Británii čeká odchod z EU, rozhodl více než milion hlasů
Petr JedličkaNavzdory posledním průzkumům zvítězil v britském referendu názor odpůrců unijního členství. Britskou reprezentaci teď čeká tlumení otřesů na trzích a složité vyjednávání, zbytek Evropské unie debata o vlastní budoucnosti.
Velká Británie opustí Evropskou unii. Rozhodli o tom tamní voliči ve čtvrtečním referendu. Podle již konečných výsledků podpořilo odchod z EU 51,9 porcenta účastnících se Britů, tedy přibližně o 1,3 milionu hlasujících více, než setrvání. Účast v referendum přesáhla 71procentní hranici, což je o pět procent více než při posledních parlamentních volbách.
Britskou reprezentaci teď čeká především uklidňování otřesu na trzích, a poté složité vyjednávání nového modelu koexistence země se zbytkem EU. Zbytek EU bude zároveň debatovat, jak přizpůsobit strukturu institucí a rozložení reprezentace odchodu jednoho z velkých členů, i jak reformovat celou Unii, aby se předešlo jejímu rozpadu.
Euroskeptické nálady posílily v posledních letech i v dalších zemích, a je tak otázkou, kterým směrem by se měla EU vydat — zda k těsnější integraci, jež by jí umožnila efektivněji fungovat a řešit federálně problémy, které dnes jako spolek států, jež zůstávají v oblastech mimo obchod a volný pohyb víceméně suverénní, řešit nezvládá.
Anebo zda unijní strukturu rozvolnit a fungovat více jako koordinační platforma pro společný trh, čímž by EU vyšla vstříc kritice, že je přebyrokratizovaná a příliš zasahuje do politik jednotlivých států. Možné je také, že se upevní jádro EU kolem eurozóny, které se bude integrovat do federální podoby, a okolo něj vznikne slupka volněji napojených států.
Rozhovory mezi EU a Británií by měly trvat dle různých odhadů od dvou do osmi let. Dokud nebudou tato jednání ukončena, zůstává Británie plnohodnotným členem Unie se všemi závazky a omezeními.
Základní obraz o dynamice vývoje v nejbližší době si bude možné udělat už po jednání stálého předsedy Evropské rady, předsedy Evropské komise a ministrů zahraničí členských zemí EU v pátek odpoledne, respektive po mimořádném summitu hlav členských států v sobotu nebo příští týden.
V roce 2017, tedy v průběhu rozhovorů, se přitom budou konat parlamentní volby v Nizozemsku, Německu, České republice a také ve Francii, přičemž se očekává, že tamní euroskeptikové budou požadovat referendum o vystoupení z EU rovněž. Francouzská nacionalistka Marine Le Penová už oznámila, že daný požadavek bude jedním z hlavních témat její prezidentské kampaně.
Více o celkových důsledcích Brexitu a o tom, co bude nyní následovat, v analýze zde.
Vítězství zastánců odchodu Británie z EU bude mít kromě toho i politické důsledky ve vlastním Spojeném království. Již v pátek dopoledne rezignoval premiér David Cameron, přičemž slíbil, že bude řídit vládu ještě do konference své strany na podzim. Je otázkou, zda se pak pouze vymění premiér a část ministrů, anebo budou vypsány dle britského obyčeje předčasné volby. Na perspektivní posílení či oslabení Cameronovy Konzervativní strany, labouristů či euroskeptického hnutí UKIP mají analytikové v současnosti rozdílné názory.
V Británii i zahraničních médiích jinak začíná intenzivní diskuze o příčinách výsledku. O jejím průběhu a prvních závěrech budeme ještě informovat.
Souhrnně o kampani
Kampaň před referendem byla na britské poměry mimořádně emotivní, a to v dobrém i zlém. Podle pozorovatelů se do vášnivého přesvědčování zapojilo velké množství dobrovolníků. Téma probírala ze všech stran také řada expertů. Věcné výměny argumentů ovšem začaly být s postupujícím časem vytlačovány apely na budoucnost dětí a zdůrazňování rizik odchodu na straně odpůrců Brexitu a vyzdvihování dávné britské velikosti a démonizace důsledků politiky EU na straně jeho zastánců.
Podle tvrzení insiderů z obou stran přišel politikům nezvyklý počet výhrůžek, sociální sítě zaplavily vulgarismy a virálně se šířící fámy. V průběhu června potom už kampaň vůbec nepřipomínala dialog — s výjimkou televizních debat chrlily jednotlivé strany pouze svá stanoviska, aniž by snažily vycházet z věcné podstaty toho, co říká druhá.
Z hlediska politického se vládní konzervativci rozdělili na dva tábory. Mezi labouristy vedla většina kampaň za setrvání a menšina pro odchod. Čistě pro odchod byly menší euroskeptické a národovecké strany v čele s UKIPem Nigela Farage, čistě pro setrvání liberální demokraté, zelení a skotští levicoví nacionalisté.
Z hlediska témat probíhala kampaň obou táborů v několika rovinách. U příznivců setrvání šlo zejména o rovinu pragmatickou (ekonomické přínosy členství, možnost reagovat na globální výzvy jako větší celek, rizika, která by plynula z odchodu, lepší možnost ovlivnit politiku EU zevnitř než zvenčí) a idealistickou (EU jako jeden z garantů míru a prostor pro obrušování hran konfliktů, EU jako společný domov či rodina, do níž Británie patří, apod.).
Zastánci Brexitu zase poukazovali zvláště na otázky, v nichž EU omezuje britskou suverenitu (regulace obchodu a volný pohyb osob, přístup k přistěhovalcům, možnost nakládání s penězi, jež Británie posílá do společného rozpočtu), na problémy ve fungování Unie (byrokratičnost, neakceschopnost, politická neodpovědnost úřednických elit a demokratický deficit) a na „tradiční britský potenciál“ v podnikání i péči o demokracii, jemuž by odchod z EU umožnil znovu rozkvést.
Jak vidno z výsledků, přístup tábora pro odchod se nakonec ukázal jako působivější.
Další informace:
BBC News Brexit: What happens now?
BBC News Brexit: Five challenges for the UK when leaving the EU
BBC News EU referendum: Updates and results
BBC News Key moments in the EU referendum campaign
The Guardian David Cameron resigns after UK votes to leave European Union
The Guardian Cameron has lost his job — his Teflon cockiness has finally worn off
The Guardian EU referendum live results — tracker
The Guardian EU referendum: pound plunges after strong Brexit vote leaves Britain on a knife-edge — live
The Independent EU referendum: Pro-Brexit Tory MPs call on David Cameron to remain as PM regardless of result
The Independent Brexit: What is it and why are we having an EU referendum?
Ať žije jednotné Irsko!
Ať žije demokratická Evropská federace!
Tak jak je to mezi námi pobožnými Evropany zvykem ......
bych nejistě dodal.
Mj věhlasný současný filosof Charles Taylor se nechal slyšet:
V moment kdy se vloudí do demokratického režimu nedůvěra ve smysl společného politického projektu - smysl pro vzájemné závazky, nastává doba konjunktury populistů a diktatury - tyranie většiny.
Kdopak nám tu důvěru zašantročil.....bych se nejen pražské neoliberální elity pozeptal.
Jinak rozložení hlasujících je tristní (Londýn a okolí, Cambridge, Oxford, Manchester, Liverpool a Skotsko pro setrvání, zbytek Anglie a Wales pro vystoupení), rozdíl byl nějaké 4%,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, jako zastánce zastupitelské demokracie mě tohle referendum utvrdilo ve velké ostražitosti k těmhle nástrojům přímé demokracie. Británie je nyní hluboce rozdělená země a bude činit zásadní kroky, se kterými nesouhlasí téměř polovina obyvatelstva.
Pro obyvatele ostrova Morbic v Bretani jde možná o běžnou událost kousek za humny ....bych zvědavě dodal.
Jediným ostrůvkem zdravého rozumu je zde pan Petrásek. A ptá se velice příznačně : Kdopak nám tu důvěru zašantročil..?
O tom musí být debata, pokud chceme posun vpřed.
Nyní probíhá mistrovství Evropy ve fotbale. Zkusím použít příměr. Svého času Bruckner zavedl veto na kritiku národního týmu. Byly povoleny jen oslavné ódy, což se samozřejmě projevilo i výkonnosti tohoto týmu. Proč by se měli fotbalisté zlepšovat, když je všichni jen chválí? Slováci na tom byli jinak. I po vítězném zápase byl výkon podroben kritice. Výsledek? Slováci postupují, naši s velkou hanbou odjeli domů.
Vedení EU převzalo brucknerovskou taktiku. Přihodilo náhubek politické korektnosti. Výsledek? Státy Staré Evropy, které nám /prý xenofobům, nacionalistům a kdoví komu ještě/ zde ještě docela nedávno byly dávány za vzor, se trhají z EU, případně musí spojovat proti svým skutečným nacionalistům všechny síly /i divné čachry s korespondenčním hlasováním/, aby tomu tak nebylo.
Král je zjevně nahý, ale běda tomu, kdo to řekne! Jak ale má pak dojít k nápravě stavu EU, jak zamezit jejímu drobení?
Je smutné, když aktivisté místo kritiky těch, kteří EU dovedli tam, kde je, kritizují ty, kterým se stav EU proto nelíbí až tak, že z ní chtějí pryč. Když aktivisté otevřeně kritizují prvky přímé demokracie, protože výsledek jeho konání se jim nehodí do krámu.
Je to smutné, ale již tím nejsem překvapený.
Pro mě je to malý důkaz toho, že referenda nedopadají jen takzvaně populisticky.
Referenda na malém městě, nebo spíše ankety s registrací účastníků, kde se s pomocí tohoto nástroje rozhoduje o městských investicích, dopadají ke všeobecné spokojenosti občanů města, žádný populismus se neprojevuje, jde o odpovědné rozhodování. Je ovšem vhodné doplnit to rozklikávacím městským rozpočtem, přístupným pro každého přes internet, a transparentním městským účtem, přístupným také pro každého přes internet. (Divím se, že DR si už tyto moderní vymoženosti nezavedl, jednoznačně to zvyšuje důvěru.)
Občané (nebo raději lidé, občanský princip se ukazuje jako zastaralý, když například Češi a Poláci, kteří jsou dlouhodobě součástí britské společnosti, byli vyloučení z hlasování o budoucím britském vztahu k Evropě) potřebují mít možnost kdykoliv, když začnou mít pocit, že je jejich zastupitelé zastupují špatně, vyjádřit a prosadit referendem bezprostředně svůj názor na každou konkrétní záležitost, ve které je právě zastupitelé zklamali. Samozřejmě že je možné v referendu odhlasovat špatné rozhodnutí, ale to není o nic větší problém, než že lze ve volbách zvolit špatné zastupitele a nechat je špatně rozhodovat celé volební období.
Referendum se stává problémem, jen když se koná jako zcela mimořádná událost jednou za uherský rok uprostřed selhávající, odcizené zastupitelské demokracie. Pak hlasující v referendu, místo aby hlasovali o tématu referenda a rozhodovali se na základě věcných argumentů a analýz, dávají průchod dlouhodobé frustraci ze svých zastupitelů, řídí se iracionálními pocity a svým hlasem se snaží vyjádřit nespokojenost a nedůvěru k systému.
Nevyhlásit v selhávající a odcizené zastupitelské demokracii žádné referendum situaci nezachrání, zklamání, zloba a pocit bezmoci se budou hromadit tak dlouho, až si nějaký průchod najdou. Třeba v řádných volbách do zastupitelských orgánů v podobě podpory pro fašistické strany.
Po zřetelném vlivu nové levice na politické scéně zatím ani stopy, a to nejen nad stříbropěnnou .....bych dodal, doufaje v mou nepozornost.
Když Británie vystupuje z EU, je to špatně, protože o tom bylo Referendum.
Když se volil Zeman prezidentem,bylo to špatně, protože to bylo přímou volbou.
Přesto je volič nesmyslně nucen volit jednu jedinou stranu a na jeho názor na složení sněmovny se ho nikdo neptá. Je možné, že tímto postupem se dospěje k výsledku, který vlastně nikdo z voličů nechtěl.
Volba prezidenta v obou komorách parlamentu je zajisté možná a často k ní dochází. U nás v ní však byl před lety zvolen za zjevných intrik a machinací špatný prezident Klaus. Přímá volba prezidenta je zajisté rovněž možným mechanismem dosazení hlavy státu. Nic to však nemění na skutečnosti, že lid leckdy a také v případě Zemanově podlehl kouzlu osobnosti pro nejvyšší funkci nevhodné.
V případě rozdělení federace vzápětí po získání nazpět "vlády věcí svých", šlo o dílo lidí, kteří (správně) tušili, že je bude plebs poslouchat raději a oni se bez ohledu na špatnou startovní pozici vyšvihnou. Referendum mělo zajisté být. Ve Velké Británii referendum bylo, ukázalo se však, že nedostatek otevřenosti a mindráky se nevyhýbají ani (relativně) velkým národům. Kdyby vyhrálo "zůstat", už bychom o hlasování, až do dalšího pokusu, nic neposlouchali. A lidé chtějí být aspoň chvíli důležití, aby bylo aspoň pozdvižení. Jak Ztohoven?
Nikoliv hloupost britských voličů, ale demokratický deficit EU je příčinou nestability. Juncker však rezignovat nemíní.
Nejprve ale musí vůbec existovat a musí být voličům dovoleno získat i špatné zkušenosti, aby v budoucnu mohli svá rozhodnutí korigovat.
Nelze voliče chránit před důsledky jejich rozhodnutí tím, že jim žádné rozhodování neumožníme. Následky pak možná přijdou později, ale zato horší.
Už to zavál čas, ale já byl tvrdě proti přímé volbě prezidenta už v době jejího schválení, když jste tady všichni juchali, jak jsme si tím hrozně polepšili v demokratičnosti.
A o referendech jsem tvrdil, že nejdříve na místní úrovni a potom snad postupně rozšiřovat na větší politiku........
Navíc má kritika EU většinou jde trochu dále než obligátní "tak teď už konečně a jisto jistě víme, že takhle to dál nejde a musí se to změnit".
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
Ale jo když chcete, jsem to já, výstavní exemplář těch, co nic nepochopili, nic se nenaučili...
V případě té migrace nám nová levice jakoby říká: "Pomůžeme bezdomovcům."
A lidé na to: "Výborně, to už jsme dávno sami chtěli, vždyť jsou to chudáci."
Nová levice: "Považujeme ale to rozlišování bezdomovců a ostatních lidí na nádraží za nemorální a blbé!"
Lidé: "Cože?!"
Nová levice: "Považujeme to rozlišování bezdomovců a ostatních lidí na nádraží za nemorální a blbé!!!"
Lidé: "My vám nerozumíme, proč by to rozlišování bezdomovců a ostatních mělo být nemorální a blbé?"
Nová levice: "Považujeme to rozlišování bezdomovců a ostatních lidí na nádraží za nemorální a blbé!!!!!!"
Lidé: "Ale jak tedy chcete pomoci bezdomovcům, když se ta pomoc rozpustí mezi těmi ostatními lidmi, kteří ji nepotřebují?"
Nová levice: "Chtít se mít lépe není zločin!"
Lidé: "My ale nechceme pomáhat někomu, kdo to nepotřebuje. To nás podvádíte!"
Nová levice: "Jste bezcitní xenofobové a fašisté, nevíte, co je to solidarita!"
Lidé: "Jděte do háje i se všemi těmi lidmi na nádraží včetně bezdomovců! Nebyli jste náhodou dlouho na prudkým slunci bez čepice?"
Nová levice: "Nenadávejte nám do sluníčkářů! My jsme humanisté!"
No a takhle, pane Petrásku, ta "humanistická" nová levice vyvolává mezi lidmi nenávist k těm, kteří skutečně potřebují pomoc. Tak nevím..., je to hloupost, nebo nějaký záměr?
Současně jsou všechny vámi uvedené nešvary plus jiné produktem a pevnou součástí stále dominující společenskopolitické doktríny.
Příkladně otázky řešení brexit krize, když se nejen ve veřejnoprávních mediích zamlčuje její podstata - dlouhodobě opakovaná ignorace rozporů neoliberálního financkapitalismu, které zřetelně rozkládají soudržnost liberálně demokratického režimu.
Diskreditace pojmu sociální a levicový jde ruku v ruce s již završeným procesem korumpování levicového politického spektra, které spolklo a si vtělilo neoliberální doktrínu pravice.
Označení socialista, humanista ap má dnes buď anachronní, nebo negativní konotaci. Do slovníku postmoderny a tudíž žádné současné politické partaje nepatří.
A to nejen zde, ale i mezi radikálními kritickými duchy jakým je Houellebecq ve Francii a jiní jinde....bych dodal.
Jaké jsou skutečné důvody takového jednání?!
Pak by přestaly tak volně a zavádějícně létat vzduchem vzájemná označování sociálně angažovaných za fašisty.....jsem si jist.
Já jsem pro pro nenásilný odpor, respektive vytváření přirozených regionálních mutací systému, které se samy prosadí evolucí. Nejsem pro revoluce, nejsem pro vytváření "zázračných nových projektů všešťastné společnosti" někým "chytrým" v centru moci a pak prosazování takového projektu shora.
a) Že rozlišovat mezi obětmi hodnými pomoci a těmi nehodnými by mohl jen ten, kdo vidí do lidských srdcí a kdo si může být jist, že by byl vždy tím hodným. Tedy Bůh pro věřícího, nikdo pro mě.
b) Že bližnímu v nouzi se pomáhá, protože je v nouzi, nikoli protože si to zasloužil.
c) Lidé jsou lidé, někteří výjimečně dobří, někteří zlí, někdy odvážní a obětaví, jindy zbabělí a sobečtí. I když člověka zlého jinak než ze zbabělosti a sobectví, zlého pro zlo samo jsem nepotkal a spolu s Kantem pochybuji o možnosti jeho výskytu.
Politka, která se dělá buď s předpokladem, že lidé jsou v jádru zlí nebo dobří, bývá špatná a dost často končí v děsivých režimech.
Omlouvám se, všechny tři body jsou zcela neoriginální, mými slovy převyprávěný Voltaire a Pascal, inu, třeba to jednou dotáhnu až k té nové levici .-).
Tudíž také něco za mě. Člověk, jehož postoje legitimují proměnu Středozemního moře v hromadný uprchlický hrob, sice nemusí své názory hlásat ze sobectví, pohodlnosti a alibismu a nemusí ani to umírání v moři chtít, ale přesto by se měl zamyslet na morální přijatelností postojů, které mají takové důsledky.
Kdybychom řekli "Poplavte všichni k nám!" utopilo by se jich méně?
Ne, pane Profante, utopilo by se jich více, ale bylo by to zase "morálně v pořádku".
Je totiž pravdou, že utopení jdou na vrub hlavně Merkelové a dalších vítačů. Nebýt jich, nebýt pozvánky do ráje, neměli by důvod riskovat životy.
To, že je nepopřitelná ale ještě neznamená, že se ji zde nebude někdo snažit popřít. To už je ovšem jiná.
Ale je už náplní práce těch, kteří podnikají na chudobě druhých, aby líčili své story, aby dojali donátory. Je to prostě jejich byznys.
Může to vytvářet nová ohniska napětí a budoucích válek.
Mám o tom vážné pochybnosti.
Prvním možným dobrým důvodem takového kontroverzního postupu může být záměrná polarizace společnosti v Evropě a rozbití EU.
Dokud nevznikne většinová schopnost vymanění se z objetí postmoderního paradigma a tím neoliberální doktríny, nezbývá než se nadále vzájemně usvědčovat z kolaborace na základě znalosti nepopřitelné pravdy o velmi lstivých mechanismech neoliberální doktríny a jejich následcích.
To že Člověk v tísni nespolčuje vydřiduchy, ale jedince zneužité k předstírání sociální pózy jednoho, v jádru asociálního společenského systému.........bych prohlásil za konečnou nepopřitelnou pravdu.
"Švýcarský model zahrnující organicky referenda jistě není ani zdaleka ideální, nicméně zahrnuje institucionálně dobře ošetřenou participaci občanů od nejnižší politické úrovně až po nejvyšší, která občany zapojuje a politicky vzdělává - místo coby zavedl přímou volbu či referendum v účelové snaze přitáhnout frustrované, odcizené, politicky nevzdělané obyvatele výlučně na nejvyšší úrovni a nestačil se divit následkům." - See more at: http://www.blisty.cz/art/82850.html#sthash.JovWm8FF.dpuf
Slova "... s nataženou rukou." si prosím vymažte.
Pokud nejde o nahou ironii, tak bych upozornil že pro absolutní většinu mých východoevropských spoluobčanů existenční zájem o demokracii ještě vůbec nepropukl.
U mnohých západoevropských spoluobčanů pozoruji svízelný střet s dotěrně protivnými požadavky, které si demokratický režim vynucuje. A u mnohých touhu po jakémkoliv vysvobození z demokracie.
Mistrovské osvobozující dílo to rozhodně být nemusí....jsem si povšiml.
Pokud chcete zjistit nějaké relevantní údaje o věkovém složení migrantů, podívejte se do statistik. Mimochodem, před časem se uvádělo, že v Evropě chybí (je nezvěstných) asi deset tisíc dětských migrantů, kteří přišli bez doprovodu rodičů. Už se našli? Zajímá zdejší humanisty osud těch dětí?
Prot se Vám zdvořile omlouvám, ale dost.
S tímto Vaším stanoviskem já nesouhlasím a snažím se Vám na příkladech vysvětlit důvody svého nesouhlasu. O "zásluhovosti" jste začal mluvit Vy. Já jsem Vám odpověděl, že rozlišování mezi těmi, kteří pomoc potřebují, a těmi, kteří ji nepotřebují, není rozlišování podle "zásluhovosti". (Když někomu povodeň vytopí dům, potřebuje pomoc, ale rozhodně nemá žádné "zásluhy"). Rozhodně jsem zde nikde nic nepsal o žádném "šetření zásluhovosti", to je naprostý nesmysl.
Pokud nyní tvrdíte, že "bližnímu se pomáhá, protože je v nouzi", nemám problém souhlasit s formulací "bližnímu se pomáhá, KDYŽ je v nouzi". Spor vedeme právě o to, zda je "nemorální a blbé" ZJIŠŤOVAT, ZDA JE BLIŽNÍ V NOUZI. Podle Vás, jak jsem to pochopil, je KAŽDÝ BLIŽNÍ v nouzi, podle mě je nejprve nutné zjistit, který bližní je v nouzi, a tomu pak pomáhat.
(((Statistiky Eurostatu o věkovém složení migrantů za rok 2014 a za 1. pololetí roku 2015 jsou jednoznačné, dál už jsem to pak nesledoval.)))
Představím-li si například, že moje praktická lékařka i moje zubařka i učitelé, kteří učí naše děti, by se jednoho dne prostě sebrali a odešli do zemí, kde se budou mít lepší, protože "chtít se mít lepší přece není zločin",
pak bych o lidech, kteří takové nesmysly propagují, nesmýšlel jako o humanistech, ale spíše jako o sobeckých pokrytcích.
Utěšoval bych se jen tím, že ty vyspělé státy nás snad nenechají na holičkách a pošlou nám sem pak třeba nějakou humanitární pomoc, nějaké dobrovolníky, kteří nás budou léčit, spravovat nám zuby, budou učit naše děti, šířit humanistickou osvětu a budou také bojovat s našimi nesmyslnými a škodlivými předsudky.
HUMANISMU ČEST A SVĚTU MÍR!!!
Je ale třeba udržovat poptávku na přiměřené výši.
Lidé by jistě tu sebereflexi přivítali a možná by si řekli, že to s tou Evropou ještě není tak špatné.
Ale to je asi jen fantazie, to se prostě nemůže stát. Takže sbohem EU, je to škoda.
Rozhodl tak podle CNN londýnský soud.
Nějak jsem tušil, že nezávazné referendum nemá sílu obejít parlament, ale Mayová se tvářila, že už se na nic nikoho nebude ptát...
Samozřejmě to neznamená, že Británie neodejde, konzervy mají navíc v parlamentu většinu,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, nicméně jistá reálná šance zastavit to šílenství je přece jen znovu ve hře.
Ty hlasy jsou tu od počátku a od významných autorit a zatím se zdá, že odpovídají realitě.
Nicméně v mé naději britský parlament vezme v úvahu tyto věci
1/ referendum dopadlo velmi vyrovnaně a je právně nezávazné
2/ ukázalo se, že část argumentace pro vystoupení byla vyloženě lživá
3/ ukázalo se, že část voličů nedocenila o co se jedná a hlasovala by při nové příležitosti jinak.
Parlament by dle mého mohl dosáhnout uspořádání nového, potvrzujícího referenda.
A Britové by už tentokrát věděli, o co jde.
Na druhou stranu se nedomnívám, že by druhé referendum skončilo v Británii opačně než první. Zaprvé by jej mnozí považovali za kličku. Ale hlavně, první hlasování bývá těžší, opakované většinou využije "efekt prolomených dveří".
A to proto, že
- většina poslanců byla zvolena v obvodech, které jsou pro Brexit
- Murdoch a další plutokraté jsou pro Brexit
- otázka hněvu voličstva, tedy lidí, kteří mají - nikoliv neoprávněný pocit - že jsou přehlíženi
Skoti budou zřejmě hlasovat proti, liberální demokraté také, Kinnock bude hlasovat proti, ale to nebude stačit.
Jediné, co může parlament docílit, je něco jako norská varianta. Británie zůstane součástí jednotného trhu, bude platit Bruselu do kasičky a dostane nějaký symbolický ústupek stran pohybu obyvatelstva.
- nechtěli Brexit, chtěli poslat vzkaz elitám
- chtěli omezit migraci z Asie
- chtěli více migrace z Asie
- nechtěli příliv lidí z Turecka
- chtěli návrat k suverenitě Britského parlamentu
- chtěli návrat do padesátých let
- chtěli více peněz na zdravotnictví a vyšší platy
- chtěli se zbavit neo-liberální EU
- chtěli se zbavit socialistické EU
Jisté je pouze jedno
BoJo má pravdu- brexit bude mít úspěch jako "Titanic"