V souvislosti se skandálem způsobeným zjištěním, že Facebook dovolil firmě Cambridge Analytica zneužít data více než padesáti milionů svých uživatelů pro manipulaci s voliči ve prospěch prezidentské kampaně Donalda Trumpa, vyplouvají na povrch další znepokojivé skutečnosti o masivním rozsahu informací, jež sociální síť shromažďuje.

Uživatelé, kteří si v reakci na odhalení zrušili svůj účet na Facebooku, s překvapením zjišťují, že síť si bez jejich vědomí vedla detailní záznam o tom, s kým si píší a volají. Skandál Cambridge Analytica vyvolal v zahraničních médiích živou debatu o etických souvislostech nakládání s uživatelskými daty na internetu a posílil argumenty těch, kteří volají po silnější regulaci sociálních sítí a digitálních platforem vůbec.

Detaily o komunikaci s nejbližšími

Zatímco Facebooku v prvním týdnu skandálu na akciových trzích spadla hodnota o víc než sto milionů dolarů a jeho vedení v čele se zakladatelem Markem Zuckerbergem tápalo, jak reagovat tváří v tvář rozbouřenému veřejnému mínění, na Twitteru se začala pod hashtagem #DeleteFacebook rapidně šířit výzva k opuštění sociální sítě.

Mnoho těch, kteří ji vyslyšeli, přitom využilo možnosti stáhnout si před odstraněním svého profilu všechna data, která za dobu užívání firmě poskytli. Uživatelé Facebooku na mobilních zařízeních s operačním systémem Android pak v obrovských souborech objevili mimo jiné podrobné záznamy o tom, s kým si během posledních let psali SMS zprávy či volali.

„Stáhl jsem si všechna data z Facebooku jako ZIP archiv... a z nějakého důvodu tam je kompletní historie hovorů s matkou mého partnera,“ napsal na Twitter programátor Dylan McKay v příspěvku, který dosud sdílelo víc než čtyřicet tisíc lidí. „Wow, data z mého smazaného Facebooku obsahují informace o každém jednotlivém hovoru a smsce za poslední rok… to vůbec není děsivý,“ reagoval obdobným způsobem jiný uživatel.

Neinformovaný souhlas

Facebook podle všeho zaznamenával především právě komunikaci s nejbližšími rodinnými příslušníky. Společnost se v reakci na narůstající znepokojení bránila blogovým příspěvkem, v němž tvrdí, že sdílení informací o hovorech je striktně dobrovolné. Jejím algoritmům má umožnit přesněji rozpoznat, ke komu mají lidé blízko, aby se zobrazovalo více jejich příspěvků.

Podle analýzy serveru Ars Technica však firma neříká celou pravdu. Svou obhajobu totiž napsala v přítomném čase, informace o hovorech a textových zprávách přitom shromažďovala ještě předtím, než na to začala uživatele explicitně upozorňovat. Přinejmenším jedna z předchozích verzí chatovací aplikace Messenger nabízela možnost posílat přes ni také běžné textové zprávy, aniž by uživatele informovala, že si o nich povede záznamy, nebo jim nabídla jasný způsob, jak se tomu vyhnout. Ukázala jim pouze velké modré tlačítko „OK“ a až pod ním mnohem menší, šedý odkaz na „nastavení“.

Facebook nicméně data o hovorech shromažďoval a shromažďuje i bez ohledu na aplikaci Messenger. Umožňuje mu to mezera v dřívějších verzích operačního systému Android, kde k získání dat o hovorech a textových zprávách stačí odsouhlasit přístup k telefonním kontaktům, což Facebook po lidech běžně žádá. Google tuto funkci svého operačního systému zrušil v roce 2015, řada uživatelů ale dále používá starší verzi systému.

Chyby nebo běžná praxe?

Obdobná zjištění dále vyostřují debatu o etických souvislostech nakládání s uživatelskými daty na internetu a dodávají na váze argumentaci mnoha komentátorů světových médií, podle nichž se Facebook ujišťováním o svých nejlepších úmyslech a označováním úniků za pouhé „chyby“ dopouští pokrytectví.

A nejen proto, že se kauzu Cambridge Analytica pokusil ututlat a novinářům z Observeru pohrozil žalobou.

V širším smyslu analytici upozorňují na skutečnost, že právě shromažďování a prodej „velkých dat“ za účelem cílení personalizované reklamy pro Facebook představuje hlavní zdroj příjmů. Tomu odpovídají výpovědi bývalého zaměstnance firmy Sandyho Parakilase, který v letech 2011 a 2012 za bezpečnost dat spoluzodpovídal a tvrdí, že jejich zneužívání bez vědomí uživatelů externími vývojáři bylo běžnou praxí, kterou firma ignorovala.

S podobným závěrem přichází také analýza důsledků kauzy z pera Tima Adamse v deníku The Guardianu. Adams si všímá právě hrozby žalobou, již Facebook adresoval jeho nakladatelství krátce před zveřejněním prvních reportáží, a jejímž předmětem byla otázka, zda bylo přípustné získání dat firmou popsat jako breach, tedy „únik“. Facebook trval na tom, že nikoli, čímž podle Adamse „veřejně přiznal, že jeho obchodní model připouští neautorizovaný prodej osobních dat uživatelů [třetím stranám]“.

Těžké váhy z byznysu volají po regulaci

Důsledkem takového uvažování je přibývající množství hlasů volajících po nějaké formě omezení monopolního postavení velkých digitálních platforem. To sahá od reformistických návrhů na posílení jejich právní regulace, přes úvahy o možnostech jejich rozčlenění a obnovení konkurence, až po požadavek na jejich „zespolečenštění“ po vzoru veřejnoprávních médií a jiných veřejných služeb.

Poslední dvě polohy najdeme častěji u autorů, jež můžeme řadit k důsledné levici; příkladem budiž u nás publikovaný Paul Mason. Charakteristickým pro vývoj debaty však je, že regulaci začínají připouštět různé postavy přímo z jádra digitálního byznysu.

„Je evidentní, že potřebujeme nějakou dalekosáhlou změnu,“ nechal se minulý týden slyšet například ředitel Applu Tim Cook. „Nejsem velký fanoušek regulací, protože mohou mít nezamýšlené důsledky. Naše situace je ale natolik hrozivá, že se zřejmě bez nějaké dobře promyšlené regulace neobejdeme.

Další informace:

The Guardian Facebook logs SMS texts and calls, users find as they delete accounts

The Guardian Facebook’s week of shame: the Cambridge Analytica fallout

Ars Technica Facebook scraped call, text message data for years from Android phones

Reuters Apple, IBM chiefs call for more data oversight after Facebook breach