Většina obyvatel Evropské unie považuje hned po televizi a rádiu internet za třetí nejdůležitější zdroj informací, mladší generace jej dokonce upřednostňuje. Když jsem loni v rámci projektu o mediální výchově navštěvovala střední školy po celé republice, drtivá většina středoškoláků mi tvrdila, že jako zdroj informací jim slouží právě internet, převážně sociální sítě Facebook a Youtube.

Na podzim roku 2015 používala sociální sítě zhruba polovina Evropanů alespoň jednou týdně, což je o celých 15 procent více než v roce 2011. Rostoucí význam internetu a zejména sociálních médií jako prostředku šíření svobody projevu s sebou ale nese také šíření nenávistných projevů, hate speech a  falešných zpráv. To vše si žádá zvláštní odpovědnost veřejných a soukromých subjektů.

Hate speech a dangerous speech

Americká výzkumnice Rachel Brownová na konferenci pořádané Konsorciem nevládních organizací pracujících s migranty a nadací Friedrich-Ebert Stiftung se zastoupením v České republice definovala hate speech jako výroky, míněné vždy nenávistně.

Podle Brownové však existuje obecnější pojem „dangerous speech“. Dangerous speech je podle ní jakýkoliv projev, kterým se zvyšuje riziko násilí vůči určitým skupinám či jednotlivcům. Ne každý dangerous speech je také hate speech, příkladem může být pomluva nebo falešná zpáva. Falešná zpráva se může rozšířit bez konkrétního nenávistného záměru. Dangerous speech je však stejně nebezpečný. Může totiž ovlivnit názory mnoha lidí.

Pomluvy se šíří velmi rychle, jejich vyvracení však tak jednoduché není. Tento typ veřejných projevů se množí hlavně ve společnosti, která má obavy a bojí se. Posilující roli hrají v těchto případech média, která ukazují situaci barvitěji a dramatičtěji, než jaká ve skutečnosti je, a politici, kteří zneužívají strach a neinformovanost lidí.