Když argumenty ztrácejí moc: o jazyku populistů a demagogů

Robert Feustel

Německý politolog přibližuje, jaké komunikační triky a rétorické taktiky používají politikové typu Donalda Trumpa či lídrů současné krajní pravice, a vysvětluje, proč je tak obtížné s nimi debatovat.

Předně a především: jazyk pravicových populistů, tedy způsob jejich argumentace, volba témat, výrazů, důrazů atd., není jazykem, který má sloužit k racionální debatě — to jest k výměně věcných argumentů směřující k odhalení všech relevantních skutečností k danému tématu, k jejich zvážení a v důsledku k posunu ke vzájemnému porozumění.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Smyslem jazyka, jež používají pravicoví populisté, je zesílení rozdílů mezi důrazným „MY“ a tím ostatním, neznámým, cizím. A k tomu účelu si tento jazyk hraje se stereotypy a emocemi.

Proto je takřka nemožné populisty racionálně přeargumentovat. Je nutno najít jiné způsoby, jak se s pravicově-demagogickými komunikačními vzorci vyrovnat.

Dokonalým modelem pro ilustraci taktiky užívání populistického jazyka je Donald Trump. Foto John Pemble, flickr.com

Abychom byli názornější — dokonalým modelem pro ilustraci taktiky užívání populistického jazyka je Donald Trump. Jeho projev vykazuje všechny charakteristické znaky demagogického jazyka, jak byly popsány německým filosofem Maxem Horkheimerem v šedesátých letech (konkrétně viz na konci textu).

Mimo to pojmenoval britský Guardian v minulém roce přesně čtyři způsoby komunikačního jednání, které právě Trump využívá velmi efektivně. Jedná se konkrétně o:

  1. preventivní rámování (sklon dát hned v prvních větách či slovech návodný výklad situace + nálepkování aktérů), jež dává dotyčnému výkladovou výhodu,
  2. diverzi, to jest odvádění pozornosti od toho typu událostí či zjištění novinářů, které dotyčného zahanbují nebo jsou pro něj nepříjemné z jiného důvodu,
  3. odklánění, to jest přehození viny na někoho jiného,
  4. zkušební balonek — testování, co vše si může dotyčný v projevu dovolit, co vše mu projde.

Například uprchlík je pak perfektní obětní beránek. Slouží jako projekční plocha pro socio-eknomickou i kulturní nejistotu povstávající ze zmatku (z ne-řádu) pozdně moderního nebo neoliberálního kapitalistisckého systému.

Z tohoto důvodu platí, že prosté střízlivé zdůvodňování či síla lepší argumentace dnes při zvládání krajně pravicové hrozby nestačí. Příslušné snahy končí ve škatulkách „lež“ nebo „překroucení skutečnosti“ šířené „užitečnými idioty“ či prostě „těmi, kdo na stávajících pořádcích vydělávají“.

Zde je ale několik tipů, které, v závislosti na kontextu, pomoci mohou:

Za prvé, dávat si pozor na potenciálně nebezpečné šíření lží či nenávistných projevů, byť třeba s připojenými kritickými komentáři či polemickými argumenty.

Za druhé, šetřit s opakováním populistických konceptů. Jejich nekonečné omílání zesiluje dosah jejich základních myšlenek a přispívá k tomu, že časem začínají být vnímány jako něco normálního.

Za třetí, v určitých situacích potlačit nutkání použít vnějškově efektní útočný argument, neboť právě takový způsob debaty bývá často chápán jako snaha manipulovat, překrucovat skutečnost či prostě bavit se provokacemi. Mnohem účinnější bývá zpětné dotazování se na nesrovnalosti a zasévání semínek pochybností.

A konečně, musíme si uvědomit, jak moc je současné politika obecně, a krajně pravicový populismus zvlášť, zachycen v pasti hyperreality: příval výkladů skrze osobní příběhy, různých převyprávění, lží i klamavých zpráv je nekonečný a skutečně působí. Například německý strach z pokračující islamizace — v zemi, kde žije méně než pět procent muslimů. Nebo debaty o pocitu, jak je všude nebezpečno, který je v přímém rozporu s aktuálními statistikami zločinnosti.

Někdy tak může pomoci i připomenout lidem jejich skutečné životy, všímat si věcí tam venku, off-line, mimo klávesnice a obrazovky.

Šest Horkheimerových vzorů — typické znaky jazyka populistů a demagogů:

  1. Velice časté užívání superlativů („ta největší zeď“, „největší národ“, „tisíciletá říše“).
  2. Neustále soustavné a zdůrazňované používání distinkce mezi homogenním a jednoznačným „my“ a zbytkem, těmi druhými — těmi dobrými zde a těmi špatnými tam.
  3. Absolutní cíl, snaha vsugerovat, že jednou v dohledné době se může být vytvořena dokonalá společnost bez chyb, jen pokud budou lidé následovat bez odporu svého politického vůdce.
  4. Důsledná snaha lídra vykreslit se jako člen skupiny „my“ — jako člověk z lidu, ne-politik, bojovník proti establishmentu, a to i když to třeba zjevně není pravda. Tento jev pracuje mimochodem se zjednodušením myšlenky demokracie, s popřením potřeby zprostředkování —  skrze populistický subjekt vládne přímo sám „lid“, populistův hlas se rovná hlas lidu.
  5. Šíření dojmu, že proti „nám“ působí nějaké spolčení nepřátel různého typu, šíření příslušných konspiračních teorií. Tento prostředek je často využíván k znevěrohodnění jakékoliv kritiky. Libovolný oponent je vykreslován jako zástupce nebo pomahač spojených nepřátelských sil.
  6. O základních konceptech, jako co je správně a co je špatně, není dovoleno pochybovat. Stejně tak o tom, kdo, a kdo jediný, říká pravdu a kdo konspiruje proti lidu. Žádné vyvažování, nic než jeden správný názor.

Z originálu Powerless Arguments: Demagogue and Populist Language vydaného v The Progressive Post přeložil a redakčně zpracoval PETR JEDLIČKA.

    Diskuse
    JN
    July 20, 2019 v 11.8
    "Jazyk pravicových populistů není jazykem, který má sloužit k racionální debatě"
    Jazyk levicových liberálů má tedy sloužit k čemu, když například slovo "slečna" nahradíme označením "člověk s dělohou"?
    July 23, 2019 v 6.9
    Dotaz není oplácení
    Third, sometimes, avoiding or swallowing the striking argument because it often will be understood as fake or twist, brought up by someone who is up to mischief. Asking back and sowing the seed of doubt could work better in certain cases.

    Mám, pravda, trochu problém zjistit, byť s pomocí internetových slovníků a webu jako globálního jazykového korpusu, co přesně má znamenat asking back, ale řekl bych, že v daném kontextu by to něco s kladením otázek společného mít mělo, rozhodně spíš než se zvaním na další návštěvu nebo požadováním něčeho na oplátku za své služby a dary (jako ve „What is Jehovah asking back from you?‟). Řekl bych, že jde o to vyptávat se na podrobnosti, žádat vysvětlení nesrovnalostí, nebo tak něco. A zasít semínka pochybnosti je výsledkem onoho vyptávání se, potažmo jeho součástí a cílem volby otázek, nikoliv alternativní taktikou.

    Každopádně „účinnější bývá oplácení taktika‟ nedává smysl, zjevně došlo k vyšinutí z větné stavby nebo aspoň zpřeházení slovosledu. A čím přesně by asi tak měl člověk demagogům oplácet? Snad ne stejnou demagogií, jakou používají oni sami?

    Článek volně zaměňuje demagogii a populismus, což by se podle Jana Bíny a Radka Bubna raději dělat nemělo:
    http://denikreferendum.cz/clanek/11988-babis-skvrn-a-spiny-se-zbavis
    Bína a Buben nejsou jediní, kdo v poslední době volal po levicovém populismu, kdežto pokoušet se o levicovou demagogii, zahrávat si s nestoudným lhaním ve stylu Trumpa a Zemana, jsem ještě nikoho soudného doporučovat neviděl. Lež je z podstaty pravicová, protože slouží k manipulaci druhými, lhář získává pomocí lží moc, všechny, které obelhal, si podřizuje. Existuje hierarchie založená na lži, kdežto rovnost založená na lži existovat nemůže.
    JN
    July 23, 2019 v 8.42
    "Lež je z podstaty pravicová"
    To je zajímavé tvrzení. Podobně zajímavé je třeba tvrzení o papežské neomylnosti.

    Dalo by se to zdůvodnit třeba takhle: Jestliže nemůže existovat rovnost založená na lži a pokud rovnost existuje, musí být tedy nutně založená na pravdě, pak ani křesťanská láska nemůže být založená na lži a pokud existuje, musí být založená také na pravdě. Papež je ztělesněním této křesťanské lásky, takže pokud existuje, musí mít nutně pravdu, tudíž je neomylný.
    July 23, 2019 v 9.19
    U slova rovnost je zapotřebí upřesnit: rovnost v čem?
    Podobně jako u slova svoboda je třeba specifikovat: svoboda k čemu, případně od čeho?
    Jinak půjde jen o krásná slova.
    July 23, 2019 v 9.29
    Máte pravdu pane Macháčku, váš překlad toho obratu je zřejmě správnější, opravím to. Ono ask back je frázové sloveslo, ale autor jej používá zjevně jinak
    July 23, 2019 v 9.49
    Populismus a populismus
    Ono je definicií toho slova více, a tak se v tom trochu plave. Já vím rámcově o třech používaných definicích:

    1) Neutrální akademická definice -- ta vychází dnes ze skupiny indikátorů inspirované těmi Hokrheimerovými. Pokud si dobře pamatuju z debat na univerzitě, jde přesně o: rozdělování společnosti na dvě skupiny, a to lid vs. ti nehájící zájmy lidu, o mimořádný důraz na emoci, o zvýznamnění lídra na úkor zbylých struktur tělesa, o důraz na dlouhodobé úkoly a velký plán + upozadění konkrétní každodenní politiky a o podřízení stylu komunikace tomu všemu. S faktorem strachu, hrozby či nepřátel populismus nutně pracovat nemusí, tam už přesahuje množina demagogie.

    2) Novináři používaný termín populismus -- zde jde o význam "politika lacině-líbivých kroků, které však neřeší podstatu hlavních problémů, a jsou tak buď úplně zbytečné, nebo zbytečně drahé, nebo dokonce škodlivé".

    3) Populismus jako žádoucí strategie levice -- zde je jádrem ono rozdělení společnosti na dvě protistojící skupiny, ostatní indikátory z akademické definice však ne. V podstatě jde o požadavek, aby se levice přestala chovat jako příslušnice rodiny klasických politických stran s nějakou dílčí programovou nabídkou a postavila se celkově (za lid) proti celému establishmentu. Pojivem se zájmy celého lidu zde může být opozice proti celosystémové korupci, boj za velký hospodářský obrat, snaha rozbít všechny prvky nastavení, které prohlubuje sociální nerovnost, snaha o celkový obrat všech polik k ekologickým prioritám a podobně.
    July 23, 2019 v 9.53
    Dobrá ilustrace k tomu třetímu významu populismu je tady ten rozhovor, který jsme kdysi pořídili s granadským leaderm Podemos:

    http://denikreferendum.cz/clanek/21336-zastupce-podemos-pro-dr-jde-nam-o-zmeny-pro-99-procent
    MP
    July 23, 2019 v 10.53
    Petrovi Jedličkovi a Honzovi Macháčkovi
    Neutrální akademické vymezení slova populismus nelze spojovat s Horkheimerem a vůbec s Frankfurtskou školou. Patří mezi slova, o kterých platí jeho slavný aforismus: uznat, znamená odsoudit.

    Nerozlišovat mezi demagogií a populismem má z této perspektivy docela zásadní význam. Populismus nabízí místo konkrétní sociální struktury obyvatel a sociálních nerovností binární abstrakci "elity" a "lid" a obrací se k "dolním deseti miliónům" (této Zemanovi demagogické věty se nemůže dost dobře populistické postavení se "za zájmy celého lidu" zříct). Zájmy lidu se potom nutně překrývají s těmi demagogickými: boj proti korupci, ochrana spotřebitele, růst.

    Ideologové dnešních levicově populistických hnutí se pokoušejí tuto -- horkheimerovské perspektivě odpovídající -- relaci obrátit a přes politické využití "sjednocené pobouřenosti lidu" chtějí získat platformu k zásahům do konkrétních struktur nerovnosti. Malér je, že tím okamžikem, kdy se bere vážně takové zasahování, se "lid" nutně rozpadá a není jasné, oč se populista opře?

    Konkrétně: Jak je to s "elitářským" zájmem Pirátů zdanit letecký benzín z ekologických důvodů a zájmem běžně žijícího "lidu" na levných chaterových letech na dovolenou? Se zájmem zaměstnanců povrchového dolu na zachování jeho provozu, z pohledu obecných zájmů ekologicky nepřijatelného?

    Samozřejmě, příčetná levicová politika dnes musí přijmout zmizení proletariátu jako revolučního subjektu a to, že místo, které po něm zůstalo, je a má být prázdné. Musí vycházet z provazování a zájmů neobyčejně rozmanité skupiny závislých obyvatel (zaměstnanců, subsoukromníků závislých na velké firmě či řetězci atd.), otázka je jen, zda se situační a akční průniky dílčích zájmů těchto skupin dají přeložit to abstraktního zájmu "lidu"? tedy pojmout populisticky.
    JN
    July 23, 2019 v 11.46
    Populismus a lež jsou z podstaty pravicové.
    Pokud jsou levicové, nejde o populismus a o lež, ale o žádoucí strategii levice.
    JP
    July 23, 2019 v 12.23
    Legitimní populismus a demagogie
    Nevzpomenu si už přesně na mnou tehdy použitou formulaci, ale v souvislosti s článkem M. Hausera o tom, že je populismus je legitimní metodou či taktikou současné levice jsem poznamenal, že i takovýto - o sobě možná věcně či sociálně opravdu legitimní - populismus fakticky není možné odlišit od demagogie. Respektive každý populismus nakonec k demagogii (tedy k falešnému respektive zfalšovanému způsobu argumentace) nevyhnutelně vede.

    I kdyby to bylo v zájmu oněch "99 procent" - jakmile se jednou z láhve vypustí džin toho postoje, že "my máme pravdu prostě proto, že je nás víc", pak je definitivně zle. Pak už cesta nevyhnutelně vede k postoji, že m y máme pravdu vždycky. Neboť m y reprezentujeme lid; i kdyby "nás" fakticky byla jenom hrstka revolučních aktivistů.

    Jistě, Hauser sám to myslel zřejmě poněkud jinak, totiž ve smyslu "když je dolní část společnosti zcela evidentně sociálně znevýhodněna, pak má na své straně automaticky pravdu, a populismus v jejím jménu tedy není demagogií".

    Takto to má dozajista svou logiku; nicméně stále platí to shora řečené, totiž jak je jednou z láhve vypuštěn džin absolutizovaného tvrzení "pravdu máme zásadně my a jenom my", pak už se nedá vrátit zpátky.

    Totiž: kdo má pak vlastně rozhodovat o tom, jaký rozsah a jakou intenzitu má to sociální znevýhodnění? Je to už dost na to, aby to opravňovalo akt sociálního povstání? Anebo se stále ještě jedná o víceméně přirozenou sociální stratifikaci?

    Takže o tom, kdo je a kdo není "sociálně utlačovaný", nakonec zase bude nejspíš rozhodovat skupina profesionálních revolucionářů.

    Tím v žádném případě nemá být řečeno, že by nebyly historické situace, kdy je takovéto sociální povstání naprosto legitimní. Ale jakmile toto sociální hnutí vyhlásí populismus za svou legitimní strategii, pak tím nevyhnutelně vstupuje i do říše demagogie. A tím prakticky předurčuje budoucí zradu svých vlastních ideálů.
    + Další komentáře