Boris Johnson končí. Padne s ním však i prohnilý systém, který jej stvořil?
Peter OborneCenami ověnčený britský komentátor vysvětluje kontext neodvratného pádu Borise Johnsona a argumentuje, že hlavní otázka nyní zní, zda se zostuzeným premiérem skončí i systém, který jej stvořil.
Mrzká éra vládnutí Borise Johnsona se chýlí ke konci. Bude se na něj vzpomínat jako na lháře, fabulátora a podvodníka, který předsedal kultuře porušování pravidel v Downing Street a proměnil Británii v bezectný stát.
Spojené království se přitom dlouho těšilo obdivu pro svou smířlivou toleranci a respekt k vládě práva. Johnson naši zem proměnil v domovinu bigotnosti, ba dokonce nenávisti. Bývali jsme váženým členem mezinárodního společenství. Dnes se na nás poukazuje jako na zemi nedodržující smlouvy a porušující mezinárodní právo.
Johnson je členem malého klubu světových představitelů — patří do něj také indický ministerský předseda Narendra Modi, jehož Johnson zhusta velebil, ruský prezident Vladimir Putin, maďarský premiér Viktor Orbán a bývalý americký prezident Donald Trump — mobilizujících nebezpečné síly, za jejichž pomoci se derou k moci, a s jejichž podporou se pak u ní i drží.
Johnson je všechny obdivoval. Účastnil se společně s nimi likvidačního tažení proti liberální demokracii. A to navzdory tomu, že sám je mužem obdařeným nevšedním intelektem a pronikavým viděním věcí.
Velký talent lze ovšem využít k dobrému i zlému. Boris Johnson si zvolil druhou cestu.
„Je po něm.“
Johnson ještě včera ráno squattoval v Downing Street, poté co zimprovizoval rekonstrukci své vlády po rezignacích ministra financí Rishiho Sunaka a ministra zdravotnictví, Sajida Javida. Další rezignace pak pršely celý den.
Nic podstatného v tom ale nehledejme. Johnson může přežít ještě několik dalších dní, týdnů, anebo — pokud přečká parlamentní prázdniny — dokonce měsíců. Stráví je odvracením vzpoury uvnitř Konzervativní strany a v opovržení celou společností. Nálada proti němu mezi jeho vlastními poslanci je tak silná, že bude muset rezignovat, aby se vyhnul vynucenému odchodu po vyslovení nedůvěry.