Tak je to konečně tady — okamžik velkého britského referenda o vystoupení z EU nadešel. Pro jedny možnost učinit epochální chybu. Pro druhé nový Den nezávislosti. Kampaň i veřejná debata před referendem odhalily mnoho zajímavého o aktuálních pohybech v západních společnostech a jsou tématem, kterému bude v DR věnován již brzy zvláštní prostor.

Nyní je ale už velká předreferendová diskuze u konce, a i když v Londýně probíhá ještě například Operace Croissant, v rámci níž rozdávají pařížští zastánci britského setrvání v EU Angličanům tradiční pečivo jako symbol kontinentální náklonnosti, jsou zde přeci jen naléhavější témata hodná pozornosti. Například otázka: Co se vlastně stane, pokud se Britové skutečně rozhodnou EU opustit?

Odpovědí je hodně a i ty, které si protiřečí, mohou být pravdivé — možné jsou totiž desítky scénářů a bude záležet na vstřícnosti zbytku EU, na obratnosti britské reprezentace i mnohém dalším, které z variant se naplní.

Některé důsledky lze ovšem předpovědět už nyní s jistotou či velkou pravděpodobností, a je tak na místě si je shrnout, už bez kampaňových emocí. Britské referendum ostatně nemusí být tím posledním a částí uvedených dopadů by se projevil i jakýkoliv jiný „exit“.

První důsledky — ekonomika

Již první vlnu reakcí na případný exitový výsledek by doprovázel pohyb na trzích, a to v neprospěch britské ekonomiky. Shodují se na tom zastánci i odpůrci vystoupení. Pře je vedena o délce, síle a závažnosti tohoto otřesu a o tom, co by následovalo dále.

Výpočet konkrétních hospodářských dopadů Brexitu provedla řada institucí, přičemž v krátkodobém výhledu by byla britská ekonomika nesporně poškozena. Různé prognózy předpokládají v dalších dvou letech pokles hodnoty libry, přičemž odhady poklesu se pohybují od 12 do 15 procent, zánik 200 tisíc až 850 tisíc pracovních pozic a propad HDP o 0,5 až šest procent.

Britské hospodářství by se dostalo s velkou pravděpodobností do recese, která by trvala alespoň rok. A pokud by se naplnila dubnová varování guvernéra britské centrální banky Marka Carneyho, že londýnské City přestane po Brexitu fungovat jako světové finanční centrum, jelikož velké banky odejdou raději do Frankfurtu, může v Británii zaniknout až 2,5 milionu pracovních míst.

V otázce dlouhodobých hospodářských dopadů jsou důsledky sporné, protože těžko předpovědět, jaká případně bude nová národohospodářská politika britské vlády, zda v Británii zůstanou nadnárodní společnosti, z nichž šedesát procent mimounijních má dnes evropskou centrálu v Londýně, či jak budou vypadat nové smluvní vztahy mezi Británií a Evropskou unií, které by bylo v případě Brexitu třeba vyjednat od základů znovu.

Zastánci Brexitu uvádějí, že Británie je nejkreativnější zemí Evropy a že by dokázala nabytou obchodní svobodu zúročit. Ovšem dle velkého šetření agentury Ipsos MORI, která zkoumala názory 639 ekonomů, je 88 procent těchto odborníků přesvědčeno, že britská ekonomika by po Brexitu zpomalila nejméně na pět let, a 72 procent ekonomů je názoru, že by šlo o zpomalení spíše větší než přechodné, tedy o zpomalení na jednu či dvě dekády.

Brexit by přitom dle podobné shody poškodil i ekonomiku zbytku EU, i když pouze o desetiny procenta HDP. Oslabení libry by pak též doprovázelo oslabení eura, a naopak nárůst hodnoty dolaru.

Jako Norsko, nebo jako Švýcarsko?

V rámci zvažování důsledků Brexitu je zapotřebí mít vždy na paměti, že zatímco ekonomický otřes a následný propad by přišly velice rychle, nezávislost na EU, a tedy i širší možnosti v hospodářské politice, by Británie získala až po několika letech — teprve ve chvíli, kdy by nabyla účinnosti „exitová“ dohoda s EU, jíž by bylo zapotřebí teprve vyjednat.

Čistě procedurálně vzato se z EU vystupuje následovně:

1. premiér nebo prezident země rozhodnuté vystoupit oznámí rozhodnutí ostatním hlavám zemí EU na zasedání Evropské rady,
2. zástupci vystupujícího státu a EU začnou vyjednávat o podobě budoucích vzájemných vztahů,
3. země oficiálně vystoupí, tedy přestane se řídit dosavadními smlouvami a vyváže se ze závazků, až když jsou budoucí vztahy kompletně vyjednány a vtěleny do nové dohody, jíž schválí jak zástupci vlád členských zemí, tak Evropský parlament.

Během celé této doby, tedy ještě po několik dalších let, by se Británie musela stále řídit unijní legislativou a platit do společného rozpočtu členské příspěvky. Svých 350 milionů liber, jež každý týden do Bruselu posílá (ale z nichž se jí větší část vrací zase zpět), by tak mohla využít jinak až po oficiálním vystoupení — řekněme po roce 2023.

Je navíc otázkou, jak by dojednané nové vztahy Británie a EU vlastně vypadaly. Má se za takřka jisté, že by byl Británii ponechán přístup na společný trh. Do zemí EU odchází dnes polovina britského zboží, a tak by to zřejmě i zůstalo. Pokud by se však Británie rozhodla například pro stejnou formu koexistence, jaká dnes funguje mezi EU a Norskem, musela by přijímat většinu evropské legislativy dále.

Norsko totiž přijalo od vstupu do Evropského hospodářského prostoru v roce 1994, tedy od plného propojení svého a unijního trhu, tři čtvrtiny všech unijních směrnic. A samo se přitom na jejich tvorbě podílet nemohlo — má je jen možnost vetovat, kterou ale nevyužívá.

Norsko musí též platit do unijního rozpočtu. Jeho příspěvek je řádově nižší, než příspěvek Británie — 850 milionů eur ročně —, při zohlednění britského rabatu a rozdílu v počtu obyvatel se však už o takovou úsporu nejedná.

↗

Nejvýznamější postavou kampaně za setrvání se ukázal nakonec být konzervativní premiér David Cameron. Foto BP, WmC

Další možností je, že by se Británie vydala švýcarskou cestou. Švýcarsko není s EU propojeno jednou rámcovou smlouvou, jež by podmiňovala jeho přístup na unijní trh příjímáním legislativy a příspěvky, ale má s EU uzavřeno na 150 dílčích bilaterálních smluv. I ono nicméně dobrovolně přijímá většinu unijních směrnic v oblastech, kde je stěžejní absence hranic, například ve finančnictví.

Vyjednání balíku bilaterálních smluv přitom zabralo Švýcarsku 25 let. Těžko si představit, že by stát o rozměrech Británie stihl něco podobného rychleji. A příslušná jednání, pokud nastanou, nebudou pro Británii vůbec příjemná. Všichni významní unijní představitelé dali už najevo, že nebudou — slovy předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera — „vítat dezertéry s otevřenou náručí“.

Politické dopady

Politické důsledky případného rozhodnutí pro ochod lze předpovídat s ještě menší jednoznačnosti než důsledky ekonomické, několik z nich je ale i tak považováno téměř za jisté: za prvé, skotská vláda začne požadovat nové referendum o osamostatnění své země; za druhé, dánští národovečtí lidovci a holandští svobodní Geerta Wilderse posílí a začnou tlačit na vlastní „exitová“ referenda.

Pozice premiéra Camerona v Británii se dále v případě rozhodnutí pro Brexit oslabí, protože hlas pro odchod z EU je zároveň hlasem proti zvláštnímu statusu Británie v Unii, který Cameron na jaře vyjednal. A oslabí se také pozice labouristického předsedy Jeremyho Corbyna, který se do kampaně proti vystoupení zapojil pozdě a poněkud nepřesvědčivě, jelikož dlouhodobě politiku EU kritizuje.

Británie by navíc musela s velkou pravděpodobností přistoupit nejméně na pět let na politiku vyšších daní a škrtů, aby vykompenzovala ekonomické dopady Brexitu. Současný ministr financí a hospodářství Osborne slíbil už případně zvýšit daň z příjmů, dědickou daň či zdanění piva a také úspory napříč všemi sektory. Některé prognózy mluví o svázání Británie s politikou austerity na deset dalších let.

Zprávy o hrozícím odtržení Gibraltaru či obnovení sektářské války v Severním Irsku jsou zatím založeny spíše na dojmech jednotlivých pozorovatelů a dílčích politických prohlášeních. Stejně nejasný je i dopad Brexitu na podobu vztahů se Spojenými státy: prezident Obama před ním varoval, podle některých analytiků šlo ale jen o politické gesto.

Na každý pád by ovšem Brexit přinesl i vyšší politické napětí. Slova předsedy britských národovců Nigela Frage, že britský odchod vyvolá dominový efekt dalších „exitů“, jenž rozloží celou dnešní EU, jsou výrokem patřícím do kampaně. Příslušný výsledek referenda by však nesporně celé euroskeptické hnutí posílil.

Klady Brexitu

Když se připočtou obavy desítek tisíc pracovníků v britském zdravotnictví, kteří nemají ostrovní, ale jen unijní občanství, nebo obavy britských vědců, z nichž 150 zvláště významných v čele se Stephenem Hawkingem nedávno deklarovalo, že odchod z EU povede k podstatnému snížení financování vědy a výzkumu, a tím k ohrožení pozice Británie jako líhně objevů a vynálezů, vnucuje se otázka, co by Británie Brexitem vlastně získala.

Ani na tuto otázku nelze odpovědět věcně jednoduše — jak už naznačeno výše, hodně by záleželo na podobě nových vztahů s EU, nové politice britské vlády, chování podnikatelů, a tak dále. Rámcově lze ale odpovědně říci, že by získala větší samostatnost ve fiskální, hospodářské a zahraničně-obchodní politice (i když zřejmě ve slabší pozici), větší svobodu při nakládání s částí veřejných financí (i když celkově by alespoň zpočátku trochu zchudla) a možnost více regulovat práci a vstup dalších Evropanů na své území (přičemž u mimoevropanů může už dnes). To všechno by nakonec mohlo vést k větší prosperitě a spokojenosti občanů.

Pokud by se dále Británii podařilo vyjednat odpovídající „exitovou“ dohodu, mohly by tamní levicové strany v případě volebního vítězství začít praktikovat důslednější pokrokářskou politiku neomezovanou unijními pravidly. Británie by se též ještě více odtáhla od problémů zbytku EU. A britští politikové by ztratili možnost odvolávat se při svých nepopulárních krocích, chybách či lajdáctví na Brusel.

Velké části britských voličů tyto vyhlídky stačí, aby se odhodlali podstoupit výše popsaná rizika. Jiní hlasují pro odchod, protože ze současného stavu nevidí jiné východisko, další jsou nostalgičtí nacionalisté, anebo lidé prostě naštvaní.

Zda-li Británie EU opustí, se bude vědět už během čtvrteční noci. Zda by se jí i ostatním vedlo potom lépe, by bylo jasné až za několik let.

Další informace:

The Guardian Brexit — what would happen if Britain left the EU?

The Independent Brexit: What will happen if Britain leaves the EU?

Spiegel On-line Post-Withdrawal Britain: Why the Swiss Model Wouldn't Work for the UK

Economist The economic consequences

The New York Times The Consequences of a Brexit — Room for Debate

SocialEurope.eu The Economic Consequences Of Brexit

Financial Times What are the economic consequences of Brexit?

EurActiv.com Brexit will destroy the City of London as we know it