Nikdo nám nediktuje, o čem smíme lhát

Josef Patočka

Myslelo se, že internet přinese skvělou svobodu pro všechny. Ale on, jak už to chodí, přinesl taky svobodu nejhanebnějších kapitalistů zaplatit si nejsprostší propagandu. Regulace je nutná.

Pamatujeme si vlastně ještě naděje, které se před několika lety vkládaly v nástup internetových médií? Mladí Arabové a Arabky nezapomněli při svrhávání utlačovatelských režimů také twítovat a revoluce arabského jara tak někteří fanoušci „nových médií” přisoudili právě krátkým zprávám o stočtyřiceti znacích.

Na TEDtalcích a BarCampech se nadšeně řečnilo o nové době „občanské žurnalistiky”, kdy lidé už nebudou jen pasivně požírat informace servírované korporátními novináři. Internet sliboval decentralizaci a demokratizaci celého informačního průmyslu. A pak, jak už to na světě bývá, se něco pokazilo.

Málokde se to ukazuje tak názorně, jako na jistém serveru s matoucím jménem, který chtěl kdysi (ještě v tisku) založit svůj obchodní model na klamném zdání, že je oficiální tiskovinou českého zákonodárství. Jmenovat jej nebudu, protože to, jak známo, zabíjí kočičky.

Onen titul spojuje ve svém psaní to nejhorší z médií starých i nových. Nechal se brzy koupit dravým kapitalistou s politickými ambicemi, který zbohatnul na obchodu s lidským neštěstím a asi proto mu do portfolia chyběly ještě nejhorší představitelné noviny; či pokus o ně.

V tomhle internet nezměnil nic — takhle se věci měly již na okrajích prvorepublikové politiky, kde úplatkář, politický dobrodruh a nesnesitelný šovinista Stříbrný provozoval bulvární Polední list, jeden ze základů své zběsilé moci, předznamenávající celou myšlenkovou bídu protofašistické druhé republiky.

Dějiny opsaly kolo a do toho přišel internet, který dal politickým dobrodruhům a upadlým novinářům nebývalou svobodu, ovšem svobodu ve smyslu zvůle. Politický dobrodruh — lhostejno či Putin nebo český oligarcha — si může za své peníze na internetu zaplatit enormní množství produkovaných dat. Kvalitu představuje „klikatelnost” titulků (většina lidí ostatně přečte jen ty) a odměnou mu je moc nad myšlením lidí. V bezhlavé vánici informací uspěje.

Ti, kteří by chtěli dělat poctivou a precizní žurnalistiku, si představují, že čtenáře osloví kvalitním, vyhraněným obsahem. Naivkové! Klikatelnost titulku se stala modlou, nejvyšším a posledním smyslem novinářské práce.

Ne, že by měla tradiční média v tomto ohledu čistou fasádu. Vždyť to byli právě stavovští novináři seriózních deníků, kdo jako první upřednostnil nadbíhání předsudkům svých čtenářů před cílem kvalifikovaně informovat.

Připomeňme si tendenční psaní o změnách klimatu na iDnes či Novinkách. Bombastické, polopravdivé titulky měly čtenářům potvrdit, že je to celé podvod či přinejmenším alespoň nedořešený spor a můžeme proto klidně dál těžit a prohánět své SUV zácpami. Latentní rasismus tam, kde bylo nutno zmínit etnicitu pachatele zločinu, nejednalo-li se o Čecha, tu byl i před internetem.

Psaní na vyšinutých serverech je pak již jen konečným důsledkem kultury, v níž má svoboda slova váhu peněženky. Ta, dotažena do důsledků, nemá vztah k realitě takzvaně „frivolní”. Nemá ho vůbec, protože jej k ničemu nepotřebuje. Mediální konstrukce reality na internetu dostoupila vrcholu a obloukem se vrátila k technikám tak čistokrevně goebbelsovským, že je jejich ohavnost obtížné byť jen pojmenovat.

Titulek může znít například „Peklo pro lidi v sousedství Kliniky. Migranti, přepadení, znásilnění a krádeže”. Tak si ho přečtou nejspíš desetitisíce lidí a mnozí z nich si spojí na dlouhou dobu a možná navždy pražské sociální centrum s přepadáním, kradením a znásilňováním.

Tak kolik jich asi bylo, těch znásilnění? Kde se vzal, titulek? Panoviny našly na proslule liberálním Žižkově, kde v posledních volbách zvítězila kandidátka vedená Stranou zelených, toho jednoho člověka, který byl ochotný napovídat jim právě to, co chtěly slyšet.

Až z četby rozhovoru pochopíme, že všichni migranti a neomarxisté, všechna znásilnění, krádeže a přepadení, jsou čirá fikce, noční můry — nebo snad vlhké sny — toho jednoho, který se hodil k rozhovoru. Odtud, z této jedné absurdní fantazie, vyplývají faktická a reálná znásilnění implikovaná v senzačním titulku.

Na tom ale vůbec nezáleží. Tituleček jedna báseň, povedl se. Klikatelnost nade všechno. Ze stovek takových, v jednotlivosti zdánlivě nicotných přešlapů, sestává celek masivní propagandy, která lidem bez osobní zkušenosti s komplexními problémy moderní společnosti vštěpuje do mozků dokonale pokřivený obraz reality. Tak se dělá propaganda a tisíckrát nic již, již hrozí umořit slona.

Vskutku nikdo a nic. A tak lžou, ani neděle nesvětí. Koláž DR

Mohli bychom pokračovat a pečlivě rozebrat každý jeden argumentační faul, pohoršovat se nad návodnými otázkami, diskutovat, zda by měl rozhovor s někým názorového profilu pana S. J. vyjít ještě někde jinde, než na „White media”. Nemá to ale žádný smysl.

Články v pokleslých novinách pocházejí z jiného světa, než je ten skutečný, ze světa duchů. Problém je, že ten skutečný svět budeme muset s čtenáři zpráv ze světa duchů sdílet. A čtenáři takových zpráv se budou chovat, jako by svět duchů skutečně obývali. Spánek rozumu plodí monstra.

Pojďme proto raději otevřít debatu o tom, jak z toho ven. Digitalizace měla uskutečnit sen o demokratickém sdílení informací mezi rovnými uživateli. V podmínkách kolabujícího pozdního kapitalismu namísto toho otevřela masivní prostor pro zlou, štvavou a utilitární propagandu poháněnou ambicemi politických šarlatánů z řad sílící oligarchie.

Nikdo jim už nediktuje, o čem smí — či nesmí — lhát. V tom spočívá problém. A ostatně soudím, že Parlamentní listy musí být zničeny.

    Diskuse (28 příspěvků)
    LV
    April 19, 2016 v 10.37
    "Klikatelnost titulku se stala modlou, nejvyšším a posledním smyslem novinářské práce."

    On ta klikatelnost ta media živí, není-liž pravda?

    A co se názorů " z jiného světa" týče, ono jich tady v DR také není málo včetně toho selektivního vybírání faktů, že?
    LV
    April 19, 2016 v 10.40
    Problém je, jak slušnou žurnalistiku zaplatit
    Starý model (papír) přestává být v digitální době funkční,
    nový dunkční model nenalezen.
    KV
    April 19, 2016 v 12.23
    Paní Vytlačilová, můžete, prosím, uvést některé články z "jiného světa" tady na DR? Něco na způsob "znásilňování, přepadávání a kradeží" u Kliniky. Rád si počtu.
    April 19, 2016 v 14.43
    PL: »Vskutku nikdo a nic. A tak lžou, ani neděle nesvětí. Koláž DR«
    Demogracii si rozvracet nedáme! Lidi pak nepoznají, jak jsou naše ydeje hloboké. Nejlepší by bylo rovnou všechny redaktory těch parlamentních žvástů pozavírat... Ještě že je tu ČT, zprávy jasné a čisté a hlavně DR. To je prostě jasnej maják.
    April 19, 2016 v 15.48
    Nečtu je proto, abych se utvrzovala ve svých názorech, ale abych poznala nejrůznější a všelijak odlišné názory jiných
    Myslím Parlamentní listy. Jsou objektivní v tom smyslu, že tisknou všechno (po jistou morální laťku, která není vysoká, ale dá se ještě snést). VŠECHNO, co jim přijde do redakce a má hlavu a patu. Zaplať pánbů za ně. Čtenář není blbec, čtenář si vybere. Nevím, jestli by takové měly být všechny noviny, ale aspoň jedny takové jsou velmi potřebné. Noviny, které nemají vlastní názor. I formu zvolili vhodnou. Většinou jsou to autorizované rozhovory. Víme, kdo co říká.
    JS
    April 20, 2016 v 3.7
    paní Švandové
    Paní Švandová, udělejte mi radost, přestaňte to číst. Sice možná víte, kdo co říká, ale jsou to často lidé, které postihla nějaká konspirační teorie, a to rozhodně není zdravé. Budete štastnější..

    Konspirační teorie jsou rakovinou myšlení. Člověk takto postižený se uzavřel vnějšímu světu; všechny nové informace jsou zaškatulkovány tak, že buď je jejich zdroj součástí spiknutí, nebo je někým, kdo to spiknutí ještě neprozřel. V počítačích máme pořekadlo "Garbage In, Garbage Out". Je příznačné, že stejný způsob uvažování je častý u náboženského fanatismu.

    Vřele doporučuji každému, kdo si váží (svého) kritického myšlení, aby si nastavil "kanárka" - pokud daná hypotéza vyžaduje vědomé spiknutí více než 5000 lidí, přistupovat k ní s extrémním skepticismem. Bohužel existují totiž případy, kdy tomuto způsobu uvažování propadli velice inteligentní lidé.
    April 20, 2016 v 3.23
    Milý pane Samohýle,
    vím, že to myslíte se mnou dobře, ale to máte těžké. Snad mi přece věříte, že si umím vybrat, co je hlopupé a nemusí se dál číst, a co je zajímavý názor, nad kterým má smysl se zamyslet. Ráda tam čtu čerstvé názory Oskara Krejčího, Jana Kellera, Veroniky Slušové-Salmien, Terezy Spencerové a dalších a to vybírám jen tak namátkou co si pamatuji že stojí za to číst v poslední době. Uveďte mi jediný důvod, proč bych je neměla číst? Myslím, že tihle jmenovaní opavdu žádné konspirační teorie nešíří.
    JN
    April 20, 2016 v 9.7
    Pane Samohýle, přečtěte si prosím článek
    Petra Saka Konspirační teorie a jejich diskreditace.
    (http://blisty.cz/art/74741.html)
    April 20, 2016 v 9.15
    Dík, pane Nusharte,
    za odkaz, který je trefný.
    PK
    April 20, 2016 v 10.1
    Kouzlo nechtěného
    paní Švandové:

    "Čtenář není blbec, čtenář si vybere."

    "Ráda tam čtu čerstvé názory Oskara Krejčího, Jana Kellera, Veroniky Slušové-Salmien, Terezy Spencerové"

    No právě.
    + Další komentáře