„Jednoho krásnýho dne půjdu okupovat Strakovku a všechny ty vlastizrádce nahážu do kontrejnerů. To nejsou slušní a čestní lidé!“ přešlapuje Jiří Černohorský po potemnělé místnosti karlovarské sídlištní hospody Chalupa, kde se dnes debatuje o „globálních paktech“, tedy mezinárodních smlouvách týkajících se migrace.

„Nevím, kdo za tím stojí. Nedokážu ty šmejdy pojmenovat. Rockefelleři. Sorosové. Gatesové. Politici. Neziskovky! Vymysleli Nový světový řád, aby sem dostali migranty a zničili Evropu. Ale jim se to nepovede. V našem národu se to zlomí!“ křičí mesiášsky, na sobě svůj typický vlastenecký stejnokroj sestávající z kšiltovky s trikolorou, modrobílé kostkované košile a šály s českým lvem.

„Víte, já su vyučený tesař. A jsem na to hrdý! Mnoho lidí mi nadává, že su lopata — přestože na zabíjení hřebíků používám kladivo. Ale možná to zajde tak daleko, že jednou někdo přijde a já tu lopatu použiju!“ pokračuje Černohorský, zakladatel spolku Čest, svoboda a respekt a organizátor protimigrantských demonstrací, který sám sebe charakterizuje jako Čechoslováka z Moravy.

↗

Babiš se s Černohorským nedávno vyfotil v rámci kampaně na „sousedské

Zhluboka se nadechuje, pohled zapíchnutý v dál: „Já nechci násilí. Ale to není násilí. To je pud sebezáchovy!“ A po chvíli pokračuje: „Já su přímý člověk, trošku naivní, politický panic. Kdybych byl ministr financí, oddlužil bych všechny občany České republiky. Pryč s exekuční mafií!“ povídá Černohorský se zoufalým leskem v očích, zatímco v publiku se nikdo neopovažuje ani pípnout.

Důvody vzrůstající důvěry k protimigrantským populistům, a naopak odvracení se od tradičních kulturních elit nikdo neztělesňuje výmluvněji než on. Na červnové demonstraci proti „globálním paktům“ ho moderátorka titulovala jako vůbec největšího českého vlastence.

Zadluženému taxikáři se dnes díky uprchlíkům konečně dostává pozornosti i uznání. Příští rok chce kandidovat do Evropského parlamentu — buď jako nezávislý, anebo za Zemanovce — a za pomoci europoslaneckého platu založit politickou stranu. „Pokud chcete přemoci systém, v němž žijete, musíte ho zneužít,“ hlásá muž, který neváhá v emocionálních záchvatech volat po defenestraci.

Černé svědomí českého státu

Jak upozorňuje sociolog Daniel Prokop, demokracii neohrožuje největší chudina, ale lidé, kteří mají k chudobě blízko. Politolog Jan Charvát je charakterizuje jako lidi, „kteří chtějí vlastnit, ale nevlastní“, jako „černé svědomí českého státu“. Lidé, kteří se bojí komunismu a zároveň nenávidí kapitalismus. Ti, kteří pracují celý život u soustruhu, díky čemuž mají na nájem v paneláku, ale nemohou si dovolit výlet za jadranskou zmrzlinou na Makarskou riviéru.

„Já nejsem rasista, ale ať makaj. Já už si svoje odpracoval,“ hlaholí invalidní důchodce a bývalý člen SPD Miroslav Krejčíř, zatímco si to za pomoci dřevěné hůlky štráduje do své miniaturní garsonky na ostravské periferii. Devadesátková posedlost soběstačností podmíněnou prací se tluče s únavou.

„Všichni jsme strašně sedřený. Rodiče jsou uměle tlačený do toho, aby na děti neměli čas,“ rozohňuje se islamofobní právnička Klára Samková. Jenže ač většině z nich princip zásluhovosti mnoho nepřinesl, trvají na tom, aby i ostatní zkropili svým potem míchačky na beton.

Zdeněk Chytra, oblíbený řečník protimigrantských besed a asistent europoslankyně za AfD (německá krajně pravicová strana Alternativa pro Německo), mezitím zaplavuje internet dezinformacemi o tom, kolik domů a sociálních dávek v hodnotě milionů eur bude muset Česká republika migrantům uvolnit. „Nejdřív se má stát postarat o své lidi. Když vidím české bezdomovce, děti z dětských domovů, je mi ouzko. Raději pomůžu tam, kde problémy vidím na vlastní oči,“ naléhá organizátorka protimigrantských demonstrací Lucie Hašková.

Dluhy jako symbol

Národovečtí populisté využívají sociální nespravedlnost už od devadesátých let. Jednou z mála stran, která vystupovala proti privatizaci bytového fondu, byli Sládkovi Republikáni. Dělnická strana sociální spravedlnosti se snaží vzbudit dojem, že stojí na straně manuálně pracujícího lidu, už svým názvem. SPD na plakátech vyhlašuje válku exekucím.

Ve Sněmovně však SPD reprezentuje lichvář a Okamurův poradce Jaroslav Novák Večerníček chodí s exekutory na pivo. V okamžiku, kdy podobné informace protečou do médií, zasahuje Okamura videem, kde články označí za prolhanou kampaň Babišových médií.

Je jedno, co skutečně dělá Okamura pro lidi. Hlavně, že se jich zeptá na názor, podpoří jejich vztek na elity a slíbí bezpečnost v ulicích. A skutečnost, že místo s chudobou bojují populisté s chudými, nakonec jejich voliči kvitují. Typicky se pak stává, že když ve facebookové skupině fanoušků SPD někdo zanaříká, že má na krku insolvenci, ostatní členové ho zasypou komentáři, jak si za to může sám.