Českým Facebookem se začátkem září valilo strašlivé video. Dav lidí na ulici zaživa upaluje mladou ženu. Mužský hlas v arabštině scénu komentuje. Dole ve videu nechybí arabský popisek. Celé to bylo sdíleno s komentářem: „Tohle chcete v ČR? Hnusné svině.“

Během jednoho dne mělo video více než pětadvacet tisíc zhlédnutí a více než tisíc sdílení. Lidé jej sdíleli s komentáři jako: „Smrt všem muslimům, všechny do jednoho také upálit mrdky.“

Video jsem znala a věděla, že je to hoax. Objevilo se už v roce 2015. Pochází z Guatemaly, kde dav upaluje šestnáctiletou holku obviněnou z vraždy. Nemá s islámem nic společného. Napsala jsem proto uživateli účtu, z kterého se video šířilo. Poslala jsem mu odkaz na článek v Reflexu, kde tento hoax vyvracejí. Odpověď nepřišla.

Odkaz jsem také poslala desítkám účtů, které video sdílely. Řada lidí si mě zablokovala, můj komentář odstranili anebo odpověděli ve smyslu: „Chcete říct, že tohle se nemůže v islámských zemích stát?“

↗

Sice se to stalo v Guatemale, diváci však mají uvěřit, že jde o běžné chování Arabů. Co na tom, že ženy na videu na sobě mají krátké šaty a sukně... Repro DR

Původní profil video po čase smazal. S videem jsem se však nesetkala poprvé. Už více než rok a půl mi každý týden posílají lidé, jejichž identitu neznám a ani přes opakované dotazy se mi nepředstavili, v průměru dva e-maily týdně.

Některé mají velmi brutální obsah. Součástí e-mailů jsou fotky s uříznutými hlavami, roztrhaná těla, surová videa zobrazující znásilnění. Před volbami se produktivita těchto pisatelů zvyšovala, někdy mi psali i každý den.

Podle výzkumu Starci na netu, který uspořádaly Seznam.cz a Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, jsou nejaktivnějšími šiřiteli e-mailového spamu — ať už pravdivého, či nepravdivého — senioři ve věku nad pětašedesát let.

S jedním z e-mailů od mých věrných pisatelů v dubnu letošního roku přišel i odkaz na video z Guatemaly. Tentokrát jej doprovázel komentář: „Nemuslimská turistka v muslimské zemi — vyjela na kole v kraťasech a...“

Tímto historie videa nekončí. Ve velkém se šířilo také v srpnu 2017, kdy mělo během několika dnů více než tři tisíce sdílení a sto sedmdesát tisíc zhlédnutí.

Tehdy však neobsahovalo arabský komentář a arabské nápisy. Popisek pro změnu říkal: „Dívejte se až do konce. A hlavně by to měli vidět všichni příznivci migrantů a sluníčkáři i celá zkurvená Pražská kavárna zaprodaných novinářů a herců… Je až k nevíře, kolik tamních dětí a fanatických čumilů se na tu hrůzu dívá jako na normální věc… Tak jsou totiž všichni vychováváni a mají už od mala krutost v krvi!!!“ 

Strach se šíří rychle

Video se objevuje zas a znova, má totiž úspěch. Proč se najednou objevuje zarámované arabštinou? Aby povzbudilo nenávist vůči muslimům? Proč jinak? Podařilo se.

V České republice existuje několik serverů, které se snaží zachytit falešné zprávy a vyvrátit je. Jedním z nejznámějších jsou Manipulátoři.cz.

„Myslet si, že jednou přijde doba, kdy zmizí falešné zprávy a lidé se budou rozhodovat podle faktů, nikoli blábolů a populistických výkřiků, je iluzorní. Uvědomujeme si, že se naše snažení může zdát jako marné, jako sisyfovská práce. Ale věřím, že není. Snažíme se vytvořit místo, kam si každý může dojít pro faktické a ozdrojované informace, a i když vím, že nikdy nemůžeme pokrýt všechny falešné zprávy, nepřestáváme se snažit,“ říká Petr Nutil, jeden ze zakladatelů webu.

„Manipulátory“ měsíčně navštěvuje až sto padesát tisíc lidí a zájem dalších sdělovacích prostředků také roste. „Mohu zmínit speciál, který jsme spustili před prezidentskými volbami, projekt PoPravde.cz, který se věnoval čistě jen dezinformacím spojeným s prezidentskou volbou. Během velmi krátké doby se nám povedlo dosáhnout 340 tisíc návštěv webu, přes 35 tisíc sdílení na Facebooku, články odkazující na iniciativu PoPravdě.cz vyšly na portálech jako ČTK, Ihned.cz, Info.cz, Deníkreferendum.cz, Hoax.cz a dalších. V zahraničí se o naší práci zmínila RSTV, Coda Story a prestižní americký mediální institut Poynter,“ doplňuje Nutil.

Ze zpráv, které od čtenářů dostávali, se ukázalo, že se informace dařilo dostávat tam, kde jich bylo třeba — do malých měst a regionů. „Já osobně mám ve svém okolí několik případů, kdy doručování faktických a ověřených zpráv vedlo ke změně jejich voličských preferencí,“ komentuje svou práci Petr Nutil.

Servery jako Manipulátoři.cz se snaží včas zachytit falešné zprávy, ne vždy se to podaří. Video z Guatemaly se zmanipulovaným obsahem se šířilo velmi rychle, jeho vyvrácení už ale ne. Mnoho lidí si totiž před realitou zacpává uši.

Letošní březnový výzkum Massachusettského technologického institutu (MIT) publikovaný v uznávaném časopise Science ukázal, že falešné zprávy se šíří mnohem rychleji než pravdivé. Vědci z MIT analyzovali sto dvacet šest tisíc příspěvků, které zveřejnily tři miliony uživatelů sociální sítě Twitter mezi lety 2006 až 2017. Na základě takto rozsáhlých dat zjistili, že falešné zprávy politické povahy jsou dalšími uživateli „retweetovány“, tedy dále sdíleny, zhruba sedmdesátkrát častěji než zprávy pravdivé.

Hlavním impulsem pro tento výzkum byl bombový útok v roce 2013 na Bostonský maraton. „Spousta zpráv, které jsem po útoku četl na sociálních sítích, se ukázala být falešná,“ řekl vedoucí studie, vědecký pracovník MIT Soroush Vosoughi.

Tehdy mu došlo, že pověry nejsou legrace a mohou mít reálný dopad na životy lidí — mohou ubližovat. Ačkoliv se Vosoughi a jeho kolegové zaměřovali pouze na Twitter, výsledky jejich výzkumu se týkají stejně tak Facebooku, YouTube a vůbec všech významných sociálních sítí.

Prý pomáhá budovat otevřenější svět, říká o Facebooku jeho zakladatel

V důsledku digitální globalizace je dnes lidstvo propojeno více než kdy předtím. Ze sedmi miliard lidí na světě má zhruba šest miliard přístup k mobilnímu telefonu, přes dvě miliardy z nich jsou na Facebooku a více než miliarda lidí pak používá YouTube. V České republice je na Facebooku více než pět milionů účtů a spolu s YouTube je neznámější sociální sítí v tuzemsku.

Stejně jako je možné šířit na Facebooku například reklamu na jakékoli zboží, lze také „prodávat“ strach a nenávist. Při placení reklam na Facebooku si uživatel vybírá specifickou cílovou skupinu. Původně to sice mělo usnadnit marketing prodejcům zboží, úplně stejnou logikou to ale pomáhá i lidem, kteří si přejí například rozvrátit Evropskou unii či oslabit demokracii.

V roce 2012 zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg napsal svým tehdejším akcionářům, že jeho společnost je víc než pouhý podnik. Že má také sociální poslání.

Proto prý usiluje o to, aby svět byl lepším místem, které rozvíjí sebevyjádření a sebevzdělávání. Facebook podle Zuckerberga pomáhá vytvářet otevřenější společnost a vede k lepšímu porozumění s ostatními uživateli. Idea je to hezká, její realizace pokulhává.

Dnes už totiž víme, že netrpíme nedostatkem, ale spíš přebytkem informací, mezi nimiž většina jejich konzumentů neumí dost dobře rozlišovat. Hranice mezi pravdou a lží se rozostřuje. Ještě nedávno se přitom věřilo, že více informací znamená mírumilovnější svět.

Výzkumy ukazují, že větší dostupnost informací může posilovat napětí mezi lidmi. Lidé se totiž soustřeďují spíš na to, čím jsou vzájemně odlišní, než na to, v čem se všichni navzájem podobají. Mají tendenci být jiní, lepší než ostatní.

Neplést si svobodu slova s podněcováním k nenávisti

Jedním z velkých nedostatků internetových sociálních sítí je, že uzavírají uživatele do virtuálních bublin na základě podobných názorů. Algoritmy eliminují názorové rozpory a posilují uměle pocit sounáležitosti ve skupině.

V rámci bubliny se pak častěji vyjevuje radikálnější obsah. Člověk kupříkladu začne tím, že si pouští Trumpův proslov na YouTube a může skončit u propagandy Ku Klux Klanu. To ale platí pro všechny sociální skupiny napravo i nalevo.

Je mnohokrát popsáno, že sociální sítě sice na jedné straně lidi přibližují, současně je ale segregují do skupin s podobnými názory.

Na Facebooku je populární zakládat zájmové skupiny a stránky. Právě na nich se shromažďují lidé se stejnými názory, v nichž se nadále utvrzují. Stejně jako zde můžeme propagovat zboží, lze také mobilizovat lidi, hledat pomoc, ale také šířit kontroverzní názory, dezinformace a nenávist. Příkladem budiž členka skupiny STOP (zlegalizované) ilegální migraci, která navrhuje k odstranění migrantů „…plynové komory, tak, jak to udělal kdysi vůdce“. Podobných skupin jsou na Facebooku stovky, ale aby se k nim člověk dostal, musí vynaložit úsilí a opustit svou vlastní bublinu.

↗

Takovéto komentáře nejsou výjimkou nejen v uzavřených skupinách. Repro DR

Pod záminkou svobody slova se sítí šíří nenávistné zprávy a statusy, jejich odstranění pak mnozí berou jako cenzuru. Výsledkem je, že se utvrzují v tom, že jsou novodobí disidenti, které se stát pokouší utlačit a umlčet. 

Je samozřejmé, že určitá sorta politiků se toho snaží využít, snaží se dokonce povzbuzovat uzavírání lidí do izolovaných skupin i šíření nepodložených strachů a těžit z toho. Politické a sociální trhliny se rozšiřují.

Z Hradu jsou slyšet rasistické a nenávistné nadávky a urážky, nezaostávají ani premiér Andrej Babiš a místopředseda poslanecké sněmovny a lídr Strany přímé demokracie Tomio Okamura. Nezaostávají ani mnozí představitelé tradičních demokratických stran. Nedávné volby jsou toho ukázkou.

Sice to není pravda, ale mohla by být

Důvěra lidí v instituce a sdělovací prostředky dlouhodobě klesá. Útoky na novináře ze strany prezidenta Zemana a vysoce postavených politiků, jako je Okamura, Babiš či nedávno Jana Černochová, tomu napomáhají. Spolu s nedůvěrou v média také klesá nedůvěra vůči státu. Lidé, kteří pochybují o tom, že se o ně stát dokáže v nouzi postarat, přibývá.

Alexandra Alvarová ve své knize Průmysl lži upozorňuje, že lidé jsou mnohem snáze ovladatelní, když uvěří, že jim stát, vláda, justice a média lžou. Že skutečná pravda je ukrytá jinde, například na dezinformačních alternativních webech a médiích.

Potom se může klidně stát, že jedním z nejrozšířenějších alternativních serverů v České republice je nenávistný web Středoevropan Filipa Vávry. Známý neonacista vede úspěšné médium, které se těší masivnímu sdílení na sociálních sítích.

Podle nedávných výzkumů přibližně sedmašedesát procent lidí ve Spojených státech konzumuje zprávy skrze Facebook, jednasedmdesát procent pak na Twitteru. Šedesát procent z nich čerpá zprávy z Facebooku proto, že má snadno dostupný obsah.

Facebook má však mnohem větší uživatelskou základnu, Twitter zas patří mezi nejvlivnější sociální média. V České republice i ve Spojených státech jsou na Twitteru novináři, média i politici.

V nedávném rozhovoru pro server Info.cz uvedla jedna z nejsledovanějších proruských propagandistek Blanka Morávková, že lidé na Facebooku tráví volný čas, nehledají fakta, chtějí se pouze utvrdit ve svém světonázoru. Konspirace a nepravdy často dokonce hltají v duchu hesla: Sice to není pravda, ale mohla by být.

↗

Sice to není pravda, ale mohla by být... Repro DR

Zatímco v loňském roce používalo sociální sítě denně celkem devětašedesát procent českých uživatelů internetu, v roce 2018 už to bylo osmdesát procent z nich. Vyplývá to z průzkumu AMI Digital Index ve spolupráci s agenturou STEM/MARK. Uživatelé na Facebooku přitom v průměru tráví vcelku neuvěřitelných 149 minut denně.

Facebook je tak úžasná zbraň de facto hromadného ničení pravdy a vzájemného porozumění. Sociální média stojí na individuálním aktivismu. Když jste aktivní, můžete nabrat velkou sledovanost a ovlivnit tak tisíce lidí. V době sociálních sítí je tedy šíření dezinformací a nenávistných zpráv mnohem sofistikovanější a zároveň jednodušší.

Sociální média mění také novinářskou práci. Přesouvají zpravodajskou agendu tam, kde poutavé titulky hrají mnohem větší roli než obsah. Krátké tweety jsou vlivnější než hluboké a dlouhé články. Je to totiž jednoduchý způsob, jak snadno a rychle získat pocit, že jsme se něco dozvěděli. Okolnosti a příčiny nás často nezajímají. Právě proto je teď víc než kdy jindy potřeba kvalitní žurnalistiky.

V situaci, kdy ale digitální korporace jako Google a Facebook představují jedno z hlavních ohrožení novin a novinářské profese jako takové, je evidentní, že být prostě dobrý novinář nestačí. Facebook a Google musí začít odpovídat za obsah, který svým uživatelům poskytují, a který se jejich prostřednictvím zobrazuje.

Státy, které to ještě nepochopily, budou v blízké budoucnosti čelit ještě větším útokům na demokracii a demokratické instituce, než vidíme dnes.