Od volby uplynul týden a na povrch se dostávají ještě nějaké zajímavé detaily. Sunak například využil v parlamentní volbě osobní vlivovou síť, kterou si vybudoval jako ministr financí při přerozdělování peněz do jednotlivých okrsků. Pro Johnsonův kruh se přitom stal nepřítelem číslo jedna – je mu, spolu se starým intrikánem Michaelem Govem, dávána vina za rozpoutání celé revolty.

Liz Trussová se naopak stala -- po odmítnutí populárního ministra obrany Ben Wallace kandidovat – hlavní z pomyslných Johnsonových želízek v ohni. Během vylučovacích voleb v parlamentu ji nepřímo, leč o to aktivněji podporoval i projohnsonovský bulvár, a to útoky na černého koně předsednické předvolby – ministryni obchodu Penny Mordauntovou.

Při vědomí zmíněné vlivové síti mezi poslanci bylo zřejmé, že Sunak musí být jedním z vítězné dvojice. Johnsonův kruh proto napřel síly do boje o druhý postupující post. Z vnějšího pohledu je přitom Mordauntová výrazně charismatičnější političkou než Trussová, umí lépe mluvit, není tak navázána na Johnsonův kruh a měla by větší šance při střetu s labouristy.

Trussová se jako jedna z mála kandidátek nevymezovala takřka nijak systematicky proti dosavadnímu chování premiéra. Na dosavadním vládnutí kritizovala především ekonomickou politiku (zjm. neochotu snižovat daně), za což byl v Johnsonově kabinetu odpovědný Sunak.

Sunak se v debatě během vylučovací volby prezentoval jako kandidát stabilizace, konzervativní odpovědnosti a člověk, jenž jako jediný konzervativec vychází v porovnání s labouristickým vůdcem Starmerem jako populárnější.