Na malinkém koupališti jsem se ve frontě na vstupenky soustředil na obligátní lhaní o věku svého dítěte. Z koncentrace na dramatický okamžik, kterou my špatní lháři zažíváme, mě vytrhly dva výjevy. První byla paní v elegantním boa a širokém průsvitném klobouku se dvěma dětmi, která přistoupila k pokladní se slovy „Dobrý den, já tu mám protekci od pana Fialy“.

Wow, ta korupce šla u ODS fakt hodně dolů, napadne mě jako první. Teda paní, máte tohle zapotřebí, zjevně dobře situovaná, kroutím v duchu hlavou. Dobrá, taky tady okrádám lokální koupaliště o devadesát korun — ale na mou obhajobu, já aspoň trochu vypadám, že to zapotřebí mám.

Promýšlím možné okolnosti, za kterých poskytne kandidát ODS na premiéra protekci na lokální koupaliště, a včas svou — s postupem věku a vývoje světa stále vůči konspiracím vstřícnější — mysl uklidňuji, že to vlastně nemusel být Petr Fiala, pro což beztak hovoří jen fakt, že se nacházíme v jeho rodném Brně.

Mou pozornost ale brzy upoutalo něco úplně jiného. Ostraha koupaliště, urostlý, záměrně holohlavý potetovaný třicátník, na zádech nápis „SECURITY“, na obou pažích „Ortel“, na obou nohách výjev pitbula, na krku kříž.

Okamžitě mi začne vrtat hlavou, k čemu je v plouživé frontě dětí a maminek s dekou zapotřebí ostraha. V průběhu dne přeci jen dojdu k hypotéze: koupaliště se skupinkami romských dětí s minimálním nebo žádným dozorem rodičů vlastně skýtá ideální příležitost pro zakomplexované existence, jak si s autoritou pseudofunkce v zádech zchladit žáhu.

Od marnosti takové situace jsem v myšlenkách unikal k samotnému chlapíkovi. „Security“ znamená bezpečí. Odkud ale takové slovo bere svůj širší význam, stojí-li na zádech takového jedince?

Pro koho má zajišťovat „bezpečí“ člověk, jehož primární strategií je rozsévat kolem sebe hrůzu? Je to dialektika strachu a odvahy, kterou ostatně pěstuje i Ortel a jemu podobní: první sloka je recitovaný strach z migrantů, co nám všechno udělají, druhá sloka je v podstatě vojenská mobilizace, a takhle pořád dál na střídačku. Ortel by představoval asi nejustrašenější armádu v dějinách.

A co sám náš „strážce“ a „bezpečí“? Bezpečí je bezpochyby něco, čeho se mu v jeho životě nedostávalo, když to nejvíc potřeboval. Patrně ne od jeho rodičů, kteří stojí u prvních dětských hledání sebe sama.

A asi ani od institucí, jež některý z jeho prvních vzdorů pojaly za jeho skutečný charakter a dál jej v něm pěstovaly. A nakonec ani okolí, které poslední mohlo něco zvrátit, ale místo toho jej třetím strukturálním direktem utvrdilo v tom, že se musí „zabezpečit“ sám.

Jenže jak se má zabezpečit dětská duše, uvězněná v těle velkého muže, kterou z různých pohnutek zapomněly na její cestě všichni, které potřebovala? Jedině stejně dětinským myšlenkovým pochodem, pro který je svět džunglí: toto bezpečí zajistí jen zbraň — třeba bojový pes — a spolu s ním radikální a otevřeně hlásaná nenávist, kterých se nehostinný vnější svět předem zalekne a k — tolik obávanému — přímému střetu ideálně vůbec nedojde.

S jakým vědomím provozovatel něčeho tak nevinného, jako je koupaliště, někoho takového zaměstná? Nerad bych se stal další institucí, která tu nešťastnou duši odvrhne.

Na druhou stranu, ještě horší je pro mě představa, že jsem rodičem dvanáctiletého romského kluka a posílám ho s kamarády na koupák, kde bude na jeho bezpečí „dohlížet“ člověk, který je mentálně ve válce se vším odlišným. Kdo dohlídne na takovou ostrahu?