Víte, že Národní fronta se stala v roce 1996 ve Francii první politickou stranou, která si založila webovou stránku? Nebo že Marine Le Penová na Twitteru 2,2 milionu sledujících, zatímco lídr konzervativců Laurent Wauquiez jen 321 tisíc a francouzská Socialistická strana ještě méně? Jsou to neveselá zjištění, ale logická, a to z několika důvodů:

Za prvé, již před řadou let bylo zřejmé, že krajně pravicoví populisté současné generace chtějí cílit na mladé. Tomu přizpůsobili — dříve než tradiční strany — i svoje způsoby komunikace. Když přišla potom dnešní éra Facebooku a Twitteru, měli náskok.

Za druhé, nová krajní pravice věnuje přípravě důležitých on-line sdělení překvapivě mnoho síly a energie. Je to paradoxní, protože právě ona je svými oponenty vykreslována často jako zkostnatělá a do minulosti zahleděná. Sociální média využívá přitom mistrně a videoobsah, jež tvoří, je po řemeslné stránce připraven nezřídka skutečně kvalitně. Videa jako „Being a European“, které vytvořil neopravičácký „Institut Iliade“, pak mají na YouTube milion a více shlédnutí.