Británii čeká odchod z EU, rozhodl více než milion hlasů

Petr Jedlička

Navzdory posledním průzkumům zvítězil v britském referendu názor odpůrců unijního členství. Britskou reprezentaci teď čeká tlumení otřesů na trzích a složité vyjednávání, zbytek Evropské unie debata o vlastní budoucnosti.

Velká Británie opustí Evropskou unii. Rozhodli o tom tamní voliči ve čtvrtečním referendu. Podle již konečných výsledků podpořilo odchod z EU 51,9 porcenta účastnících se Britů, tedy přibližně o 1,3 milionu hlasujících více, než setrvání. Účast v referendum přesáhla 71procentní hranici, což je o pět procent více než při posledních parlamentních volbách.

Britskou reprezentaci teď čeká především uklidňování otřesu na trzích, a poté složité vyjednávání nového modelu koexistence země se zbytkem EU. Zbytek EU bude zároveň debatovat, jak přizpůsobit strukturu institucí a rozložení reprezentace odchodu jednoho z velkých členů, i jak reformovat celou Unii, aby se předešlo jejímu rozpadu.

Euroskeptické nálady posílily v posledních letech i v dalších zemích, a je tak otázkou, kterým směrem by se měla EU vydat — zda k těsnější integraci, jež by jí umožnila efektivněji fungovat a řešit federálně problémy, které dnes jako spolek států, jež zůstávají v oblastech mimo obchod a volný pohyb víceméně suverénní, řešit nezvládá.

Anebo zda unijní strukturu rozvolnit a fungovat více jako koordinační platforma pro společný trh, čímž by EU vyšla vstříc kritice, že je přebyrokratizovaná a příliš zasahuje do politik jednotlivých států. Možné je také, že se upevní jádro EU kolem eurozóny, které se bude integrovat do federální podoby, a okolo něj vznikne slupka volněji napojených států.

Rozhovory mezi EU a Británií by měly trvat dle různých odhadů od dvou do osmi let. Dokud nebudou tato jednání ukončena, zůstává Británie plnohodnotným členem Unie se všemi závazky a omezeními.

Základní obraz o dynamice vývoje v nejbližší době si bude možné udělat už po jednání stálého předsedy Evropské rady, předsedy Evropské komise a ministrů zahraničí členských zemí EU v pátek odpoledne, respektive po mimořádném summitu hlav členských států v sobotu nebo příští týden.

V roce 2017, tedy v průběhu rozhovorů, se přitom budou konat parlamentní volby v Nizozemsku, Německu, České republice a také ve Francii, přičemž se očekává, že tamní euroskeptikové budou požadovat referendum o vystoupení z EU rovněž. Francouzská nacionalistka Marine Le Penová už oznámila, že daný požadavek bude jedním z hlavních témat její prezidentské kampaně.

Více o celkových důsledcích Brexitu a o tom, co bude nyní následovat, v analýze zde.

Vítězství zastánců odchodu Británie z EU bude mít kromě toho i politické důsledky ve vlastním Spojeném království. Již v pátek dopoledne rezignoval premiér David Cameron, přičemž slíbil, že bude řídit vládu ještě do konference své strany na podzim. Je otázkou, zda se pak pouze vymění premiér a část ministrů, anebo budou vypsány dle britského obyčeje předčasné volby. Na perspektivní posílení či oslabení Cameronovy Konzervativní strany, labouristů či euroskeptického hnutí UKIP mají analytikové v současnosti rozdílné názory.

V Británii i zahraničních médiích jinak začíná intenzivní diskuze o příčinách výsledku. O jejím průběhu a prvních závěrech budeme ještě informovat.

Souhrnně o kampani

Kampaň před referendem byla na britské poměry mimořádně emotivní, a to v dobrém i zlém. Podle pozorovatelů se do vášnivého přesvědčování zapojilo velké množství dobrovolníků. Téma probírala ze všech stran také řada expertů. Věcné výměny argumentů ovšem začaly být s postupujícím časem vytlačovány apely na budoucnost dětí a zdůrazňování rizik odchodu na straně odpůrců Brexitu a vyzdvihování dávné britské velikosti a démonizace důsledků politiky EU na straně jeho zastánců.

Podle tvrzení insiderů z obou stran přišel politikům nezvyklý počet výhrůžek, sociální sítě zaplavily vulgarismy a virálně se šířící fámy. V průběhu června potom už kampaň vůbec nepřipomínala dialog — s výjimkou televizních debat chrlily jednotlivé strany pouze svá stanoviska, aniž by snažily vycházet z věcné podstaty toho, co říká druhá.

Z hlediska politického se vládní konzervativci rozdělili na dva tábory. Mezi labouristy vedla většina kampaň za setrvání a menšina pro odchod. Čistě pro odchod byly menší euroskeptické a národovecké strany v čele s UKIPem Nigela Farage, čistě pro setrvání liberální demokraté, zelení a skotští levicoví nacionalisté.

Z hlediska témat probíhala kampaň obou táborů v několika rovinách. U příznivců setrvání šlo zejména o rovinu pragmatickou (ekonomické přínosy členství, možnost reagovat na globální výzvy jako větší celek, rizika, která by plynula z odchodu, lepší možnost ovlivnit politiku EU zevnitř než zvenčí) a idealistickou (EU jako jeden z garantů míru a prostor pro obrušování hran konfliktů, EU jako společný domov či rodina, do níž Británie patří, apod.).

Zastánci Brexitu zase poukazovali zvláště na otázky, v nichž EU omezuje britskou suverenitu (regulace obchodu a volný pohyb osob, přístup k přistěhovalcům, možnost nakládání s penězi, jež Británie posílá do společného rozpočtu), na problémy ve fungování Unie (byrokratičnost, neakceschopnost, politická neodpovědnost úřednických elit a demokratický deficit) a na „tradiční britský potenciál“ v podnikání i péči o demokracii, jemuž by odchod z EU umožnil znovu rozkvést.

Jak vidno z výsledků, přístup tábora pro odchod se nakonec ukázal jako působivější.

Další informace:

BBC News Brexit: What happens now?

BBC News Brexit: Five challenges for the UK when leaving the EU

BBC News EU referendum: Updates and results

BBC News Key moments in the EU referendum campaign

The Guardian David Cameron resigns after UK votes to leave European Union

The Guardian Cameron has lost his job — his Teflon cockiness has finally worn off

The Guardian EU referendum live results — tracker

The Guardian EU referendum: pound plunges after strong Brexit vote leaves Britain on a knife-edge — live

The Independent EU referendum: Pro-Brexit Tory MPs call on David Cameron to remain as PM regardless of result

The Independent Brexit: What is it and why are we having an EU referendum?

    Diskuse (60 příspěvků)
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    June 24, 2016 v 9.26
    David Cameron právě před dveřmi s číslem 10 rezignoval na svou funkci.
    Honza Macháček, chemik
    June 24, 2016 v 10.6
    Pryč s Anglií!
    Ať žije svobodné Skotsko!
    Ať žije jednotné Irsko!
    Ať žije demokratická Evropská federace!
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    June 24, 2016 v 12.27
    Svobodné soupeření majetných o moc má nadále operetní polohu.
    Doufám, že to bujné laškování neskončí rvačkou již zítra.
    Tak jak je to mezi námi pobožnými Evropany zvykem ......
    bych nejistě dodal.
    Mj věhlasný současný filosof Charles Taylor se nechal slyšet:
    V moment kdy se vloudí do demokratického režimu nedůvěra ve smysl společného politického projektu - smysl pro vzájemné závazky, nastává doba konjunktury populistů a diktatury - tyranie většiny.
    Kdopak nám tu důvěru zašantročil.....bych se nejen pražské neoliberální elity pozeptal.
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    June 24, 2016 v 13.52
    Otěže pevně třímají londýnské banky pane Petrásku, neobával bych se nějaké dlouhodobější nestability. Jen je teď zase chvíli čas výhodně nakupovat...

    Jinak rozložení hlasujících je tristní (Londýn a okolí, Cambridge, Oxford, Manchester, Liverpool a Skotsko pro setrvání, zbytek Anglie a Wales pro vystoupení), rozdíl byl nějaké 4%,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, jako zastánce zastupitelské demokracie mě tohle referendum utvrdilo ve velké ostražitosti k těmhle nástrojům přímé demokracie. Británie je nyní hluboce rozdělená země a bude činit zásadní kroky, se kterými nesouhlasí téměř polovina obyvatelstva.
    AM
    Aleš Morbicer, invalidní důchodce a audiofil
    June 24, 2016 v 13.57
    P.S. Politika Jeremy Corbyna také přispěla svými plody - hlavně pokud jde o Skotsko.
    Martin Šimsa, filosof
    June 24, 2016 v 14.10
    Sbohem Malá Británie!
    Buď věčnou výstrahou pro naše putinovce!
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    June 24, 2016 v 14.44
    Pevné třímání otěží za konjunkce konzumismu
    a to vše za jízdy v mlze, jsou vždy jen zábavným zážitkem krátké nestability, pane Morbicere.
    Pro obyvatele ostrova Morbic v Bretani jde možná o běžnou událost kousek za humny ....bych zvědavě dodal.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    June 25, 2016 v 11.38
    Ani nejsem překvapený tím, co zde čtu.
    Opět musím konstatovat - Nic nepochopili, nic se nenaučili. A demokracie? Když vyhrál volby Bellen o nějakých 30 tisíc hlasů, tak zde bylo oslavováno jeho vítězství. Když vyhráli příznivci Brexitu, hned je zmiňováno rozbití VB a rozdíl 4 % /v Rakousko to bylo jen 0,6 %/ je najednou důvodem k velké ostražitosti k těmhle nástrojům přímé demokracie - referendu. Bez ohledu na to, že například J.Přibáň ve článku"Brrr-exit." píše, že naopak "referendum je jedním z mála způsobů, jak toto rozhodování podřídit demokratické vůli a kritérium účinnosti skloubit s potřebou veřejného dohledu." I jacísi putinovci jsou do toho zamícháni.
    Jediným ostrůvkem zdravého rozumu je zde pan Petrásek. A ptá se velice příznačně : Kdopak nám tu důvěru zašantročil..?
    O tom musí být debata, pokud chceme posun vpřed.
    Nyní probíhá mistrovství Evropy ve fotbale. Zkusím použít příměr. Svého času Bruckner zavedl veto na kritiku národního týmu. Byly povoleny jen oslavné ódy, což se samozřejmě projevilo i výkonnosti tohoto týmu. Proč by se měli fotbalisté zlepšovat, když je všichni jen chválí? Slováci na tom byli jinak. I po vítězném zápase byl výkon podroben kritice. Výsledek? Slováci postupují, naši s velkou hanbou odjeli domů.
    Vedení EU převzalo brucknerovskou taktiku. Přihodilo náhubek politické korektnosti. Výsledek? Státy Staré Evropy, které nám /prý xenofobům, nacionalistům a kdoví komu ještě/ zde ještě docela nedávno byly dávány za vzor, se trhají z EU, případně musí spojovat proti svým skutečným nacionalistům všechny síly /i divné čachry s korespondenčním hlasováním/, aby tomu tak nebylo.
    Král je zjevně nahý, ale běda tomu, kdo to řekne! Jak ale má pak dojít k nápravě stavu EU, jak zamezit jejímu drobení?
    Je smutné, když aktivisté místo kritiky těch, kteří EU dovedli tam, kde je, kritizují ty, kterým se stav EU proto nelíbí až tak, že z ní chtějí pryč. Když aktivisté otevřeně kritizují prvky přímé demokracie, protože výsledek jeho konání se jim nehodí do krámu.
    Je to smutné, ale již tím nejsem překvapený.
    JN
    Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač
    June 25, 2016 v 20.6
    "...mě tohle referendum utvrdilo ve velké ostražitosti k těmhle nástrojům přímé demokracie."
    Jak, pane Morbicere, hodnotíte třeba to únorové referendum ve Švýcarsku, ve kterém Švýcaři zamítli vyhošťování kriminálních cizinců?

    Pro mě je to malý důkaz toho, že referenda nedopadají jen takzvaně populisticky.

    Referenda na malém městě, nebo spíše ankety s registrací účastníků, kde se s pomocí tohoto nástroje rozhoduje o městských investicích, dopadají ke všeobecné spokojenosti občanů města, žádný populismus se neprojevuje, jde o odpovědné rozhodování. Je ovšem vhodné doplnit to rozklikávacím městským rozpočtem, přístupným pro každého přes internet, a transparentním městským účtem, přístupným také pro každého přes internet. (Divím se, že DR si už tyto moderní vymoženosti nezavedl, jednoznačně to zvyšuje důvěru.)
    Honza Macháček, chemik
    June 26, 2016 v 10.23
    Referendum
    Katastrofální všelidová hlasování, jako Brexit, rakouský zákaz jaderné energetiky nebo česká přímá volba prezidenta, nejsou důkazem škodlivosti referenda a nezbytnosti zastupitelské demokracie, ale právě naopak projevem selhání zastupitelské demokracie a důkazem nutnosti mít referendum jako běžně užívaný nástroj demokratické politiky.

    Občané (nebo raději lidé, občanský princip se ukazuje jako zastaralý, když například Češi a Poláci, kteří jsou dlouhodobě součástí britské společnosti, byli vyloučení z hlasování o budoucím britském vztahu k Evropě) potřebují mít možnost kdykoliv, když začnou mít pocit, že je jejich zastupitelé zastupují špatně, vyjádřit a prosadit referendem bezprostředně svůj názor na každou konkrétní záležitost, ve které je právě zastupitelé zklamali. Samozřejmě že je možné v referendu odhlasovat špatné rozhodnutí, ale to není o nic větší problém, než že lze ve volbách zvolit špatné zastupitele a nechat je špatně rozhodovat celé volební období.

    Referendum se stává problémem, jen když se koná jako zcela mimořádná událost jednou za uherský rok uprostřed selhávající, odcizené zastupitelské demokracie. Pak hlasující v referendu, místo aby hlasovali o tématu referenda a rozhodovali se na základě věcných argumentů a analýz, dávají průchod dlouhodobé frustraci ze svých zastupitelů, řídí se iracionálními pocity a svým hlasem se snaží vyjádřit nespokojenost a nedůvěru k systému.

    Nevyhlásit v selhávající a odcizené zastupitelské demokracii žádné referendum situaci nezachrání, zklamání, zloba a pocit bezmoci se budou hromadit tak dlouho, až si nějaký průchod najdou. Třeba v řádných volbách do zastupitelských orgánů v podobě podpory pro fašistické strany.
    + Další komentáře