Cambridge Analytica nejsou supermanové, spíše se ptejme po právu na velká data

Radek Kubala

Cambridge Analytica opět plní stránky novin kvůli krádeži dat padesáti milionů uživatelů Facebooku. Britská firma v ničem nevybočuje mezi jí podobnými a zaměření na její fungování nás odvádí od základní otázky, jak nakládat s velkými daty.

„Toto médium může být nejbáječnější veřejný komunikační systém, který si dovedeme představit, schopný nejen přenosu, ale i příjmu, který neizoluje, ale spojuje uživatele. Uživatel této technologie může po celém světě přeskakovat všechny prastaré rasové, jazykové i prostorové bariéry. Může zajistit veřejný přístup k informacím, aby ukázal rétorické triky politiků. Vláda by se tak mohla pro své občany stát živou, a to nás přivádí k novému typu státníka a novému typu voliče.“

Schválně si bez nápovědy tipněte, o kterém médiu se autor výše zmíněného citátu zmiňuje. Facebook, internet, nebo snad televize? Ve skutečnosti úryvek pochází z knížky Grahama Meikla o aktivismu na internetu, ve které popisuje také první debaty o telegrafu. Zavádění nových komunikačních technologií cyklicky provokuje podobný typ debaty, který s sebou nese nádech mystiky, přehnaných očekávání i oprávněných obav.

Není proto divu, že podobný typ debat provází i vznik a fungování sociálních sítí. Fundamentální otázku o možnostech platforem, jako je Facebook, Instagram nebo Twitter však až nyní nastolila kauza ukradených dat padesáti milionů uživatelů první jmenované společnosti firmou Cambridge Analytica. Debata se však vede ve dvou rovinách, z nichž jedna nás zavádí do slepé uličky.

Konkrétně mám na mysli zkoumání tajnůstkářské firmy Cambridge Analytica a vyšetřování jejího dosahu. K dokonalosti tento sice dobrodružný, avšak zcela nedůležitý příběh dovedl Channel 4 svými „šokujícími“ investigativními reportážemi z nitra společnosti. Na reportážích je nejvíc šokující fakt, že spoustu lidí pobouřily, ačkoliv na nich není vůbec nic zajímavého.

Přišlo by nám normální, kdyby v parku veškeré naše jednání zaznamenávala kamera, a poté nám podle značky našich tenisek nebo novin, které čteme, chodily do schránek cílené reklamy? Foto stnazkul, Colorbox
×