Když o českých záležitostech píší světová média, obvykle se to u nás nesetká s nadšením. Proč tomu tak je, nám napoví i krátký seznam jedinců, kterým se daří zaujmout zahraniční redakce. Je na něm rozhodně Miloš Zeman jako ruská spojka do Evropy, oligarcha Andrej Babiš a Martin Konvička v převleku za teroristu jezdícího na velbloudu. Četbu takových článků provází často povzdech čtenářů, že o našich domácích trápeních píšou už i ve světě. Nádech grotesky pak ovšem mívá, když je pod článkem podepsán někdo s tak exotickým jménem jako Jan Lopatka z české pobočky Reuters sídlícím na pražském Václavském náměstí.

To ale není tento případ. Tentokrát o nás napsal novinář David Gilbert žijící v Irsku, který přispívá do webového zpravodajství magazínu Vice. Jeho článek v překladu zní Facebook má v České republice problém s výhrůžkami smrtí. A skutečně, nenávistný obsah včetně výhrůžek smrtí běžně setrvává na síti podle analytika Romana Mácy a dalších respondentů neobhajitelných 72 hodin, pokud je provozovatel sociální sítě vůbec odstraní. Změna příspěvku třetí den od jeho publikace je ale v natolik urychleném prostoru, jako je Facebook, bezcenná. Mezitím síť žije už něčím úplně jiným.

Nejde každopádně o žádný specificky český problém, jak článek serveru Vice naznačuje. S pěti miliony uživatelů je Česká republika pro Facebook jen malým trhem, kterému se provozovatel téměř nevěnuje, a stejně to chodí v podobně velkých státech, ve kterých se nemluví světovým jazykem. Menší země to ale mohou mít ještě o něco horší. Zatímco naše virtuální prostředí nechává organizace ležet ladem, například malinký slovenský trh využívá k experimentům.

Nyní je zcela zjevné, že Facebook, řadící se mezi naprostou špičku nejrozpínavějších společností současnosti, zanedbal péči o trhy, kde svůj produkt nabízí. Pokud byste čekali, že Facebook bude mít spoustu zaměstnanců v každé zemi, možná vás pár věcí překvapí. Nejblíž České republice je pobočka v Berlíně nebo ve Varšavě, u nás nesídlí žádná. Vlastně na tom ale nejsme nejhůř. Řekové mají nejbližší pobočku také ve Varšavě. Nebo si mohou zaletět do Tel Avivu, to už jim vyjde nastejno.

Skoro až neuvěřitelné je, kolik tato mohutná společnost zaměstnává lidí. Nejde o stovky či tisíce lidí v každém státě, nejde ve světovém součtu o šesticiferné číslo. Facebook se spokojí s menším počtem zaměstnanců, než má kupříkladu domácí Škoda Auto. V celém Facebooku pracuje jen kolem 23 tisíc lidí. Že je to nedostačující počet, toho jsme jako uživatelé sociální sítě svědky. To vše dává celkem jasnou odpověď na otázku, proč na dotazy českých, nebo třeba slovenských uživatelů Facebooku nikdo neodpovídá nebo proč vznikají některé zmatky dané spíš nepřekonatelnou jazykovou bariérou než čímkoli jiným.

Společnost Facebook se v květnu roku 2016 zavázala ve společném kodexu s Twitterem a YouTube k mazání nenávistného obsahu do 24 hodin, čemuž přihlížela Evropská komise. O rok později mu to na základě podnětu rakouských zelených nařídil dokonce soud. V českém prostředí se však mnoho nezměnilo.

Pouhý zákaz nepomáhá, měli bychom proto jako Česká republika zvolit jinou taktiku. A to možná podobnou, s jakou přišlo Německo. Pokud by se tam tato firma chovala stejně nezodpovědně jako u nás, neminula by ji pokuta ve výši až 50 milionů eur. To by se však nejprve naše politická reprezentace vůbec musela začít zajímat o téma internetových platforem a jejich vlivu, který nám rychle přerůstá přes hlavu. Výjimkám samozřejmě čest.