Populisté kouzla zbavení. Bojovnou náladu střídají skandály a nesplacené účty
Vojtěch BergerJeště loni na jaře chtěli společně „měnit Evropu“. Dnes jsou lídři evropských populistických stran v defenzívě. Politickou mapu pomohl překreslit koronavirus, na problémy si však Salvini, Le Penová, Strache a další zadělali mnohem dříve.
Když na podzim 2018 přijal Miloš Zeman na zámku v Lánech bývalého poradce amerického prezidenta Trumpa Steva Bannona (v doprovodu poslance za německou AfD Petra Bystroně), vypadalo to, že krajní pravici v Evropě čeká zlatá éra. Do voleb do europarlamentu zbývalo něco přes půl roku a populistické strany se chystaly přepisovat historii.
Dva ze tří aktérů schůzky však v dohledné době nic podobného téměř s jistotou dělat nebudou. Steva Bannona zatkla minulý týden americká policie kvůli podezření ze zpronevěry peněz ve sbírce na stavbu pohraniční zdi mezi USA a Mexikem.
Jak uvedlo americké ministerstvo spravedlnosti, Bannon a další měli z původně „charitativního“ projektu vyvést statisíce dolarů, mimo jiné proto, aby s nimi financovali svůj okázalý životní styl.
Nejlepší časy v politice nezažívá ani druhý z tehdejších Zemanových hostů Petr Bystroň. Jeho Alternativa pro Německo má po koronavirové krizi preference jen zhruba na úrovni deseti procent a extremismem uvnitř strany i její mládežnické organizace se zabývá i německá kontrarozvědka. Její bavorská odnož ostatně v minulosti kvůli blízkosti k extremismu (například k Identitárnímu hnutí) sledovala i samotného Petra Bystroně.
Když „pan Čistý“ není čistý
Bannonův čerstvý skandál uzavírá kruh, který krajní pravice, či jí často blízká pravicově-populistická hnutí ve světě, začala opisovat před několika lety. Když byl v roce 2016 zvolen americkým prezidentem Donald Trump, bylo to právě za vydatného Bannonova přispění, coby šéfa volební kampaně a později i hlavního stratéga Bílého domu.
Následovat měla lavina podobných volebních výsledků všude ve světě, umocněná dozvuky hlasování o brexitu.
Jenže hned vzápětí prohrál opakované prezidentské volby v Rakousku kandidát strany Svobodných Norbert Hofer. A souboj o post francouzské hlavy státu v následujícím roce jednoznačně prohrála šéfka Národního sdružení (dříve Národní fronty, pozn. red.) Marine Le Penová. Ta zůstala výrazně za očekáváním i v následujících parlamentních volbách. Na vzestupu byl v tu dobu naopak v Itálii Matteo Salvini a jeho strana Liga severu (slovo sever z názvu později vypustila), k ní se dostaneme až později.
Vraťme se nejdřív k Stevu Bannonovi. Ten byl totiž pro všechny výše zmíněné populistické lídry ideovým vzorem. Bannonův server Breitbart, který čelil v minulosti kritice i kvůli šíření rasistických či antisemitských postojů, zase posloužil jako předobraz různých alternativních médií blízkých zmíněným stranám, jaká v té době vznikala v Evropě.