Na začátku září zveřejnil gigant Amazon inzerát hledající analytiky, jejichž pracovní náplní mělo být „mapování odborového organizování jako hrozby vůči firmě“. Měsíc na to, co se informace objevila v médiích, zasílají představitelé sedmatřiceti odborových organizací napříč Evropou výzvu Evropské komisi k prošetření „potenciálně nelegálních“ praktik Amazonu. Podle nich firma špehuje své pracovníky za účelem zabránit kolektivnímu vyjednávání, které je základním právem zaměstnanců.

Firmě mezitím stoupají tržby z nárustu online nakupování a nabírá tisíce nových pracovníků. V České republice Amazon provozuje sklad v Dobrovízi u Prahy. Mezi jinými jej v loňském roce navštívila skupina architektů, která si dala za cíl zmapovat fungování a architekturu skladovacích hal v České republice, jejich dopady na pracovní podmínky i životní prostředí. Z výzkumu vznikla kniha Ocelová města, publikovaná na jaře před vypuknutím pandemie covid-19.

Jaká je odvrácená strana online nakupování z domova? Jak funguje obrovské odvětví logistiky? A proč je pro jeho pracovníky tak složité bojovat za důstojné pracovní podmínky?

O tom jsme hovořili s jedním z editorů knihy, architektem Tadeášem Říhou.

Nakolik významný je apel evropských odborářů? Koneckonců jde o mezinárodní spolupráci a ta se jeví jako nutná vzhledem k tomu, že firmy jako Amazon najímají pracovníky z celé Evropy.

Jde o nezbytnou reakci na to, jak funguje systém logistiky a ekonomika dodavatelských řetězců jako taková: člení se na jednotlivé úkony, které tak lze vykonávat na různých místech. Na jednom místě se kompletuje, jinde balí, jinde třídí vrácené zboží. Rozprostření činí systém odolnějším. Jakýkoliv výpadek v jedné části totiž lze pokrýt „zvýšeným úsilím“ v jiné. A odbory si této logiky začínají všímat.

Na některých odborových setkáních proto padaly i skutečně radikální návrhy typu jednotná mzda za práci v Amazonu kdekoliv v Evropě. Návrh nakonec sice neprošel, ale je dobrou ilustrací dnešních odborářských snah: logistika funguje na principu sítí, proč je tedy netvořit taky?

Před nedávnem opět stávkovali pracovníci v německých skladech. Amazon má ve zvyku, jak říkáte, nahrazovat výpadky prací z okolních zemí jako Polsko nebo Česká republika. Ačkoliv šéf zdejších odborů Josef Středula úsilí svých evropských kolegů podpořil, o stávkách českých pracovníků nemůže být řeč. Proč tomu tak je?

Předně si musíme uvědomit, že Amazon programově potlačuje jakékoliv kolektivní vyjednávání, formální i neformální. Své pracovníky rozděluje na kmenové zaměstnance a agenturní pracovníky, kteří pracují za horší mzdu a horších podmínek. Jakékoliv kolektivní smlouvy by pro něj byly velmi nevýhodné.

Někde se mu daří snahy potlačovat více, jinde méně. O důvodech můžu jen spekulovat. Bude to asi souviset s tím, že v západní Evropě je obecně větší tradice kolektivního vyjednávání.

Vyšší je ale také obecně povědomí veřejnosti o pracovních podmínkám ve skladech. Zahraniční média pravidelně upozorňují na nejrůznější formy sledovacích mechanismů, kterými Amazon nutí své pracovníky zvyšovat výkon. Sám jste zdejší sklad navštívil. Je to u nás tedy „lepší“? Nebo jen není téma adekvátně pokryté?

V médiích často vídáme futuristické fotky z Amazonu, Kiva roboty a sklady bez lidí, kde je všechno automatizované. Z toho, co jsme viděli sami — a co lze zobecnit pro logistiku ve střední a východní Evropě — lze říct, že nějaká automatizace probíhá. Ovšem nikoliv ve smyslu nahrazování lidské práce. Technologie spíš slouží ke sledování a nahrazování dovedností.

Každý pracovník má na těle scanner: když si objednáte něco online, požadavek přímo putuje do scanneru konkrétního člověka. Přístroj ho také upozorní, když nepracuje dost rychle a dává mu instrukce.

Průměrná mzda je u nás stále nízká, ve srovnání s Německem zhruba třetinová, takže se Amazonu ještě nevyplatí nahradit ruce svých pracovníků. Ale už se mu vyplatí nahradit trénink a dovednost. Umožňuje mu to totiž v podstatě kdykoliv nahradit jednoho zaměstnance za jiného, aniž by musel procházet nějakým výcvikem.

Aktuální odborářská výzva požaduje právě zmírnění tlaku na výkon a dodržování bezpečnosti práce ve vztahu k pandemii. Je to paradox: pro nás nyní znamená online nakupování bezpečí, pro pracovníky ve skladech zvýšený tlak a ohrožení. Jak se s tím má spotřebitel vyrovnat?