboráři zaktivizovaní nedávnou kampaní za nezávislost na Británii.

Především své vrstevníky pracující v pohostinství, jídelních řetězcích a dalších prekérních zaměstnáních, se snaží oslovit prostřednictvím sociálních médií a pak jim na místní úrovni pomáhat k dosažení lepších platů a postavení.

„Máme dost šéfů, kteří si myslí, že si můžou dovolit všechno,“ píše na svých stránkách organizace, která má skupiny ve dvanácti skotských městech, nabízí bezplatné rady po telefonu a spolupracuje také s oficiální centrálou skotských odborů (STUC).

Nespokojenost i solidarita