Z letmého pohledu se to zdá jako dílčí kauzička. Přesto se jí už několik dní zaobírají snad všechna média v Británii i zemích, kde se přes anglické agentury kouká do světa. Tedy i u nás. Několik rozměrů kauzy však v českém podání stále zaniká.

Věcnou podstatou je, že Dominic Cummings — což je šéfporadce a šéfstratég Borise Johnsona a muž, který pro britského premiéra dělá to, co u nás pro Babiše Faltýnek, Prchal a Hanč dohromady — porušil koronavirový režim. Dne 27. března se vypravil z Londýna autem s ženou a synem za svými rodiči do Durhamu na severu Anglie. Žena byla v té době už plnohodnotně nemocná Covidem-19, Cummings i syn se nakazili zřejmě od ní. V Británii přitom platilo nařízení o sebeizolaci rodin s nakaženými v místě aktuálního bydliště.

O šestnáct dní později, to jest 12. dubna, vyrazili navíc Cummingsovi na výlet do historického městečka Barnard Castle ležícího kolem stejnojmenného hradu. A dle některých svědectví měli podmínky ochranného režimu porušit ještě jednou cestou, konkrétně 19. dubna opět do Durhamu. Tu zatím Cummings popírá.

↗

Dominic Cummings s novináři příliš nekomunikuje. Ke své kauze však uspořádal před pár dny vzácnou tiskovku. Foto GP

Cummingsova obhajoba

Cummings na svoji obranu uvádí, že jednal legálně. Ochranný režim — jehož byl mimochodem spoluarchitektem — počítá totiž s celkem třinácti situacemi, kdy se toleruje jeho porušení. On byl dle vlastních slov v jedné z nich. Rodinu převážel mimo aktuální bydliště, neboť prý nebyl schopen zajistit synovi péči v Londýně, třebaže patří k nejvlivnějším a nejlépe placeným lidem v zemi.

Na výlet do Barnard Castle vyrazili pak Cummingsovi podle Dominica až po uzdravení. A údajně nešlo o výlet, ale o cvičnou vyjížďku k otestování, zda se Dominicovi spravil už zrak narušený nemocí, aby mohl bezpečně odřídit dlouhou cestu zpátky z Durhamu do Londýna.

Svého člověka hájí přitom i premiér, podle něhož jednal Cummings nejen legálně, ale také rozumně a jako rodič dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A že prý „jestli po něm“, tedy po Johnsonovi, „ někdo chce, aby shazoval otce, který instinktivně udělal, co považoval za nejlepší pro zdraví svého dítěte“, tak to že „on — ať se nikdo nezlobí — dělat nebude“. 

Britská specifika

V zásadě by se dalo říct, že Cummingsova kauza je obdobou naší kauzy Vratislava Mynáře, tedy kancléře prezidenta Zemana, který uspořádal v době českých koronavirových omezení malou zabíjačku. Kancléř, mluvčí Ovčáček i sám prezident hájili porušení pravidel tehdy také nutností, respektive argumentem, že kdyby nebylo prase poraženo, mohlo pojít.

Karanténu porušoval pověstně i další Zemanův člověk, z Číny navrátivší se poradce Martin Nejedlý.

Jenomže s kauzou Johnsonova „kancléře“ se v Británii zachází přeci jen jinak. Předně, na téma se vrhla média všech směrů i úrovní a nepolevila, dokud neobjasnila kauzu se vším všudy. Channel 4 přinesl například i reflexe z míst, kde se Cummings pohyboval, pohledy místních radních, názory policistů a podobně.

V televizi se objevily babičky připomínající, jak dlouho ony neviděly svá vnoučata a co to pro ně znamená. Rodiny z Barnard Castle zas vyprávěly, čeho všeho se musely vzdát za karantény, zatímco se jim Cummings procházel pod okny.

Bulvární Daily Mail si objednal u YouGov průzkum, jak celou kauzu vnímá široká veřejnost — 71 procent Britů je přesvědčeno, že Cummings porušil pravidla; 59 procent má za to, že by měl rezignovat.

Jeden ministr se už vzdal na protest funkce. Parlament, kanceláře i sídlo vlády zaplavily stížné dopisy. Ve středu premiéra zkritizovali i jeho vlastní poslanci.

V úterý 22. května byl Johnson grilován na tiskové konferenci otázkami, jako zda mají Britové poslouchat spíše instinkty, nebo dodržovat pravidla. A Johnsonův ministr zdravotnictví Matt Hancock obdržel dotaz, zda tedy stát vrátí peníze z čtrnácti tisíc vybraných pokut za porušení koronavirových pravidel všem lidem, kteří je porušili kvůli svým dětem… Podle Hancocka se to prý na vládě „ještě projedná“.

Papaláši jsou všude, ale

Britským specifikem je přesvědčení části novinářů, že Cummings řídí ve skutečnosti celou exekutivu a že ve svých rukou koncentruje čím dál větší moc. Jsou na něj proto přísnější. Jiní mu zase nezapomněli kampaň před referendem o brexitu v roce 2016, která právě na jeho pokyn pověstně rozmlžila hranici mezi pravdou a lží.

V podstatě není však rozdílu mezi českým a britským papalášstvím. Lepšolidi, kteří porušují pravidla, protože díky postavení mohou, se najdou jak u Zemana, tak v Londýně. Rozdíl je v reakci.

I britský premiér má od svého posledního volebního vítězství takřka neotřesitelné postavení, a Cummingse tak odvolávat nemusí — při maximálním vyhrocení by ho mohl navíc sesadit formálně, a přitom s ním dále spolupracovat. V britském prostředí ovšem nelze reagovat na podobná odhalení například útoky na novináře, semknutím řad a jízlivými posměšky z jejich pozadí.

I egocentrický Dominic Cummings mluvil při tiskovce, kde svoje jednání vysvětloval, pokorným tónem, jako by ukradl vidličky. A i Johnson musí na svých tiskovkách trpělivě sumírovat odpovědi na nepříjemné otázky.  

V zásadě tedy je Cummingsova kauza jako Mynářovo prase. V celku však prostě britštější.

P. S. Právě v době, kdy byl tento text dopsán, publikovala ČTK zprávu, že Vratislav Mynář bude potrestán pokutou 1300 korun. Vyměřila mu ji Státní veterinární správa za to, že poražené prase neměl zaregistrované dle aktuálních předpisů.