↗

Ať už se podíváme na rostoucí ceny obchodu s EU, zvyšující se náklady na energie nebo na částky čítající i dvě stě liber za PCR testy pro návrat z EU, jedno je patrné: Brexit dopadá a bude dopadat především na socioekonomicky znevýhodněné vrstvy obyvatelstva. Foto Tolga Akmen, AFP

Taky vám jde ze záplavy předvolebních slibů, hrozících krizí a poplašných billboardů už pomalu hlava kolem? Jestli ano, možná právě tenhle příspěvek vám může pomoci znovu nalézt ztracený balanc — minimálně ve zjištění, že politické roztržky a ekonomické krize hýbou zeměmi na západ od nás přinejmenším stejnou měrou.

Právě probíhající brexitem podnícená krize ve Spojeném království se vzhledem ke svým příčinám i intenzitě přímo nabízí k tomu, aby nám umožnila nahlédnout na naše domácí problémy trochu jinou optikou. Migranti nám sice podle pana premiéra už klepou na dveře (neklepou!) a Brusel nám prý každým dnem Škodovku přestaví na výrobnu elektrokol (nepřestaví!), na rozdíl od pobrexitové Británie ale máme v obchodech stále plné regály a benzín nám na pumpách koneckonců také ještě teče.

Odchod Británie z EU je ale také příběhem o tom, kam nás populismus, nezodpovědná politická komunikace a dlouhodobé zanedbávání problémů strádajících lokalit mohou zavést. Podívat se na současné problémy Angličanů trochu podrobněji tak dává smysl nejen z volbami rozjitřeného, ale i z dlouhodobějšího hlediska.

Počáteční vývoj brexitu byl v médiích probírán ze všech možných úhlů, a tak jej není třeba příliš připomínat. Názor odborníků, že rozhodnutí odejít by se rovnalo střelení se do nohy — respektive hned do několika zároveň — se na titulních stránkách novin objevoval také vcelku pravidelně.

Po brexitu následoval politický chaos. Dvoje předčasné volby, pády premiérů, znovu vyvstalé otázky odchodu proevropského Skotska a násilností v Severním Irsku by proto neměly být moc překvapivé. Ekonomická „bouře“, jak současné podmínky za kanálem označují sami podnikatelé, si však nezadají ani s předbrexitovými pesimistickými scénáři.

Mezi několika ohni

Zpod obrovských cifer hospodářských ztrát, před kterými ekonomická obec opakovaně varovala a které si Britové v roce 2016 těsnou většinou 51,9 % hlasů přesto vyvolily, se totiž začaly v posledních měsících drát na povrch velmi reálné problémy.

Ty za strohými miliardami liber a procenty ušlého HDP bohužel většina Britů nechtěla nebo nedokázala před referendem vidět. Bez nadsázky můžeme říct, že Johnsonova vláda teď musí hasit mnoho ohňů zároveň. Od nedostatku řidičů nákladních vozidel, sezónních sběračů ovoce a zpracovatelů drůbeže až po zdlouhavá celní řízení a kolabující dovážky benzínu. Britská ekonomika si zkrátka prochází krušným podzimem.

Podzimem ale anglické potíže rozhodně neskončí. Jak odhaduje tamní asociace dovozců, v Británii chybí až 100 000 kvalifikovaných řidičů (z toho zhruba 16 000 míst odpovídá odlivu evropských řidičů z britských ostrovů), a svědčí tak o dlouhodobějších hospodářských problémech na ostrovech. Neutěšený stav za kanálem před časem trefně shrnula reportérka Guardianu v podcastu Today in Focus. Zatímco loni o Vánocích obchody zahálely, protože lockdownem postižení Britové nemohli či nechtěli utrácet, letos budou i přes obnovenou poptávku živnostníci strádat kvůli nedostatku zboží a pracovní síly. A zákazníci s nimi. Co bude za rok snad radši ani nemá smysl odhadovat.

Skepse se rozlézá do mnoha odvětví, potravinářstvím či dopravou počínaje a pohostinstvím konče. Kupříkladu šetření britské společnosti CGA pouze nedávno odhalilo, že jen 18 % hospod, barů a restaurací věří ve svou schopnost najmout a podržet si zaměstnance potřebné pro udržení provozoven v chodu — což je ze 67 % dotázaných z doby před třemi měsíci dost zásadní propad. Není třeba být ekonom, abychom si domysleli, že po pandemické facce jsou to pro gastro dost černé zprávy.

Také představa, že tisíce zpracovatelů drůbeže nebo řidičů náklaďáků, z nichž mnoho si už našlo místa v bujícím rozvážkovém sektoru, se budou s nadšením do Británie vracet zpět, je značně naivní. Obzvlášť v zemi, ve které se vláda kvůli své mantře „Brexit means Brexit“ zdráhá jakákoli víza vydat. I proto se také Britská obchodní komora dala slyšet, že ony zmíněné jednotky tisíc krátkodobých víz, která britská exekutiva se skřípěním zubů nakonec přislíbila vydat a jejichž původní expirace až tragikomicky spadala přesně na Štědrý den, není ničím jiným než chabým pokusem „hasit požár žejdlíkem vody.“

Je pravda, že podle šetření YouGov za benzinovou krizi viní současnou konzervativní vládu pouze 23 % lidí. Pokud se však podíváme na postoj k brexitu jako takovému, pouze čtyřicet procent si myslí, že rozhodnutí opustit EU bylo správné, což je jen o dvě procenta více oproti nejnižší podpoře 38 % z podzimu roku 2020.

Ekonomické dopady

To, jestli se zrovna Johnsonovi v očích veřejnosti daří zbavovat viny, či nikoli, je ale vlastně trochu jedno. Ať už se podíváme na rostoucí ceny obchodu s EU, zvyšující se náklady na energie nebo na částky čítající i dvě stě liber za PCR testy pro návrat z EU, jedno je patrné: Brexit dopadá a bude dopadat především na socioekonomicky znevýhodněné vrstvy obyvatelstva, případně na oblasti, odkud se kapitál a investice vytrácely už před brexitem. A byť to byly právě tyhle skupiny, které po odchodu z Evropy volaly nejhlasitěji, už teď se zdá, že právě na nich si odchod vyžádá největší daň.

Nabízí se paralela z amerického prostředí: jak komentátor CNN Chris Cillizza před časem trefně poznamenal, skutečnou nadstranickost ve Spojených státech vykazuje snad už jen pandemie koronaviru. Jak Cillizza připomíná, patogen „před tím, než vás nakazí, nezjišťuje, koho jste v roce 2016 volili.“ A stejně jako covid, ani brexit se vás neptá, jestli jste u volební urny zaškrtli „Leave“, nebo „Remain“. S jeho drastickými dopady se ale budou potýkat jak „brexitáři“, tak „remaineři“, a to nejen tento podzim, ale — slovy samotného Borise Johnsona — „přes Vánoce a ještě dál“. Až zas bude premiér nadávat na Brusel nebo autoritáři volat po czexitu, neměli bychom na tato jeho slova zapomínat.