„Ropa a plyn jsou stále součástí našich plánů pro dosažení uhlíkové neutrality. Rozšíření těžby v Severním moři navíc pomůže snížit účty za plyn,“ uvedl nedávno britský konzervativní premiér Boris Johnson v obhajobě plánu své vlády udělit licenci šesti projektům hlubokomořské těžby ropy a plynu.

Jeho slova jsou v příkrém rozporu s tím, co tvrdil jen před necelými třemi měsíci na klimatické konferenci v Glasgow, kde heroickými proslovy vyzýval ostatní státníky, aby ochranu klimatu vzali jako prioritu. Podobně britský ministr financí Rishi Sunak, který na konferenci hájil politiku dekarbonizace, chce nyní posílit investice do těžby ropy i plynu. Britská média tvrdí, že se snaží urychlit udělování licencí pro těžbu fosilních paliv.

Zas a znovu se opakuje situace, kdy se ve světle reflektorů klimatických konferencí politici bijí v prsa a předhánějí v tom, kdo více ochrání životní prostředí. Po podpisu nějaké dohody, většinou velmi slabé, křepčí radostí, jak zachránili planetu. Po návratu domů však pokračují v zajetých kolejích a silné projevy berou v realitě systému závislého na fosilních palivech za své.

Johnsonova administrativa tím částečně reaguje i na nepříliš mocné, zato však hlasité, skupiny uvnitř konzervativní strany, které útočí na vládní politiku směřující k uhlíkové neutralitě. Rétoricky využívají drahých cen energií. Britská energetika je totiž do velké míry závislá na plynu, a proto jeho nynější zdražování na spotřebitele dopadá více než kdekoliv v Evropě. Ostatně vysokými cenami plynu ospravedlňuje i Johnson tlak na otevření nových těžebních polí v Severním moři.

Obavy ze sociálních dopadů klimatické politiky jsou samozřejmě na místě. Řešit je však další těžbou fosilních paliv je jako hasit hořící dům petrolejem. Předně náklady fosilních paliv porostou tak jako tak — ať už vlivem růstu ceny emisních povolenek nebo tím, že od nich čím dál častěji dávají ruce pryč pojišťovny a banky.

U obnovitelných zdrojů je trend přesně opačný a už dnes je elektřina ze slunce a větru nejlevnější ze všech zdrojů energie. Především však pokračování těžby fosilních paliv nakonec povede ke klimatickému rozvratu. Jak upozornila Mezinárodní agentura pro energii, západní země si už nemohou dovolit rozvoj žádné fosilní infrastruktury. Správnou cestou tak je co nejrychlejší konec fosilních paliv a spravedlivá transformace, která zabrání růstu sociálních nerovností a neblahým dopadům na část společnosti, již rostoucí ceny ohrožují nejvíce.

Ačkoliv Británie možná těžbu v Severním moři nakonec nerozšíří — ať už kvůli vysoké nákladnosti těžby nebo odporu Skotska vůči těžbě u svých hranic — pro Českou republiku není tamější vývoj dobrou zprávou.

Čeští konzervativci se k těm britským často hlásí, a tak hrozí, že jejich pokryteckou klimatickou politiku začnou napodobovat. Jak už to tak u nás bývá, čeští konzervativci budou ignorovat vše dobré v britské politice a vezmou si jen to špatné. Ještěže nemáme moře plné fosilních paliv.