Na nepatrný moment v březnu roku 2014 se zdálo, že by dominantní postavení Facebooku mohlo být v ohrožení. Nová sociální síť Ello se prezentovala jako nekomerční alternativa k Facebooku a rozpoutala kolem sebe reklamní mánii. Ve svém „manifestu“ slibovala, že nikdy nebude prodávat data třetím stranám, používat k výdělečným účelům reklamu, nebo vyžadovat od uživatelů své skutečné jméno.

Mánie brzy vyšuměla a Facebook pokračoval v expanzi. Bleskový vzestup a pád Ella je ovšem symptomatický pro to, jak náš současný digitální svět funguje a jak velké „platformy“ jednadvacátého století, korporace jako Facebook, Google či Amazon, rychle monopolizují moc. Jejich obchodní model jim umožňuje bleskurychle sát peníze i data a upevňovat své postavení nových pánů ekonomického systému.

V pondělí dosáhl tento vývoj dalšího stupně: Amazon hned první den své kontroly nad internetovým bioobchodem Whole foods rázně snížil ceny, což může dost možná vést k mezinárodní cenové válce v oblasti internetových potravinářských samoobsluh.

Základem moci těchto korporací je platforma — infrastruktura, která spojuje dvě nebo více skupiny lidí a zprostředkovává jejich interakce. Žádná z nich se nezaměřuje na výrobu věcí, jak to druhdy dělaly tradiční společnosti. Facebook místo toho propojuje uživatele, inzerenty a vývojáře. Uber zase řidiče a cestující. Amazon prodejce a kupce.

Aby takový obchodní model mohl být úspěšný, potřebuje dosáhnout kritického množství uživatelů. Čím víc uživatelů má, tím užitečnější je pro každého jednoho z nich a tím obtížnější je mu konkurovat. Rychlý pád Ella do zapomnění byl zapříčiněn tím, že nikdy nedosáhl kritického množství uživatelů, potřebného k vyvolání masového exodu z Facebooku. Toto dominantní postavení Facebooku způsobuje, že jakkoli můžete být znechuceni z všudypřítomných reklam či zneužívání vašich dat, na Facebooku pravděpodobně zůstanete. Jsou tam přece všichni a to je ostatně smysl sociální sítě.

Podobně se to má s Uberem: řidičům i cestujícím nadále dává smysl jej používat, protože je propojí s největším počtem dalších lidí. Proto si může dovolit ohavně zneužívat své řidiče, zatajovat vážná sexuální napadení cestujících řidiči či tolerovat sexistické výstupy svého bývalého ředitele Travise Kalanicka.

Tento „efekt sítě“ vytváří dynamiku, která umožňuje platformám snadno se vyhnout následkům sporné obchodní praxe a činí takřka nemožným, aby mohly být nahrazeny novými, lepšími společnostmi.

Výsledek známe: přímo před očima nám tu vznikají stále silnější monopolní platformy. V západním světě dominují Google, Facebook a Amazon. (Čína má svůj vlastní technologický ekosystém.) Goohle kontroluje vyhledávání, Facebook vládne sociálním médiím a Amazon dominuje internetovému obchodu. Stále častěji a s čím dál větším úspěchem se snaží tyto korporace uplatňovat svou monopolní moc proti ne-platformám, společnostem, které využívají jejích služeb.

Proti monopolům

Toto napětí pravděpodobně bude v následujících dekádách narůstat. Podívejte se kupříkladu, co se stalo novinařině. Google a Facebook se topí v obscénních ziscích z reklamy, řízené sofistikovanými algoritmy. Noviny a časopisy mezitím přicházejí o inzerci, hromadně se propouští, nákladná investigativní žurnalistika leží v troskách a kdysi úctyhodné tištěné tituly, jako Independent, zanikají. Podobný vývoj zažívá v posledních letech maloobchod, kde monopolní praktiky Amazonu ohrožují tradiční obchodní domy.

Všechno jen zhoršuje, že právě tyto společnosti kontrolují výrobu komodity, na níž jsme ekonomicky stále více závislí. Mám na mysli data. Data se rychle stávají ropou jednadvacátého století. Surovinou, jež je klíčová pro celou globální ekonomiku a stává se tak předmětem ostrého boje o kontrolu nad její výrobou.

Platformy, jakožto prostor v němž dvě či více skupiny lidí interagují, jsou v praxi jakýmisi plošinami pro těžbu dat. Každá interakce na platformě vytváří data, která lze zaznamenat a zahrnout do algoritmu. V tomto smyslu je platforma jediným obchodním modelem skutečně stvořeným pro ekonomiku založenou na datech.

Stále větší množství společností si to začíná uvědomovat. O platformách máme často tendenci uvažovat jako o fenoménu specifickému pro digitální oblast, ve skutečnosti se ale stávají organizačním principem celé naší ekonomiky.

Nejvýraznějším příkladem tohoto je Uber, který dokázal tradiční oblast taxislužeb během několika let proměnit v naleštěný digitální byznys. Siemens a GE, dva hegemoni dvacátého století ve výrobě elektroniky, dnes spolu soupeří o to, kdo dříve vyvine funkční cloudovou platformu pro oblast tovární výroby. Monsanto a John Deere, dva zavedení agrogiganti se zase snaží přijít na to, jak platforem využít v zemědělství a potravinářství.

A to přináší problémy. V jádru logiky kapitalismu platforem je imperativ vytěžit co největší objem dat — expandovat a přežít. Jednou z metod jak toho dosáhnout je přimět lidi, aby na vaší platformě trávili co nejvíc času. Facebook je v tomto ohledu expertem a využívá všelijakých metod behaviorální psychologie, aby v lidech vyvolal závislost na sobě: jen si připomeňte, jak často se bezmyšlenkovitě kolečkem myši noříte do jeho hlubin, sotva si toho vědomi?

Jinou cestou je rozšíření aparátů, jichž lze využít k extrakci. To vysvětluje proč se Google, na první pohled pouhý vyhledávač, zaměřuje na vývoj „chytrých spotřebičů“ a „internetu věcí“ (projekty Home a Nest), samořídících aut (Waymo) či virtuální reality (Daydream a Cardboard) a dalších všemožných osobních služeb. Každá z nich je pro společnost dalším výnosným zdrojem dat a potenciálním nástrojem v konkurenčním boji.

Jiní si prostě menší konkurenční společnosti koupí. Facebook spolykal Instagram, WhatsApp a Oculus. Mezitím investuje do dronů, které by měli rozšířit internetový signál na celý svět, internetového obchodu i platebních služeb. Vyvinul také kupříkladu algoritmický nástroj, který vypočítává, zda se náhodou některá nová, menší společnost nezačíná stávat pro hegemonní sociální síť hrozbou.

Google je agilním akvizitorem nových společností. V některých obdobích minulých let kupoval průměrně jednu firmu týdně. Co se tu před námi vyjevuje je obraz agresivních impérií, která se horečně pasou po co největším množství dat.

A nakonec k tomu nejhoršímu — umělé inteligenci, nebo méně vznosně řečeno, strojovému učení. Někteří rádi spekulují o divokých budoucích scénářích zahrnujících zlý superpočítač, jako Skynet ve filmové sérii Terminátor. K realističtějším, ale přesto vážným potížím s umělou inteligencí máme ale velmi blízko. Každá z velkých platforem do ní v posledních několika letech začala masivně investovat. Jak se nedávno vyjádřil ředitel Googlu pro rozvoj: „umělá inteligence je pro nás jasná priorita.“

Jakmile do rovnice vstoupí umělá inteligence, všechny pozorovatelné dynamiky vývoje platforem ještě zesílí: jejich neukojitelný hlad po datech, stejně jako důsledky „efektu sítě,“ upevňující jejich monopolní postavení.

Jde o začarovaný kruh: více dat vede k rychlejšímu strojovému učení, to vede k lepším službám a více uživatelům a to zase k více datům. Google dnes umělé inteligence používá k zlepšování cílení své reklamy, Amazon jí zase vylepšuje svůj neobyčejně výnosný byznys v oblasti cloudových výpočetních kapacit. Získá-li jeden z těchto internetových gigantů v oblasti umělé inteligence nad ostatními zřetelný náskok, může jej tato dynamika vynést do neotřesitelné, monopolní mocenské pozice.

Jak se s tím vypořádat? Rozsahu problému teprve začínáme rozumět. V minulosti ale byly přirozené monopoly, jako železnice a další klíčové sektory ekonomiky s životním významem pro veřejný zájem, osvědčenými kandidáty na socializaci a převedení do veřejného vlastnictví. Odpověď našeho zbrusu nového problému s monopoly leží ve využití tohoto starobylého nápravného nástroje, upraveného pro podmínky digitálního věku.

Znamenalo by to převzít znovu demokratickou kontrolu nad internetem a naší digitální infrastrukturou a zamezit jejich zneužívání k akumulaci zisku a moci. Regulace nebudou stačit — umělá inteligence se vyvíjí příliš rychle a platformy již získaly příliš mnoho moci. Pokud monopolní platformy nesocializujeme, riskujeme, že ztratíme kontrolu nad zcela základní infrastrukturou společnosti jednadvacátého století.

Text vyšel původně na stránkách The Guardian. Pro Deník Referendum jej přeložil Josef Patočka.