„Já za Okamuru kandidovat nechci. Je to diktátor a politický podnikatel,“ zněla první slova, která jsem z úst člena SPD slyšela. Stalo se tak v únoru během hospodského posezení protimigrantských aktivistů po besedě o Dublinu IV — evropské dohodě, která má upravovat pravidla migrace. Akce se konala krátce poté, co z účtu SPD odplulo 7,5 milionu kontroverzní agentuře PLAYNET. Příjemce SPD zveřejnila až v reakci na mediální tlak.

Před třemi lety se rozpadlo hnutí Úsvit, první politický projekt Tomia Okamury. Z jedné strany ji smlouvami s agenturou sídlící v chatrči, nebo dokonce se sebou samým, finančně ždímal Okamura, z druhé strany se skrze smlouvu s firmou Celsianus přisál na penězovody strany právník Víta Bárty Josef Pisák. Oběma to dodnes umožňuje tvrdit, že Úsvit vytuneloval ten druhý.

Podle majetkového přiznání si vloni Okamura vydělal šestnáct milionů. S Faltýnkem a Babišem patří mezi nejbohatší tuzemské politiky. V pražské vilové čtvrti si zrovna nechává stavět luxusní dům, který si jako správný protimigrantský politik nechal navrhnout od nizozemského architekta venezuelského původu. Podobné zdánlivé paradoxy, jakými jsou japonské kořeny předsedy nebo Vietnamci na kandidátkách, koneckonců Okamurova parta využívá jako alibi: „Tak to vidíte, že nejsme rasisti.“

Kde však Okamura bere miliony? Mebius, jediná firma, která patří výhradně jemu, vykázala výrazné zisky naposledy v roce 2014. V onen rok do ní měly podle zdrojů DR přetéct peníze právě od firem ATM a 10 minutes, s nimiž uzavřel smlouvy ještě Úsvit.

Byznys firem, v nichž Okamura vlastní podíl, nevzkvétá. Musí se tedy jednat o nějak jinak schopného živnostníka.

Na státním rozpočtu neparatizují neziskovky, ale Okamura

Bližší pohled snadno odhalí, v čem spočívá Okamurův podnikatelský úspěch: na rozdíl od uprchlíků a neziskovek parazituje na státních penězích. O tom nepochybovalo ani protimigrantsky naladěné osazenstvo jihočeské hospody. „Rozpad SPD je otázkou jednoho volebního období. Ale co potom? Jak může Okamura jednat tak sobecky? Vždyť ničí myšlenku,“ rozhořčovala se tu jedna novovlasteneckým myšlenkám oddaná aktivistka.

Strana, která za parlamentní volby sklidí od státu celkem 173 milionů, neproplácela přítomnému členovi ani cesťák do Prahy, kam měl jednou měsíčně dojíždět na celostátní grémia. Tak už na ně moc nejezdí. Stejně se tam nedozvěděl nic jiného, než že SPD dělá výbornou práci, že Okamurovi chodí čím dál víc pozitivních reakcí a že v příštích volbách cílí na dvacet procent.

Poslance a proslulého zabrušovače Miloslava Roznera, který vede zdejší jihočeskou buňku, má dotyčný za hlupce. O Okamurovi mluví jako o kafemlejnkovi. Směje se, že ostatní členové nevědí o komunálních volbách zhola nic. A příčila se mu Okamurova snaha vetřít se do Babišovy vlády.

Své názory však před předsedou skrývá. A kandidovat bude. Nechce dopadnout jako jiní členové, kteří říkali, co si myslí, a zaplatili za to vyhazovem ze strany. Dnes o Okamurově politickém podniku mluví jako o Sektě Přímé Diktatury.

Řídit stranu jako armádu

Na zprávy o nedemokratických vyhazovech, které masivně započaly po parlamentních volbách a o kterých informoval především server iDnes, Okamura reaguje frázemi o kampani Babišových médií. Tomu by se dalo věřit, kdyby to v realitě nebylo tak, že nejvýraznější kampaň proti SPD vedou lidé, kteří před rokem hltali každé Okamurovo slovo. Nadšenci zapálení pro přímou demokracii a kulturně homogenní Českou republiku, pro něž znamenalo členství ve straně první politickou aktivitu v životě.

Mnozí z nich přes svou mnohdy nepříznivou finanční situaci prostáli zadarmo hodiny na petičních stáncích. Někteří na ně z invalidního důchodu kupovali propagační předměty nebo alespoň pekli perníčky. Dnes jsou zklamaní.

Když Okamura po odchodu z Úsvitu zakládal SPD, nestavěl na zelené louce. Z Úsvitu mu zůstala nejvěrnější trojice souputníků: prostějovský podnikatel a Okamurův rozvážný stín se sítí užitečných kontaktů Radim Fiala, upovídaný šéfredaktor Pivního magazínu a autor Okamurových projevů Jaroslav Novák Večerníček a někdejší policista a tajemník SPD Jaroslav Staník. Vzájemně se doplňující kvartet řídí stranu dodnes.

Už v Úsvitu se angažovali i Jan Hrnčíř, Miloslav Rozner, Jaroslav Holík, Jiří Kohoutek, Radek Rozvoral, Tereza Hyťhová, Lubomír Španěl či Ota Ledvinka. Loajálností prokázanou při štěpení Úsvitu si v SPD vysloužili post krajských předsedů s tříletým mandátem, který jim vyprší příští rok. Nebo — v případě Španěla a Ledvinky — alespoň post v tříčlenné rozhodčí komisi.

Právě na ně dnes míří kritika vyhozených členů. V SPD se totiž chová jako diktátor a politický podnikatel nejen předseda, ale i většina z nedemokraticky zvolených krajských předsedů. Jak mi bez zaváhání vysvětlil Večerníček: „Ve straně stejně jako ve firmě nemá demokracie co dělat. Partaj je svým způsobem armáda.“

Ostrava: šikana za hrníčky

Za největší symbol autoritářského zla platí v očích vyhozených členů Lubomír Volný, předseda moravskoslezské organizace. Ani jemu strana neproplácela dopravu na pražské grémium. Volný se však rozhodl na lakotu strany nedoplácet a podle bývalého člena si cesťák i jídlo proplatil z peněz vybraných na podporu Klokánku.

Údajný učitel, kterému se exčlenové posmívají pro neznalost pravopisu, v jejich očích klesl už tím, že zatímco vězel dva roky v evidenci Úřadu práce, vydělával si provozem předražených ubytoven pro sociálně slabé. Proti byznysu s chudobou přitom SPD údajně bojuje.

Do zisku poslaneckého mandátu Volný figuroval v dozorčí radě Sanatoria Jablunkov a dodnes je jednatelem ve firmách v likvidaci Quinburg a TACTUS a ve firmě Color Inovations, která nevyvíjí žádnou činnost a jejíž základní kapitál činí tisíc korun. Volného poslanecká kancelář se nachází v Obchodním domě Kotva vlastněném firmou Optima spol. nechvalně proslulého podnikatele s diamanty a hernami Oldřicha Lahody.

Stamilionář a spolupracovník vrchní české domobrankyně a rádoby konzulky Doněcké republiky Nely Liskové zároveň stojí podle informací bývalého člena SPD za hnutím LEČO, které mělo s ostravskou SPD kandidovat v koalici v komunálních volbách; nakonec však oba subjekty kandidují samostatně. Mimochodem Lisková byla historicky první členkou vyloučenou z SPD — zřejmě pro své aktivity, které se SPD nehodí do marketingového obrazu. Kontroverzní osoby totiž pracují pro SPD zásadně tajně.

Pochybné podnikání a známosti členům ale tolik nevadily. Jejich nelibost způsobilo až to, že Volný tvrdě postupoval proti každému, kdo v krajské buňce vyvíjel jakoukoliv na něm nezávislou aktivitu. A jak se blížily volby, které rozhodovaly, komu bude na účtu přistávat poslanecký plat, Volného vláda pevné ruky sílila.

„Ze začátku se jevil jako super chlap,“ krčí rameny Miroslav Krejčíř, kterému málokdo řekne jinak než Miky. „Ale jaký je jedenáctý přikázání? Mikyho nepřelstíš!“ směje se potutelně muž v kovbojském klobouku s peříčky, obřími metalovými prsteny a dřevěnou hůlkou, která invalidnímu důchodci usnadňuje chůzi.

Jelikož Volný s kampaní otálel, přešel Miky od slov k činům. Našel si grafické studio a na vlastní náklady nechal vyrábět stranické hrníčky či šátky pro psy. Volný se mu vysmál, že vyhodil prachy, a osočil ho z obohacování se na značce SPD. Krejčíř přitom předměty rozdával zadarmo a na značce se naopak obohacoval Volný provozováním stranického e-shopu.

Zatímco Volný si s petičním stánkem udělal maximálně selfie, Miky na něm prostál celé hodiny. Jezdil do jiných krajů, komunikoval s členy po celé republice.

Jenže podle Volného řádný člen poslušně vylepuje plakáty, chodí na akce, má na profilovce placku SPD, sdílí příspěvky a diskutuje na iDnesu. Vše podle vzorových komentářů kolujících v hromadném chatu. Povinný počet příspěvků člena SPD na iDnes: tři denně.

Krejčíře Volný označil za rozvraceče hned po volbách. Ten proto s dalšími pětadvaceti nespokojenci sepsal dopis vedení, v němž na despotické praktiky upozornili a rezignovali na členství. Jedinou odpovědí bylo lednové potvrzení o ukončení členství.

„A co si myslíš o kulturním obohacování Evropy?“ ptá mne náhle rázněji Miky, který sdílí garsonku s hady a potkany a králíky a kočkou a který dává přebytečné oblečení Armádě spásy. A následně rozvíjí teorii, že kdyby nebylo vpádu vojsk Varšavské smlouvy, „bylo by tu černo a muslimáci by nás už zabíjeli“.

Miki svůj plán kandidovat v komunálních volbách nakonec nedotáhl. Možná se mu zdálo novovlastenecké pole, čítající nejméně pět různých kandidátek předhánějících se v boji proti imaginárním hrozbám, už přehuštěné.

Pardubice: Facebook pod dohledem

„Kohoutek se tvářil jako kamarád, hloupý strejček,“ smějí se pihaté tváře Jana Nového, mladého muže s Thorovým kladivem — oblíbeným symbolem nácků — na krku. „Je to manipulátor. Umí z lidí tahat informace. Na Facebooku lustruje každému profil a píše mu, koho si má vymazat z přátel. Jakmile se zdá někdo schopnější než on, vymyslí si pohádku. Já jsem měl vynášet informace členům zemanovské SPO, mezi nimiž mám přátele,“ pokračuje Nový.

Jméno předsedy pardubické buňky Jiřího Kohoutka už se také prodralo do nelichotivých titulků. Zatímco SPD údajně bojuje s byznysem s dluhy, Kohoutek vydělává na rychlých půjčkách. Před krajskými volbami vybíral od členů peníze na povinnou kauci — přestože strany žádnou kauci pro kandidaturu v krajských volbách neplatí.

Na pokladnici, která na omyl upozornila a vybrané peníze zaslala na transparentní účet strany, podalo pardubické vedení trestní oznámení. Na vyloučení nečekala. Po incidentu vystoupila ze strany i s manželem sama.

„Kohoutek neumí mluvit, u pultíku ve Sněmovně zatím nestál. Zato já mluvil na demonstraci v Praze nebo na mítinku v Olomouci, kde mě na pódium vytáhl Tomio,“ popisuje světlovlasý truhlář, čím se znelíbil.

Nový je přesvědčen, že ho chtěl Kohoutek vyloučit už na povolební konferenci. Jenže tam dorazili i lidé, kteří nebyli aktivní. Z třiceti jich bylo pouhých osm kohoutkovců. „Požadovali jsme novou volbu předsednictva — proto měla být nová konference. Jenže tu Kohoutek odložil a mě a několik dalších mezitím vyloučil,“ směje se pobaveně někdejší volič Dělnické strany.

Vadí mu, že lidé nerozlišují mezi nácky a nacionalisty. K volbě SPD prý přiměl i své přátele, někdejší voliče Dělnické strany či Národní demokracie.

A koho bude volit teď? „Asi mi nezbude nic jiného než volit komunisty,“ směje se a stále náramně pobaven vysvětluje, že zpívá s blackmetalovou kapelou, takže by byl se svým černobílým makeupem straně stejně akorát pro ostudu. Poprvé se angažoval v boji proti umístění uprchlického centra do Králíků. Poláky ale rád má: „Jsou to Slované.“

Liberec: Kde chybí poskok, tam poslouží kompro

Co kraj, to podobný příběh. Členství uděluje krajský předseda — a to těm, u nichž si je jist hlasovací loajalitou. Potenciální buřiči vězí v pozici čekatele, který má stejné povinnosti jako členové, ale práva žádná — ani právo hlasovací.

Kandidátky navržené předsednictvem se schvalují jako celek veřejným hlasováním na krajské konferenci. V Moravskoslezském kraji byla kandidátka dokonce změněna zpětně. Bez konference. Při rozhodování o kandidátkách pak podnikatele na úkor řadových dříčů zvýhodňuje již známý fakt, že za místa na kandidátce se platí — a to na přímý pokyn vedení.

Jeden předseda je však na diktaturu málo. Aby si mohlo předsednictvo hlasovat o zásadních věcech dle libosti, potřebuje předseda oddanost alespoň jednoho ze dvou místopředsedů. Dvoučlenné tandemy předseda—poskok tak fungují třeba v krajích Moravskoslezském (Volný—Nevludová), Jihomoravském (Hrnčíř—Španěl), Pardubickém (Kohoutek—Langr) nebo Karlovarském (Maříková—Maříková).

Kde poskok chybí, tam nastoupí lest. Třeba kandidáti na místopředsedu v Libereckém kraji na sebe museli Radovanu Víchovi vyzradit kompromitující informace. Těmi je pak vydíral, když nechtěli poslouchat.

„Přesně kvůli tomu skončil první koordinátor, Jirka. Na schůzi se skoro rozbrečel: Radovane, tys mě podrazil, vždyť já to řekl jenom tobě a teď to vědí všichni,“ popisuje někdejší místopředsedkyně liberecké krajské buňky Aranka Chang. „Když odcházel, poklepal mi na rameno: Aranko, to se může stát i tobě,“ popisuje rozhořčeně žena.

A také, že stalo. Z postu místopředsedkyně jí Vích nechal odvolat hned po volbách. A na červnové krajské konferenci už se cítila stranou tak znechucená, že návrh na své vyloučení podpořila vlastním hlasem.

Rozhoduje odsouzený Staník

Kdo z řadových členů začne být moc vidět, skončí. Pokud nevystoupí sám, vyloučí ho krajský předsednický tandem za porušování stanov, konkrétně poškozování pověsti hnutí.

Člena se může krajské předsednictvo zbavit dvěma způsoby. Buď vyloučení navrhne na krajské konferenci, kde o něm hlasují členové — podmínka přítomnosti nadpoloviční většiny členů pro usnášeníschopnost se zpravidla neřeší. Nebo zašle návrh na vyloučení celostátnímu vedení — a to pak figurku z šachovnice sebere Jaroslav Staník.

Staník to dotáhl do titulků poté, co zpitý ve Sněmovně volal po zplynování homosexuálů a Židů. Soud ho proto v srpnu odsoudil k dvouleté podmínce a sedmdesátitisícové pokutě za podněcování k nenávisti vůči skupině osob či popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. SPD od února tvrdí, že ho zbavila členství i funkcí.

Reálně mu ale členství — jako jedinému v historii — pouze pozastavila. Se špičkami strany v létě chodí na túry, a hlavně už přes půl roku ve Sněmovně předává agendu své nástupkyni Andree Dupové.

Zprávy od předsednictva — i ty o vyloučení ze strany — členům nadále chodí z jeho e-mailové adresy. A podle některých exčlenů se v realitě stále jedná o nejmocnější osobnost hnutí.

„Staník vyřizoval v SPD naprosto vše, staral se i o to, aby se k Okamurovi nedostalo nic od stěžujících si členů,“ píše třeba Jindřiška Líbalová Trpkošová, někdejší pokladnice Pardubického kraje. Bývalí členové SPD Vysočina zase o Staníkovi mluví jako o šedé eminenci strany, který „všechno tak nějak řídí — respektive rozvorává“.

Vysočina: Kafíčka nad kampaň

Proti vyhazovu ze strany se lze odvolat — v tom případě má verdikt vynést rozhodčí komise. „Můžete se odvolávat, jak chcete. Ve jménu jednoty SPD se nic nestane. Okamura potřebuje, aby za ním poslanci stáli. Aby se ho neptali, kam zmizely miliony — jako se ptali v Úsvitu,“ usmívá se skepticky Ctibor Čepička, který do parlamentních voleb působil jako předseda buňky Vysočina.

Mezi krajskými předsedy představoval Čepička, činný též již za Úsvitu, zářnou výjimku. U něj se totiž hlasovalo o pořadí na kandidátkách.

Jenže právě během sestavování kandidátky do Sněmovny nastaly první neshody. O pozici lídra usiloval Karel Fink, vlastník firmy Aqua Progress, která to vinou neetického podomního prodeje dotáhla do reportáže České televize o šmejdech.

„Okamura naléhal, abychom na kandidátky nedávali novinářsky napadnutelné lidi. Tak jsme se se třemi členy shodli, že na konferenci kandidaturu Finka odmítneme,“ vysvětluje Čepička. Jenže bojovník s mikrovlnkami, který „nemá čas ověřovat si informace“, a dnešní předseda poslaneckého Výboru pro bezpečnost Radek Koten se ke společnému návrhu na konferenci nepřihlásil. A přístup „být zadobře se všemi“ se mu vyplatil. Stal se tak jedničkou na kandidátce.

Čepička s Michalem Suchým či Miluší Švomovou pracovali na kampani. „Co já jsem projezdil benzínu. Ale brali jsme to tak, že čerstvě vzniklá strana nemá peníze, že všechno zůstalo v Úsvitu,“ vysvětluje Čepička, který měl spolu s Kotenem a Finkem jako jediný z kraje na zaplacení padesáti tisíc za přední místo na kandidátce.

Fink, který kvůli svým podomním podvodům taktéž finančně nestrádá, mezitím objížděl členy a „zval je na kafíčka“. Vyhrožoval, že zná na zmíněnou trojici špínu — a tu už mezitím šířil mezi členstvo prostřednictvím anonymních e-mailů jiný člen Pavel Šabata. Když se Čepička pro časovou vyčerpanost postu předsedy po volbách vzdal, sesbíraná přízeň vynesla Finka do vedení.

Suchého se Švomovou vyloučili v prosinci — celostátní předsednictvo jim zaslalo dopis o schválení návrhu na vyloučení s datem, kdy se prokazatelně nesešlo. V telefonu pak odvolávajícím se vyloučeným Španěl sdělil, že „to musel potvrdit, jinak by tam s nimi nevydržel“. Čepička a dalších sedm členů ze strany na protest vystoupili.

Brno: Půl roku bez místní buňky

„Jdu proti SPD co nejvíc tvrdě. Chci, aby neprávem vyloučení členové dostali odškodné. Mnoho z nich uvízlo v dluhových kolotočích. Pro SPD dva roky zadarmo makali, i když žili z ruky do huby,“ vysvětluje Kamil Papežík, který o praktikách v SPD začal točit videa. Elegantně oděný muž zároveň založil facebookovou skupinu Bývalí členové hnutí SPD, kde vyzývá ke sdílení křivd.

„Kolik nocí jsme nespali a mysleli na SPD. Sotva jsem uklidila, manžel doma začal chystat petiční stánek,“ vypráví Papežíková. Při pohledu na Papežíkův facebookový profil se zdá, že mu strana nedává spát ani dnes. Probdělé noci však tentokrát investuje do snahy hnutí zničit.

Přetahovaná v jihomoravské, a zvlášť brněnské buňce, jíž byl Papežík členem, by vydala na román bez kladných postav. V krajském vedení doplnila Úsvitový tandem Hrnčíř—Španěl Lucie Šafránková, která do počátku poslanecké dráhy pracovala pro firmu s rychlými půjčkami PROFI CREDIT. Od té má shodou náhod půjčku i nyní oddlužovaný Papežík.

Hrnčíř se Španělem se snažili Šafránkovou pošpinit — šířily se o ní zvěsti, že „si jezdí s někým chrápat do Prahy, aby si pozici udržela“. Přesto se velká část Brňáků přiklonila na stranu ženy, která prý na rozdíl od Hrnčíře a Španěla pravidelně organizovala schůzky a členy informovala, motivovala, zkrátka „nejvíc makala“.

Vloni se brněnská buňka rozmnožila o postavu Petra Hudlíka. Bývalý starosta Starého Lískovce se rád chlubí, že má vliv na politiky od Foldyny po Zemana, že zná na všechny korupční špínu a že má osm motorek a osm aut. Nedodělal ani základku a ve své městské části proslul láskou k moci a podezřením z vydírání konkurentů.

„To já jsem pučista, který to v Praze zařídil,“ prohlásil Hudlík k březnovému zrušení brněnské buňky. Na brněnské schůzi se totiž zhádali tak, že na ně pořádkumilovný Papežík zavolal policii. Aby se o kauze přestalo psát v novinách, vedení buňku jednoduše zrušilo.

Od jara se Brňáci scházeli dezorganizovaně a kvůli rozpadající se buňce se Okamurovi posmívali, že se mu rozpadá už druhá strana. Když však Okamura zavítal na červnovou pouť u brněnské přehrady, cupitali za ním s oddaností učedníků. Skutečnosti, že Okamura nepustí nikoho ke slovu, se smáli jako roztomilému rysu jeho charakteru. Hltali povídačky o tom, jaké má rád šampaňské a jak chodí na oběd s Klausem starším.

Za Okamurou pelášil i čerstvě vyloučený Papežík — aby si stěžoval na Hrnčířovy manýry. „Tak ho odvolejte — ale až po volbách,“ reagoval ledabyle Okamura, zatímco Hrnčíř ječel Papežíkovi do zad: „Jste nemocný! Jste vyloučený!“

Týden nato Hrnčíř zrušil plánovanou krajskou konferenci. Hrstce vyvolených rozeslal pozvánku na konferenci o čtyři dny posunutou. „Zprvu jsem za Šafránkovou stál. Dnes si ale nejsem jistý, kdo je horší, zda Hrnčíř, či Šafránková,“ lamentuje Papežík. Jeho členství přes vyloučení platilo, protože odvolání má dle stanov odkladný účinek a na krajskou konferenci byl platně zvoleným delegátem. Jenže ochranka ho na ni nepustila. Ba, povalila ho na zem, takže Papežík skončil v nemocnici.

Na zmanipulované konferenci se přitom volili delegáti na celostátní konferenci — na níž se volilo nové vedení. Právě na argumentu o nedemokraticky zvoleném vedení postavil Papežík svůj 10. srpna podaný návrh soudu na pozastavení činnosti hnutí SPD. Doufá, že SPD nebude moct v komunálních volbách vůbec kandidovat. Zároveň je tento muž, který „nevěří muslimům, protože jsou z jiné kultury“, rád, že krize brněnské SPD pomůže Slušným lidem.

Šance pro fašisty

„Straničtí pěšáci, kteří kvůli SPD zanedbávali svou práci a rodinu, byli často ti největší chudáci, kteří prohráli v polistopadové transformaci,“ vrtí hlavou čerstvě vyloučená Aranka Chang. „Nebylo vůbec třeba je podvádět. Kdyby se jim na rovinu řeklo, jak to funguje, pracovali by pro stranu stejně,“ myslí si srdečně působící žena, která nyní fandí fašistovi a antisemitovi Adamu Bartošovi.

„Kdo bude na stáncích teď, když SPD vyházela řadové idealisty? Kdo bude kandidovat?“ tážou se s úšklebkem vyloučení aktivisté SPD. I Okamura už přiznává, že SPD má členů dvanáct set, nikoliv dvanáct tisíc, jak donedávna omílal. Přitom mohutně nabírá nové členy, aby zalátal vzniklé díry.

„SPD se rozpadne po komunálních volbách. Až ze strany vystoupí i lidé, kteří v ní zůstali, aby se dostali do zastupitelstva,“ předpověděl jihočeský člen, na nějž samého se definice oportunisty vztahuje. Facebookovou skupinou bývalých členů se mezitím krom popisů křivd šíří články konspirátorských médií o krvelačné podstatě muslimské invaze. Mainstreamová média jsou pro ně důvěryhodná pouze v případě, kdy píší o nesrovnalostech v SPD.

Dokonce už skupinou kolovala i teorie, že SPD založili Svobodní zednáři, aby řízeně rozvrátili vlastence. Stejně tak stávající členové strany píší o těch vyloučených jako o placených rozvracečích.

Okamura myšlenku nezničil. Naopak pomohl u lidí aktivismem nepolíbených zažehnout zájem o politiku. A trauma z nezdařilé politické premiéry je stmeluje. Bývalí espéďáci už plánují první setkání. Nejeden z nich se rozhodl do komunálních voleb vypravit vlastní nezávislou kandidátku.

V národoveckých kuloárech se povídá, že založení strany s odpadlíky z SPD zvažuje Václav Klaus junior. Ukrást SPD členy a strukturu chce i Jiří Černohorský, neurotický taxikář a spoluorganizátor protimigrantských demonstrací z let 2015 a 2016. Adam Bartoš už vyloučené členy otevřeně vyzývá ke vstupu do své strany Národní demokracie.

Mít v parlamentu politiky, kteří svůj úspěch vybudovali na protimigranstkém sentimentu a hoaxech, je nebezpečné. Pomáhají posouvat hranice přípustného. Normalizují slova jako „muslimáci“. Xenofobii přejmenovávají na „politickou nekorektnost“, rasismus na „odvahu říkat pravdu“. Proměňují celospolečenské klima.

Ale zatím se ve Sněmovně věnují hlavně Facebooku. Když už musejí hlasovat, poradí jim Radim Fiala.

Okamurův workoholismus a deklarované sbírání názorů mezi občany neznamená nic jiného, než že jezdí na poutě, kde si jako milovník pozornosti dělá s příznivci selfie. Dokonce i petice SPD žádající referendum o vystoupení z EU znamenala pouze záminku pro postavení stánku — a pro kampaň. Exčlenové Aranka Chang či Petr Hudlík jsou proti Czexitu, ve prospěch reformování unie dopadla i — už smazaná — anketa ve facebookové skupině.

Ale kam se přelije více než půl milionu národoveckých hlasů po zániku SPD? Co když místo sebestředného podnikatele přijde obratný fanatik?