↗

Premiér Johnson po svém uzdravení neopomněl jmenovitě poděkovat sestrám, které se o něj staraly na jednotce intenzivní péče. Nyní už ovšem děkuje všem, kteří vytvářejí bohatství, kapitalistům a finančníkům. FB Borise Johnsona

Obdivných slov a děkovných gest se zdravotníkům a dalším klíčovým pracovníkům dostalo během pandemie požehnaně. U symboliky bohužel také zůstalo.

V neděli uplynulo dvaasedmdesát let od založení britského veřejného zdravotnictví v jeho současné podobě (National Health Service, zkráceně NHS). U této příležitosti jsme naposledy v ulicích tleskali všem, kteří nám pomohli nečekanou krizi přečkat. Nezdá se ale, že by se Británie chystala kromě potlesku poděkovat zdravotníkům a dalším klíčovým pracovníkům i jinak (v duchu anglického rčení „put your money where your mouth is“).

Když se zemí začala šířit virová hrozba, kdo mohl, zůstal doma. Buď jeho práce nebyla pro přežití společnosti v akutní krizi zapotřebí (můj případ), nebo si mohl dovolit zařídit home office — pro řadu lidí ovšem nedostupný luxus, jak potvrdila datová analýza New York Times. 

Do nemocnic, podniků a provozů tak každý den vyrážely miliony lidí. V Británii si vysloužili označení „key workers“, tedy klíčoví pracovníci. Že jsou důležití, se najednou dozvěděli dělníci na silnicích, řidiči, uklízečky, opraváři, pokladní, pošťačky, kurýři, ošetřovatelky, vychovatelé, doktoři a další lékařský personál. Ocenění však v sobě skrývalo také příkaz: protože jste důležití, půjdete do práce.

Pracovat musela i moje kamarádka Chanelle, zdravotní sestra v největší nemocnici v Cambridge. Zrušila dokonce cestu za rodinou přes půl světa — pochází totiž z Jihoafrické republiky. Ale nikdy by ji nenapadlo si stěžovat. Roky pracuje na jednotkách intenzivní péče a svou prací žije.