Dnes nastal pro britské občany dlouho očekávaný den D, kdy vhodí do volebních uren svůj hlas v referendu o vystoupení Velké Británie z EU. Tento mechanismus byl uzákoněn v roce 2009 a nebyl dosud vyzkoušen.

Je otázkou, kam míří útěk britských euroskeptiků z EU, když Británie je jaksi mimo už dnes. Britové nepatří ani do eurozóny, ani do schengenu a summit z počátku roku projednal další reformu vztahů Británie a EU, jejíž účinnost odložil na čas po referendu. Brexit by naopak znamenal vyjednat do roku 2019 zcela nové vztahy s EU.

Účastníci referenda se tu zapojují do vyšší hry, jejíž důsledky možná ani nedohlédnou. Dezintegrace EU nastartovaná Brexitem totiž může oslabit jedno z centrem multipolárního světa. Může zlomit desítky let trvající snahu po společném evropském domu.

Ačkoliv se mnozí snaží tuto otázku bagatelizovat, zdaleka se nerozhoduje jen o dalším vývoji Velké Británie: na ostrovech by minimálně znovu zesílily skotské snahy o nezávislost a na kontinentě by posílil tandem Francie a Německa, což by oživilo potíže jihu. A nestabilita Evropy je nepochybně součástí nestability globální.

Ne zbořit, ale opravit

Případný Brexit by narušil vztah Spojeného království k jednotnému evropskému trhu čítajícímu půl miliardy spotřebitelů, k nimž míří více než polovina britského exportu. Šok by zatřásl i librou, kterou by čekal pád minimálně o 10 procent.

Otřásly by se také finanční trhy. Londýnská City by ve vztahu k frankfurtskému centru eurozóny musela očekávat méně vstřícnosti. Británie je velmoc, ale asi těžko mohou britští bankéři očekávat, že by se relativně regulovaná Evropa vzdala a přeměnila na pouhé sdružení volného obchodu vlídně otevřené cizímu kapitálu. Kaskádový efekt by na sebe nenechal dlouho čekat.

Propad HDP v Británii je odhadován minimálně na úrovni krize v roce 2008, některé studie jsou ještě skeptičtější. Vedle ekonomických dopadů by Brexit přinesl i dopady geopolitické. Na starém kontinentě již nějakou dobu posilují populistické a nacionalistické tendence. A to by vedlo minimálně k delšímu období značných nejistot.

Úspěch Brexitu by jistě ovlivnil parlamentní volby v jiných zemích. Za pár dní se budou konat ve Španělsku, v příštím roce v Německu. Brzy se ale bude volit i v Holandsku nebo v České republice.

Francii čekají volby prezidentské, kde dosavadní socialistický prezident Hollande svým sporem s odboráři ztrácí zbytky popularity a nacionalisté v čele s Marine le Penovou se znovu pokusí dosáhnout nejvyšší mety.

↗

Dezintegrace by nepomohla k získání skutečné suverenity — na nadnárodní kapitál vlastenecké fangličkářství neplatí. Repro DR

Stále silnější jsou protievropské emoce v Maďarsku a Rakousku. A to navzdory faktu, že oproti velmocím jsou pro menší státy společná pravidla vždy lepší než národní soupeření. Přes všechnu kritiku je v EU lépe než mimo ní. Příklad Švýcarska, které vstup do EU odmítá, nelze pro jeho specifičnost napodobit.

To že je dnes evropský projekt tak zásadně ohrožen, souvisí i se selháním evropských elit. Jejich platonické evropanství nepřinášelo mnohým občanům EU nic hmatatelného. A zejména ti starší a nejvíc znejistění začali slyšet na pábení populistů, eskalující v souvislostech migrační krize až ke kulturní nenávisti. Agresivní fobie válcují tradiční politické schéma i v zemi s letitou politickou kulturou, jakou je nepochybně Velká Británie.

Pocit protestu je silnější než pocit odpovědnosti za budoucnost. A tento problém tu bude, i když se dnes Britové rozhodnou zůstat v EU. Brexit je jen jednou bitvou ve válce o budoucí Evropu.