Rozhovor se Srećkem Horvatem: V Evropské unii je málo demokracie
Louise KelleherováChorvatský filozof a aktivista mluví o Evropské unii, odcizení, důsledcích škrtací politiky a hnutí DiEM25. A zve ve druhé polovině listopadu do Prahy, kde se bude konat celoevropské setkání tohoto hnutí a kam přijede i Janis Varufakis.
Společně s bývalým řeckým ministrem financí Janisem Varufakisem založil Srećko Horvat v roce 2015 mezinárodní politické hnutí DiEM25 usilující o demokratizaci Evropské unie a nyní také především přijetí evropské verze plánu Green New Deal. V češtině mu vyšla u nakladatelství Broken Books kniha Radikalita lásky v překladu Magdalény a Jaroslava Michlových. Rozhovor s ním vznikl při příležitosti Mezinárodního festivalu dokumentárního filmu v Jihlavě, kde Horvat mluvil jako jeden z hostů Inspiračního fóra.
Co podle vás v Evropské unii nefunguje?
Myslím, že je na místě se ptát spíše naopak — na to, co v EU skutečně funguje. Několik věcí bychom jistě našli, ale není jich příliš mnoho. To zároveň určitě není důvod rozpustit EU. Ve skutečnosti je to záminka k vybudování mnohem lepší a zásadně jiné Evropy.
Co nefunguje? Stačí se podívat na takzvanou uprchlickou krizi a nato, jakým způsobem například turecký vládce Erdoğan vydírá Evropu tím, že vypustí miliony uprchlíků především ze Sýrie do Evropy, pokud Unie nazve jeho okupaci Kurdů okupací. A vidíte, jak Evropská unie reaguje. Podívejte se na státní represi ve Španělsku. Podívejte se, jak byla zvolena šéfka Evropské komise. Byla vůbec kandidátkou?
Dle mého již toto ukazuje, že v Evropské unii nemá jen demokratický deficit: v Evropské unii je jednoduše málo demokracie. Jako důsledek můžeme v celé Evropě pozorovat, jak se vynořují monstra, jak se rodí autokratické represivní státy, jak se moci chápou populističtí lídři, jak se vytrácí solidarita. Jako bychom se vraceli k tomu, co Benedict Anderson nazýval „představy společenství“, tedy třeba utkvělé představě, že národ je ideou, která má vůbec nějaký význam ve 21. století, kdy se celý koncept suverenity kompletně proměňuje.
Takže když se dnes podíváte na mapu, uvidíte, že Evropská unie se opravdu — jak DiEM25 před čtyřmi lety také předpověděl — dezintegruje a kolabuje. Pokud se tak stane zcela, nebude to mít katastrofický dopad pouze na obyvatelstvo Evropy a na EU, ale také na globální politiku. Jsem tedy názoru, že je naší odpovědností jako demokratů a moderně myslících lidí tohle zastavit a radikálně transformovat Evropskou unii a znovu se zamyslet nad původní myšlenkou Evropy a co nad tím, co znamená.
Jak se má Evropská unie chovat k státům, které nejsou její součástí? Viděli jste, co se nyní děje se Severní Makedonií a co se děje s Albánií. Jak může někdo věřit Evropské unii, jestliže udělá dohodu, že Makedonie, resp. Severní Makedonie, jak se teď jmenuje, bude mít cestu k přístupovým rozhovorům, jestliže změní jméno své země? Takže oni změnili jméno a co se stalo? Myslím, že tato situace, kterou můžeme pozorovat, ukazuje, že Evropa upadá více a více do další fáze dezintegrace. A to musíme zastavit.
Proč je pro obyčejné lidi Evropská unie něco tak cizího?
Stačí přijet do Bruselu a lze hned vidět proč. Ti, kteří by měli reprezentovat lidi, si sedí v nějaké pevnosti, jezdí v Mercedesech a BMW, nechávají za sebou velkou uhlíkovou stopu a nemají žádnou vazbu k lidem. Tu někdy předstírají, což je o to horší, když řadu z nich podvedli. Můžete se podívat, co se stalo kolem Severní Makedonie, nebo v Řecku s OXI referendem. Jak by mohli tito lidé být spojení s Evropskou unií?
Kvůli tomu se lidé stále více ztotožňují s populistickými lídry. I to je výsledek politiky austerity a privatizace takzvanou Troikou, ať se teď jmenuje jakkoliv, a dalšími evropskými institucemi. Důsledkem jsou lidé bez práce, nebo lidé s nízkými důchody. Dokonce lidé v Německu mají minimální důchody někde kolem osmi až devíti set eur. Tito lidé nyní masivně emigrují do Bulharska, Rumunska a podobných zemí, protože to jsou jediné země, kde jsou nižší životní náklady a lidé mohou s takovou penzí pohodlně vyžít.
Tam, kde jsou velké nerovnosti, existuje u většiny lidí i hněv a pocit bezmoci, který se obrací v nenávist vůči dalším lidem. Objevují se fiktivní nepřátelé, čehož využívají obvykle populisté jako Viktor Orbán, Nigel Farage nebo Marine Le Penová, čemuž evropské instituce nijak nepomáhají. Takže proč bychom se měli divit, že lidé v Evropě nejsou spojeni s elitami Evropy, byrokraty Evropy, s Evropou, která nařizuje politiku austerity, s Evropou, která privatizuje, s Evropou, která vytlačuje vnější hranice mezi Chorvatsko a Bosnu, aby se uprchlíci nemohli dostat dál? Nejsem překvapen.
Jaké řešení nabízíte?
Všechny bych vyzval: vyjděte do ulic! Ať jste v Chile, v Libanonu, v Česku, v Chorvatsku nebo kdekoliv. Ale když tam půjdete, je důležité mít určitou ideu. Nejen jak změníte tento systém, ale co by přišlo namísto něj. My pracujeme na různých strategických návrzích. Náš Green New Deal je pouze jedním z nich. Jiné se zabývají například technologickou suverenitou Evropy. Nedávno jsme viděli, jak se Alexandria Ocasio-Cortezová vyptávala Marka Zuckerberga na ošidné aktivity Facebooku. Myslím, že by to měla být také Evropská unie, kdo se ho bude rázně dotazovat.
Měli bychom opravdu vznést otázku, co třeba se společností Uber, co třeba s AirBnB a jak došlo k tomu, že společnosti ze Silicon Valley ve skutečnosti monopolizují veřejné služby. Toto je pouze jedno ze strategických témat, která máme k otázce technologie.